Ne holky, máte pravdu Nejsem přece blbá ani hysterická. To je úplně nad slunce jasný. Dobře ještě jednou jsem se musela popálit, ale už vážně naposledy. Nikam s ním nejdu. Snažit se začne vždycky, když to skončím. Ta botanická to bylo taky z hecu. Byl tu dali jsme se dohromady, zase jsem si nechala něco nabulíkovat. No aspoň mi vymaloval v pokoji strop. Zítra měla být botanická, to má najednou sono a finančák nebo nevím, co všechno. Přes den nikdy nemůže. Věřila jsem, že se to změní asi tím, že jsem prostě dlouho sama a chtěla bych mít normální vztah. Byla jsem svědkem jak tahá za nos jí, vymlouvá se na doktory a na práci, mě dělá to samé. Nemám sice žádné důkazy, ale je to silný pocit a myslím, že správný. Až si myslí, že mě má jistou, tak se stáhne. Udržuje kontakt hlavně večery a ráno to prostě balí, jak má hodně práce. Pracuje vlastně nonstop. Když mu volá jeho spolubydlící, tak odchází do vedlejší místnosti a pak zase kecy, kecy a kecy.
A víte co mě štve nejvíc, proč kecy? Proč prostě neřekne na rovinu, jak to je. Proč musí lidi lhát a já věřila, že nikdo nedokáže takhle lhát přece až takhle moc? Proč někdo musí mít dvě holky? Někdo nemá nikoho, někdo musí mít dvě. Proč třeba neřekl na rovinu, hele mě jde jenom o sex, přitahuješ mě, city v tom nebudou? I za to bych byla vděčnější než nějaký namotávky. Ani nemluvím o tom, (vím, že za to můžu taky), že má doma prostě holku, kterou upřímně lituji, protože ona možná neví, co má doma. Já nevím jestli mám mít výčitky, já ho nesváděla, spíš jsem se ho snažila zbavit a pak prostě podlehla, protože mi nedal pokoj a zamotala se do toho. Ale tak nějak mám mít výčitky nebo litovat, že ona na to nepřišla? Tenhle člověk by si zasloužil být sám a ne, aby přece i jiným něco nalhával. Tím nemyslím, že poběžím a všechno jí řeknu.
Na každou svini se voda vaří i na mě došlo Bože chraň před takovými případy. No aspoň mám tu zkušenost a vím čemu se mám vyhýbat, tohle je na mě moc.
Takže se Vám omlouvám, že jsem nevěřila zase těm správným, ale když ono to sakra bolí. Vidina toho, že někdo o mě konečně projevil zájem a já možná budu šťastně žít až do smrti mě prostě pohltila.
Nemám kamarády, jsem prostě úplně sama. Mám akorát ex jako kamaráda, tam nám to prostě nevyšlo, ale aspoň mi nikdy nelhal a občas něco podnikneme. Teď navíc bydlím někde, kde jsem nikdy nikoho neznala, nemám ani žádné vzpomínky a mám ze všeho strach.
Ale uznávám, byla jsem hloupá. To je tak když se pere rozum se srdcem, to jsou ty moje odpovědi, že jednou ho proklínám, po druhé miluji a chtěla jsem věřit všem těm kecům. Jenomže pravda vítězí !!
Ještě se zeptám. To když takový kluk nosí čokoládky, dárečky, barvu na malování, abych se s tím prej netahala, neprosila jsem se ho o to. Dohodí mi kamaráda na vyštukování a perlinkování zdí za levněji než by mi udělal bývalý a že prý bude pomáhat celé 3 dny, ano 3 dny !! Tolik jsme spolu nikdy nestrávili, tak to znamená, já pro tebe něco udělám a ty mi dáš sex? Nebo musím ti to zařídit levněji, abys to vzala ode mě a náhodou nezačala spát s bývalým místo semnou? Pro to by obětoval 3 dny?