Mám pocit, že se brzo zblázním. Dospěla jsem do fáze, kdy jen brečím, už odmítám vídat se s rodinou, s kamarády, kteří práci maj. Nechápu to.....když vidím, že známou vyhodili z technické školy a do týdne měla jakou práci chtěla, mám jenom vztek.
Poraďte mi prosím co dělat. Pokud jste zažily něco podobného, napiště mi prosím, jaký byl váš příběh!
Mám taky VŠ, humanitní obor, ale v podstatě k ničemu, takže bych v tom ani pracovat nechtěla. Jsem kniha otevřená a sem nakloněná všem možnostem, takže vždycky sem hledala všechno možný, pokud mě to aspoň trochu zaujalo, v jakémkoli oboru. Teď mám třetí práci - první v hotelu (skupinová koordinátorka), druhá v jazykovce (koordinátorka kurzů) a teď ve španělské společnosti - administrativní asistentka. Takže každá práce úplně o něčem jiném. Vždycky sem hledala tak +- 2-3 měsíce. V téhle nový práci jsem přes týden a byla to absolutní náhoda. Nějaká personálka si našla můj životopis na práce.cz. Zatím je to fajn a hlavně používám jen anglinu a špáninu. Nakonec jsem za to ráda, že to tak dopadlo, protože sem poslala tak 60 životopisů a ozvali se mi ze třech, všechny 3 mě vůbec nezaujali a stejně mě ani v jednom nevzali. Pak přišlo pár zamítavých odpovědí a zbytek se neozval vůbec! Takže masakr...
Držím palce a neztrácej hlavu, chce to jen trpělivost, něco se objeví. Pozvání na pohovor je polovina úspěchu. Tam už pak často hrají roli spíš sympatie a jak si s tím člověkem sednete, než zkušenosti a vzdělání.
Téma Nemůžu najít práci je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
Poslat SZ