Nervozita a strach ze školy

Reaguji na AlexBrian: Nejdřív bych se snažila zapracovat na svém sebevědomí. Vždycky tady budou lidé, co tě budou třeba pomlouvat (na VŠ, v práci se ti něco nepovede atd.), ale ty to musíš prostě hodit za hlavu, myslet si svoje a nějak na to nereagovat. Ty sama víš, že jsi nemocná a ne, že se flákáš doma. Určitě máš ve třídě nějakou zpřízněnou duši nebo alespoň člověka, který ti zas tak moc nevadí. Snažila bych se taky vzít iniciativu do svých rukou, zajít o přestávce za kamarádama, hodila bych řeč a nabídla jim, že si odpoledne po škole můžete třeba zajít na kafe nebo tak.
Já sama jsem něco podobného zažila ve třeťáku. Měla jsem půl roku křeče do žaludku, žádný doktor si se mnou nevěděl rady, protože všechny testy byly negativní. Ve třídě si mysleli, že se flákám, odmítám zodpovědnost a nikdo se se mnou nějak extra nebavil. Pak jsem byla na operaci chronického zánětu slepého sřeva, pak přišla rekonvalescence a já za rok měla skoro 400 zameškaných hodin. Začátky adaptace na školu byly těžký, ale vše se dá zvládnout.
Zkus se svěřit někomu, komu v životě věříš a o kom víš, že tě podrží. Není to jednoduchý, ale musíš si věřit. To je to hlavní!

Reaguji na katula: jsem právě obědnaná v prosinci k psychiatrovi, tak uvidíme. No mám oslabenou imunitu, do toho mám jeste problémy s dolníma končetinama a ve škole mi schválili individuální přístup. Jenže ke mě se vždycky donese od lidí s kterýma se bavím, jak mě pomlouvají, že jsem flákač, že to jen hraju a podobně, v prváku byli všichni "kamarádi" a ted se ukázalo jaká to byla faleš..