Manželská krize - psyholog/psycholožka?

suflatko
smekám před fotkami z Chorvatska, jseš fakt kus.

Leo
každý vztah se musí pěstovat. Když nic nedáš, nic nedostaneš. Držím se toho jako čert a jsem v údivu co všechno je možné .... život tě naučí, jak říká moje zlatá mamina. Já jsem prostě za svoji chvilkovou slabost vděčná, otevřela mi dveře, které by zůstaly asi zavřené a fakt si s manžou užíváme a maximálně vycházíme vstříc. Prostě, když se chce, tak to jde, i když to někdy malinko zaskřípe, však nejsme dokonalý. Četla jsem i příspěvky, jestli je možné spolu žít i bez sexu. Jsem zastáncem toho, že ne!!!!!

Co myslíš pár dny, smím li vědět ? Jinak hezký příběh, až by jeden záviděl.

thunderbird
přesný počet se dá těžko definovat. Dneska to vidím, jako pár dní, ale tehdy to byly těžké hodiny. Přesvědčit muže, že je opravdu jediný miláček, nebylo jednoduché a dodnes to má i své následky. Žárlivost, která mu byla, jak říkal, cizí se projevila a projevuje dodnes. Sklamala jsem jeho důvěru, tak zas to není přímo příběh s červené knihovny, ale mě nakopl dopředu a poučil pro příště. Teda, snad už žádné příště nebude!!!!????

To je krásně výstižné. Přesně tohle si o mě myslí určitě ta moje
Tak že gratuluji manželovi za výběr. U nás nikdo necítí potřebu nic řešit a jsou to dva měsíce.
Vždyť důvody jsou jenom dvě děti a skoro deset let života. No prostě nic kloudného
Opatrujte se, fandím Ti a díky.

To je velká škoda, ty důvody stojí zato. Někdo musí udělat první krok, není to jednoduché a ten druhý pomoci. Těžká rada, ale držím pěsti a fandím i já.

Jsem s manželem 16 let.Nebyla jsem jeho první.Stále mi to vyčítá.Kvůli nějaké hlouposti se doma urazí a je naštvaný na několik dní.Nebaví se,když na něho mluvím odsekává,ponižuje a schazuje mě.V poslední době se urazil a řekl mi "dnes se mnou spát nebudeš .."a při vysvětlování mě v posteli uhodil.pomozte mi!!!

Linka 158.

To nechápu... proč by Ti to měl vyčítat?
Jinak: přestat se sebeponižováním tím, že akceptuješ jeho pravidla hry. Zkus se obrátit na nějaké centrum krizové intervence, zavolej na linku důvěry, najdi si na netu organizace, které poskytují pomoc obětem domácího násilí, zajdi do občanské poradny, je-li u vás ve městě... Svěř se rodičům, přátelům, blízkým lidem, kteří by ti mohli být oporou. Linku 158 při každém pokusu o fyzické napadení, pokud to nezvládneš, okamžité poté vyhledej lékaře, ten by měl také plnit oznamovací povinnost...
a ještě:http://ona.idnes.cz/ptejte-se-psycholozky-pa vly-vy hlidalove-a-pravnika-jana-mejzlika-p9s-/poradna.as p?p=tyranezeny&t=709&strana=3
(zásluhou Thunderbirda tu dnes máme i konkrétní link věnovaný internetovému poradenství v téhle věci, mrkni na to).

Zdravím Vás, s manželem teď právě prožíváme velkou krizi. Jsme spolu již 12 let. Před 2 roky se nám narodila dcera a poté jsme se vzali. Po svatbě se však manžel seznámil a zamiloval do jedné ženy. Mají spolu vztah a nejde to ukončit. Již několikrát to s ní ukončil a přišel s omluvou, ale netrvalo to dlouho a opět se začali scházet. Je to jeho koldgyně a bydlí kousek od našeho bytu. Jednou jsem mu dala návrh, ať se k ní odstěhuje a zkusí s ní měsíc žít. Odstěhoval se, ale po 3 dnech se vrátil. Mám s ním trpělivost, ale už to nezvládám. Nevím co dělat. Neumíme se hádat, vše řešíme tak, že si popovídáme. Teď se na chvíli odstěhoval do baráku, který jsme postavili a zařizujeme. Chce mít klid si vše vyřešit. Miluje ji, ona jeho taky, přitom cítí zodpovědnost za svoji rodinu a mně prý má taky rád. Nevím co dělat. Už to nezvládám, 2 roky, to je dlouhá doba. Asi bych to s ním měla ukončit, ale mám ho ráda, máme spolu dítě a přiznávám, je v tom i obava, že zůstanu s dítětem sama... "

Chemii se nedá moc poroučet, to už musí partner hodně chtít a zvážit, zda mu rodina za to stojí, nebo vše budované rozmetá na kousky.
Přeji Ti hodně trpělivosti. Máš mé sympatie, tohle se zvládá těžko.

Vítka
Proč nezajdete do poradny? (Pro rodinu a mezlidské vztahy, nebo jak se teď jmenují...). Sami to, zdá se, vyřešit nedokážete. Jinak Ti pámbu pomáhej, to je strašně náročná situace.

Ahoj, jsem tu nová a protože si nevím rady zkusím se alespoň z toho vypsat. Příští pondělí slavíme 19.let výročí.Známe se od 13.let, od základní školy, já jsem tenkrát hned věděla, že je to ten pravý.Miluji ho i po tolika letech, on mě má dnes už jen rád.
Máme krizi, nemáme si co říct, prý nás nečeká už žádná budoucnost a on se bojí zestárnout. začal si užívat po nocích v Praze po casinech a vyhlídl si tam mladou barmanku(asi 22 let).Jemu je 38.
V pátek v noci mě strašně ublížil, tím, že si ji přivezl s sebou do našeho města( do nočního baru, kam mimochodem chodím i já) a bylo jasné, že se to dozvím dříve nebo později.Jedna dobrá duše mi poslala ještě tu noc SMS, já jsem tam hned jela, neudělala jsem sice žádnou scénu i když to bylo těžké, jen jsem se jí zeptala, jestli jí není trapné být tam s mým manželem.Ona mi nato nic neřekla a on se děsně divil, Já jsem tvůj manžel? Za chvíli se oba sebrali a odjeli pryč, já jsem jela domů a oni se tam vrátili a byli tam až do sobotního dopoledne, pak ji vezl zpátky do Prahy. Vrátil se zpátky do našeho města asi ve 14.h a do neděle do rána byl v tom baru.V neděli v 8 hod. přijel domů, já jsem byla klidná, nic jsem mu nevyčítala(díky velké podpoře mé kamarádky), šel si lehnout a dceru požádal aby ho vzbudila v poledne. Nakonec vstal dříve, chtěl si semnou promluvit a já jsem souhlasila. Moji reakci asi nečekal, stálo mě to hodně síly chovat se klidně a dělat jako když je mi to jedno. Řekla jsem mu , ať si dělá co chce, že se kvůli tomu trápit nebudu a budu si užívat života, samozřejmě se budu starat o domácnost, dům i děti. Jel pracovně do Brna a měl tam být přes noc.Normálně mi to sdělil a odjel.Ozval se až z Brna , když tam dorazil a vlastně celé odpoledne až do večera jsme si posílali SMS.
Napsal mi, že mě má rád, s nikým nic nemá, že má nějakou krizi a že nic neumí a nic nedokázal, ať mu dám nějaký čas.Taky psal, že ví ,jak mi ubližuje.
Já jsem mu odepsala, že se snažím ho pochopit, atd.Poslední SMS přišla ve 21h v neděli a zněla Dobrou noc, mám tě rád.

Vrátil se včera ve 14h.Já jsem si zařídila cvičení od 18h, zeptala se ho ,jestli bude večer doma(kvůli večeři), doma byl, šli jsme si lehnout asi ve 22h já jsem si četla, on se díval na televizi( jako dva cizí lidé).

Teď odjel do Prahy, má schůzku s kolegou, odpoledne prý s dalším kolegou a vrátí se až večer, neví kdy přesně. Vím, že se žárlit nemá, ale nemůžu si pomoci. Pořád ji mám před očima a dneska dokonce ve snu.

Je pravda, že nejsem taková jako před dvaceti lety, ale rozhodla jsem se, že s tím něco udělám.Hlavně potřebuji zhubnout a získat nějaké sebevědomí, že nejsem k ničemu.

Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek,ale potřebovala jsem to ze sebe dostat.

Jana70
Ahoj Jano, udělala jsi první konstruktivní krok, vypsala jsi se z toho trápení. Ty další kroky budou asi mnohem těžší... Myslím, že jsu tu dva cenné předpoklady k tomu, abyste tu krzi zvládli, Tvoje láska a jeho schopnost vidět vlastní jednání v širších souvilostech (např. uznává, že Ti ubližuje). Také píše, že Tě má rád a že prožívá krizi. V podtextu je cítit pocit méněcennosti (nic neumí, nic nedokázal), což zřejmě souvisí s náročností práce, kterou dělá. Ty jsi zraněná a také neoplýváš sebedůvěrou, to činí Tvoje prožívání velkým zdrojem tísně a úzkosti.
No, řekla bych, že máš zkušenou kamarádku, radí-li Ti nedělat scény. Na druhou stranu, když se budeš projevovat v rozporu s tím, co cítíš, to jest v tuto chvíli chladně a jako by nezainteresovaně na jeho "krizi", tak ho zase zaženeš do obranné pozice a utvrdíš v tom, že je to vlastně všechno zbytečné.
Drž se.

Co se na tohle dá říct?
Musím říct,že máš můj obdiv,já bych to asi takhle nezvládla.Držím palečky