Nevím si rady

No a teď se bez ní cítíš lépe, uvolněně? Nechybí ti? Už nemáš ten pocit, který tě děsil?

Dá se říct že ano postupem času ale je to jen týden. Spise je to lítost že jsem ji ublížil.
Vypadá to jako bez důvodu.

Jestli ses trochu neukvapil.. Na lítost se vykašli, to nikomu nepomůže. Jen se bojím, aby to nakonec nebylo líto tobě...

Reaguji na jarino2: Tak pokud to tak mělo být, tak může být ráda, žes na to přišel poměrně rychle..

Když to vezmu podle sebe - já tak nějak mám jasno hned, jestli je tam jiskra nebo ne. Nikdy jsem nechápala, když spolu dva začnou chodit a čekají, jestli "to" přijde nebo ne. Protože co se týká mě - pokud "to" není hned od začátku, tak "to" nikdy nepřijde. Možná to ostatní lidi mají jinak, zamilovávají se postupně, ale mně se takový partner, se kterým to jako by zkouším, prostě zprotiví hned po chvíli a pak už "to" nemá šanci přijít.

Ano mají to jinak Já se třeba zamilovávám postupně, do "duše" jak toho člověka blíž a blíž poznávám. Nikdy jsem nezažila jiskru.... Takže každý to má jinak.

K zakladateli - je těžké toto posoudit čím to tak mohlo být. Ale asi se to někdy stává, jen pro ten protějšek to musí být strašný psycho....

Ano je to psycho. Nĕjak se s tím neumím smířit co ten žıvot nachystá.

Reaguji na jarino2: zase na druhou stranu by ses trápil ty a pak, až by jí to došlo, tak i ona a stejně by to nejspíš krachlo, je dobré trápení neprotahovat..takhle to bylo jako strhnout rychle náplast a ona se z toho taky oklepe, je mladá a má ještě dost možností se zamilovat a mít dobrý vztah i rodinu...takže prostě to tak asi mělo být...

Prošla jsem si něčím podobným, s ex přítelem jsem byla přes 3 roky, vztah pořád krásný a byla jsem zamilovaná po celou dobu vztahu. Jenže pak z ničeho nic jsem cítila, že jsem na přítele naštvaná a nevěděla proč, vadilo mi s ním si psát, jen až osobní kontakt byl zase hezký, pak jsem se vrátila do školy, neviděla ho týden a zase to bylo divný, zjišťovala jsem, že se mi hrozně odcizuje a že už to neni jako dřív. Rozešla jsem se s ním. V mým případě bylo na vině to, že prostě jak jsme si jen psali, nestačilo mi to a pak se mi tak odcizil, že jsem se úplně odmilovala.

Jĕštĕ mĕ napadá. Vżdyt je to přece strašnė nĕkoho milovat nebo si to aspon myslet a nejednou je to pryč. To jsem teda tak zcela nemiloval ? … To se mi může stát i v budoucnu.

Reaguji na jarino2: proto bych si právě dobrovolně nezačínala vztah s někým, do koho nejsem od prvopočátku blázen. Samozřejmě ani tak to pak nemusí vyjít, ale dle mých zkušeností je šance pořád větší... člověk si pak může neustále připomínat důvody, proč se do toho dotyčného zamiloval, tzn. má na čem stavět, budovat vztah... Jistě že neskonalá zamilovanost netrvá věčně, ale ty následné hodnoty prostě musí mít pevný základ.

No nic zvláštního se nestalo, vztah se prostě vyčerpal. A to, že jsi se odstěhoval bez zbytečných odkladů? Gratuluji! protože někomu trvá několik zbytečných měsíců a let než odejde ze vztahu ve kterém se necítí dobře.

Já bych to tak nepitvala , pokud jsi se tak rozhodl a cítíš se teď lépe neřeš to.

Reaguji na jarino2: Ale miloval... Hele, to je prostě život. Já mám teď 4. vážný vztah a ve všech jsem milovala naplno. Akorát zkrátka to chodí tak, že v určité fázi začínají padat růžové brýle, a pak ti buď na základě jasných skutečností, vlastností atd. pomalu dojde, že to není ten pravý a nebo naopak zjistíš, že tohohle člověka by sis strašně rád i vzal a založil rodinu Jediný, co je zvláštní, je, že se to u tebe stalo tak náhle. I když i já zažila to, že jsme se 14 dní neviděli, první týden se mi stýskalo a těšila jsem se, v půlce jsme se jeden včer viděli, všechno fajn, a najednou en druhý týden se všechno převrátilo a vůbec jsem se netěšila, až se vrátí. Spíš naopak. Taky zvláštní. Ale u mě byla spousta faktorů a detailů, který to asi způsobily, u tebe nevím. Každopádně není potřeba, abys to tak pitval, to je život. A fakt oceňuju, že jsi jí to na rovinu řekl. Lepší, než být dva měsíce k ničemu a na její otázky, jestli se něco neděje, odpovídat "ne, nic"