Nemám se ráda s jeho dcerou

Ještě bych si fakt dala pozor,aby tak nevychovával i tvého syna.mám taky dceru s italem,byl jí rok a bohužel,ji nechá dělat,co chce.Pokud na ní zvednu jenom prst,tak už se rozčiluje,co si to na ni dovoluji.....A všímám si toho i u ostatních.

Reaguji na manolla:
je to asi jejich mentalita

Reaguji na MichaelaSimone:

pročetla jsem zběžně celé

souhlasím s názorem, že holka neví, čí je

za druhé - mentalita cizinců jako takových je jiná a to, co si ony (děti) tam dovolují ke svým rodičům je mnohdy nad rámec našeho chápání

myslím si, že na jejich poměry a v tom, kde vyrůstá dcera, by se mohla chovat ještě hůř - relativně je na tom dobře

a to už i z toho důvodu, že zákony v cizině jsou nastaveny trochu jinak, než u nás, a to, že nám tady projde nějaké to plácnutí, doma seřezání - jak bylo výše psané - tam neprojde a když si holka půjde stěžovat, bude se to prošetřovat - a pokud by byla opravdu mrcha - myslím si, že dost dobře zná svoje práva a tebe už by odsud vyštěkala - třeba i tím, že by si něco vymyslela

nevím přesně, jak funguje zákon v Itálii, ve Švýcarsku vím, že funguje jakýsi odbor - sociální - pro hůře zvladatelné děti - a tam se takové problémy řeší

navrhovali jste jí společné bydlení?

nezbývá nic jiného, než trpělivost - podporu partnera v tomhle čekat nemůžeš, on to vidět nechce a myslí si, že je vše v pořádku a jenom ty proti ní něco máš ( to nic ve zlém)

ona nevidí důvod tě respektovat jako náhradní matku, maximálně tak, jako někoho, kdo bydlí s jeho otcem a s kým má její otec další děti a někoho, kdo od ní jejího otce odvedl (dokonce si myslím, že to, že zůstala u babičky - mohlo být jako volba - buď já, nebo ona)

nějak mi uteklo, jak dlouho spolu oni dva žili bez tebe

Reaguji na matadi:
byli spolu sami 6 let, spali spolu v jedny posteli atd..měli hezkej vztah....její problém je že na všechno odpoví ne i kdyz by vlastne chtela rict jo....chces bydlet s nama-NE, chces u nas spat NE, chces vubec neco NE- obrazne receno,potom nevim co si tim dokazuje ale kdyz mluvi se s vim otcem a ja jsem na blizku tak na nej zacne z niceho nic rvat nadavat mu atd

Reaguji na MichaelaSimone:
tak to ti nezávidim kočko Tady se toho asi moc poradit nedá. Mě by asi snaha o coli přešla mnohem dřív a smekám, že na to máš stále nervy.
Jen nechápu- ty tam nemáš žádné kamarádky, žádné zázemí?
Já bych resignovala a odmítala bych se toho účastnit. Příteli to vysvětlila a poprosila, aby mě chápal a už vůbec, když máš prcka. Ať spolu tráví čas, ať na sebe nechá řvát, ale ať do toho netahá tebe.. není to vůči tobě fér.
A hlavně bych si s nim sedla a probrala výchovu dítěte... odmítala bych, aby se mé děcko chovalo podobným způsobem. Jak říkala má mamina- škoda každé rány, která padne vedle i když se s našima sem tam neshodu, tak s nima jednám slušně a vim co si můžu a nemůžu dovolit...

Reaguji na MichaelaSimone:

boj kdo z koho - ona nebo já

on se k tomu nedokázal dostatečně včas a dobře postavit, jsi ta, která jí sebrala to "jediné", co měla a ještě jsi si dovolila pořídit si nové dítě

neber to tak zle, jak to vypadá - něco obdobného jsem řešila s partnerovo synem (neměli jsme spolu děti, ale i tak mě dost a pořád bojkotova)

nakonec jsem rezignovala, myslela si svoje a když u toho nebyl kluk, řešila to s partnerem - jenže on to řešit chtěl - a pak v tom důsledku to byl on, kdo nastavoval pravidla, já se octla jen jako ten pomylsný krk, co kroutí jeho hlavou

nicméně výsledek to u mě mělo - bo pak kluk chodit za mnou a v to v tom smyslu - zařiď mi to u táty

jedno pravidlo bylo - nikdy jsme se nehádali - co se dětí týče, před dětma, pokud jsem měla rozdílný názor než on, nebo obráceně - vyříkali jsme si to večer, ohledně výchovy, i když jsme spolu v ten daný moment nesouhlasili - před dětmi jsme si neodporovali - a když, tak jenom decentně - nenapadá mi jiný výraz

Teď tady vyplynulo, že žiješ v Itálii. Tak to bych opradu neřešila a klidila bych se holčině z cesty. Tam nevyhraješ. Snaž se s ní nevídat a počkej, až bude mít přítele. Pak bude asi klid.

Přesně tak. I když se chová blbě, je mi jí fakt líto. Dle mě to prostě bere tak, že když jsi přišla ty - přestala bydlet s tátou - to pro ni znamená = vykašlal se na ní a místo toho si s tebou pořídil nové dítě.

Právě...Možná lepší neptat se jí, možná jste se jí hned na začátku vůbec neměli ptát zda s vámi chce bydlet či né a brát jako samozřejmost, že bude dál bydlet s tátou jako dřív......Vůbec nenavrhovat jinou možnost, proč jste ji vlastně navrhli? Nebo ona to vymyslela úplně sama, že už nechce dál bydlet s tátou? Koho to napadlo? Dle mě to byl pěkně blbej nápad. Kdyby s vámi bydlela celou dobu, už by si zvykla - minimálně na sourozence.
Přijde mi to zvláštní - já být jejím tátou, nikdy jí po letech nedám k babičce. Prostě doma je se mnou, jsem její táta, je neplnoletá - dítě - takže proč by měla najednou bydlet někde jinde? Protože mám novou přítelkyni?

Reaguji na martinam:
Jenže ony jsou fakt v itálii děti vychovávány trochu jinak než u nás,to co si tady dovolí a je to úplně normální,tak za to by je rodiče v česku přetrhli...Já když jsem začla žít se svým a poznala jeho desetiletou neteř,tak jsem to hodně dlouho vydýchávala,co si dovolí a tady se nad tím ani nikdo nepozastaví

Souhlas ... Pokud spolu žili a dcera se odstěhovala k babičce až jsi přišla ty, tak tady měl zafungovat partner. To teda fakt nezvládl. Že dcera bude bydlet najednou u babičky byl jen zřejmě pubertální vzdor dcery a partner jako otec selhal. Dcera potřebuje aspoň jednoho rodiče,který vychovává. To on evidentně nedělá. Ve svých 14.letech už není malé dítě a ví, jak se chovat, ví jak ublíží tobě a jak ublížit svému tátovi,aby ji opět zobal z ruky, takže si nemyslím, že bys k ní měla dál aktivně hledat cestu, když partner nechce vychovávat (ale záleží fakt jak to doopravdy je, třeba zrovna tebe bude časem brát )... Měla a má to určitě těžší, ale ne kvůli tomu, že matka odešla. Má to těžší, protože se partner není schopný o ní pořádně postarat.
Jinak jsem úplně alergická na názor typu "Však jsi věděla do čeho jdeš" ... většina holek to prostě neví, dokud do vztahu s mužem se závazky nespadnou. Nedokážou na začátku zjistit, jak to bude probíhat a pak už jen pláčou, protože jsou zamilované a nechtějí ze vztahu jen tak vycouvat, i když zjistí, že je v tom vztahu vše jinak než jim partner slíbil či jak si to představovaly. Ví jen, že ten muž má už dítě a získá pár informací od partnera. To je vše. Asi tak jako každná z nás ví, že náš partner má matku (tchýně je přece dle žen dost často "škůdce" vztahu ).
Každopádně držím pěsti, aby dcera z puberty rychle vyrostla nebo aby se její tatínek konečně vzchopil a začal vychovávat.

Reaguji na martinam:
s náma prostě bydlet nechtěla i když jsme to brali jako samozrejmost jak řikáš tz nechtela odejit od babicky.....navrhovala aby jsme bydleli vsichni u jeho mami jenze pro me to byl problem pac v jednom byte uz bydlelo 5 lidi plus rocni dite...jsem zvykla na svuj klid.

Reaguji na Kathalin:
nee žili spolu u partnerovi matky a když jsme se stehovali chtela tam zustat.