Asi před rokem jsme měli velikou krizi, hodně jsme se hádali, jsem hádavý typ... A on absolutně není. Tenkrát jsme se málem rozešli, ale zvládli jsme to. Od té doby jsme se pohádali maximálně 6 krát.... Oba dva jsme se snažili spolu lépe vycházet. Bylo nám spolu strašně moc hezky, měla jsem pocit, že jsme k sobě stvořeni. Hrozně jsme si rozuměli, snad nikdy na mě nebyl zlý. Nemám na něho snad žádné špatně vzpomínky, choval se ke mně jako gentleman. Vůbec jsem ho neomezovala, říkala jsem mu, ať beze mě klidně někam zajde, to nechtěl. Měli jsme k sobě maximální důvěru. Před pár dny ale přijel se všema věcma na víkend, přijel o půl hodiny déle než měl, tak jsem se ho zeptala kde je, že jsem už měla strach(nikdy nemývá zpoždění). Řekla jsem to uplně normálně, ale jeho to naštvalo, řekl, že nestíhal.
Potom mi tady seděl na židli, a tak jsem se ho tpala, jestli si nejde ke mně lehnout, jako vždycky, no tak šel. Pak tady ležel jako tělo bez duše.... tak jsem se ho ptala co se děje, že uplně cítím že se něco děje, fakt jsem to vycítila.... řekla jsem mu, že cítím, že o něho přicházím. Celou dobu mi tady jenom mlčel. Pak z něho uplně vylítlo "potřebuju pauzu". Z toho jsem byla uplně v šoku. Nedokázala jsem to pochopit. Řekl, že chce být sám. Že já za nic nemůžu, že se něco děje uvnitř něj nějakou dobu. Když jsem se zeptala jakou dobu, nebyl schopný odpověděť. Tohle mi samozřejmě jako důvod nestačí. Odjel by ode mě beze slov, kdybych se ho nezeptala když byl na odchodu co teda jako s námi bude a on řekl, že je prostě konec. Ani slza mu neukápla. Hrozně mi chybí. Podotýkám, že ještě než přijel bylo mezi námi vše v pořádku........ Ještě v úterý jsme se viděli, o víkendu nám spolu bylo nádherně. Psal mi romantické smsky, a teď tohle?? Vůbec mě nic nenapadá, nějaký rozumný důvod.... Přijdu si jako blbka 
Na facebooku si smazal všechny naše fotky, a to na facebook jindy skoro nechodí. Myslím si, že v tom jiná určitě není, on by podvést nedokázal, navíc by neměl kdy, pořád byl bud se mnou, ve škole, nebo doma... Absolutně nevím, co mám dělat. Ani jeho kamarádovi údajně nic neřekl, že se o tom nechtěl bavit. Celkově nerad mluvil o problémech.... Mohl alespoň něco říct. Nevím, co si mám počnout, nechci se s tím smířit. Myslím si, že už mi ale nenapíše. Vůbec si to nedokážu rozumným důvodem vysvětlit. Byla to obrovská láska.... je to už můj druhý přítel...předtím jsem měla přítele také 3 roky, tam to ale bylo lehké dostat se z toho vztahu, protože jsem na něho měla spoustu ošklivých vzpomínek. Pořád čekám, jestli se hodlá ozvat, podat mi vysvětlení... achjo je mi fakt mizerně.... ani jíst nemohu, je mi na zvracení.
Omlouvám se za dlouhý text.
Poslat SZ
přesně tak. Podle mne v tom žádná jiná není, možná má nějaké problémy a do toho mu tvá hádavá povaha a vztah typu " pořád spolu" prostě už nepřináší radost, ale pocit vyhoření. Nedá se říct, že bych se tomu divila.... 
Galerie obrázků
... začátky byli vždycky krásný, prostředky vztahu ušly, konce tragický - vždycky to skončil on... až teda poslední (čtvrtý rozchod) - jsem teda nějak prozřela a rozešla jsem se já, bylo mi hrozně ale zároveň jsem věděla, že jsem to musela udělat a že jsem udělala správně, po 14 dnech, kdy jsem se oklepala z toho nejhoršího, on už měl jinou, i přesto to na mě zkoušel jak mu chybím atd. Ale já se nedala, a rozhodla se že budu sama. Uvědomila jsem si jak je důležité mít čas na koníčky a kamarády a za pár měsíců jsem byla opravdu šťastná (i když jsem byla sama) s zhruba po 8 měsících jsem se dala dohromady s jiným klukem a jsem teď snad šťastnější cítím, že si mě váží a respektuje a ani mě nenapadlo, že mu budu kontrolovat mobil nebo facebook s kým si píše... A naučila jsem se brát život takový jaký je, lidi přicházejí a odcházejí, a když něco skončí, je lepší za tím zavřít vrátka a nechat to být...