Nový začátek s bývalým přítelem

Jenže já od něj prostě potřebuju přesvědčit. Chci si to užívat a ne bejt jak manželé po třiceti letech. Nechci ho za kamaráda, chci partnera, muže svých snů, tak nevím, proč se tímhle chováním do role toho kamaráda staví... Podle všeho on je ale spokojenej, že na to jdeme pomalu, polehoučku.. celej den se mě nedotkne, tak jsem z toho celá přešlá, co se jako děje a večer mě přijde smska, jak to bylo krásný, že jsme úžasná. Tak proč se ke mě nemá? Dřív to dělal... Tak co si o tom mám jako myslet?

Nejdřív jsem řešila, jestli těch signálů ode mě nemá málo, a proto je tak opatrnej, teď zase jestli jich teda nemá moc... ježiši, potřebuju to nějako rozlousknout. Ať už se proboha vyjádří, co vlastně chce nebo se zblázním... Řadím zpátečku - ale jak vlastně? Nemít čas?

Takže z něj máš pocit, že jemu to takhle vyhovuje a nemá potřebu něčeho víc..? Ale vy už jste spolu přeci spali, nebo ne?

Reaguji na Nikollka: Ano, spali a bylo to nádherný, opět motýlci v břiše na obou stranách. Jenže tím se vůbec nic nezměnilo. A to mě právě děsně mate, že na co jako čeká, když víme, že to všechno funguje...

A jak jste se takhle divně posunuli od toho krásného milování k tomu, že se tě třeba za celý den nemá potřebu dotknout..? Víš, co tím myslím? Jak to probíhalo potom, to jste dělali jakoby nic a dál na to šli pomaloučku..? A od té doby tedy nic nebylo? Je to zvláštní a byla bych taky dost zmatená.. Místo toho, aby to byl krok vpřed, tak se spíš stahujete zpátky k "pomalému začátku alá kamarádi.."

No, to právě vůbec nevím a hlava mi to nebere, co se jako teda děje... Já vím, jak to myslíš, ale nevím absolutně, jak to teda myslí on...

No, to je právě ten kámen úrazu... po krásném návratu se nic neděje, takže vůbec vlastně nevím, jestli se nějakej návrat stal.. a proč teda tohle všechno? když mě tak hrozně chce zpět, tak proč to není evidentní?

Reaguji na Mado:

Mado, psala jsi, že se k sobě vracíte po půl roce. Můžu se zeptat, jak dlouhá byla doba, kdy jste se vůbec neviděli, nebyl mezi vámi vůbec žádný kontakt (sms,mail...) a nic jste o sobě nevěděli? Někde jsem četla, že by to mělo být tak 3 měsíce, aby si oba opravdu uvědomili, co ztratili a jestli jim to chybí. U nás teď ta doba bez jakéhokoliv kontaktu byla necelé 3 týdny a bojím se, že je to asi málo...

Byly to ukázkové skoro 4 měsíce bez jakéhokoliv kontaktu... když to chtěl musela jsem to useknout, abych se s tím mohla vyrovnat... Když sjem myslela, že jsem venku, přišel, že už si na všechno přišel, dospěl, vše přehodnotil a že už ví, co chce... že si chce ale nejdřív pořešit práci, že budeme "randit", abysme věděli, že to opravdu chceme... kdybych to nechtěla, tak do toho vůbec nejdu a tohle nemastný, neslaný, tím mě spíš ztrácí, než získává...

Máš můj obdiv, já už bych to dávno zabalila.

Je to zvláštní, taky tomu moc nerozumim..
A jak často se vídáte? A hlavně jakej z něho máš pocit?
Vím, že jsi na začátku psala, že se moc snaží, tak nenapadá tě třeba nějaký zlom, důvod, proč přestal..? Vážně nevím, co ti poradit, jak mu naznačit, že by se měl začít snažit..

Mám 2 varianty, jak o tom furt přemýšlím a nemůžu to jeho (ne)chování pobrat:
1. Buď je to vážně jeho prací, kterou chce změnit a nejdřív si vyřešit jí. Chlapi na to kladou dost důraz a když jim to neklape v práci, je to holt jejich ješitnost a chlapská záležitost. A i když má moji plnou podporu, chválím, povzbuzuju, musí si to prostě sednout samo.

2. Nebo jen to příliš rozumové rozhodnotí, takový sňatek/návrat z rozumu, že já jsem sice to nejlepší, ale nemiluje mě... Takže místo toho, aby přesvědčoval pouze mě, že on za to stojí, že vážnš stojí za to ho milovat a vrátit se, tak přesvědčuje i sebe a nebojuje jen s mýma pochybama, ale i se svýma....

Ta první varianta by byla ta lepší... Jde to vůbec mu nějak naznačit, že se "dostatečně nesnaží" a že takhle o mě spíš přichází?

Proč se sakra nesnaží? Kde je problém? On chtěl zpět mě...

Možná to tak je, přeci jenom po několika měsících bez jakéhokoliv kontaktu.. Sice nechápu ten hezkej začátek, ale třeba si to ujasnil, že jsi to nejlepší a že nechce hledat jinde.. A teď jenom pracovat na tom, aby jste se dali dohromady.. Navíc jsi tu jednou psala, že teď nejste zamilovaný ani jeden z vás, takže na jednu stranu chápu, že tě ubíjí, že se nesnaží, ale pokud to tak opravdu je a snažíte se to budovat vlastně úplně znovu i s těmi city, je to něco jiného než když byste byli oba zamilovaní a dělali ta gesta a snažili se o získat něco, co milujete..

To je jak začarovanej kruh...
Myslela jsem, ale že, když si na všechno přišel, že teď budeme přesvědčovat mě, že on už má zkrátka jasno...

Takhle to bylo u našich předchozích 3 návratů. Vždycky se mu stýskalo a chtěl být se mnou. Dokonce mi i řekl, že když si to racionálně zdůvodní, tak jsem pro něj ideální partnerka, má mě rád, je mu se mnou hezky, ale nemiluje mě. Něco mu tam prostě chybí...
Třeba je to u vás stejné...tvůj partner v sobě má velké dilema - znáte se dlouho, ví, že bys pro něj byla do budoucna ideální, ale něco mu tam asi chybí a neví, jak to najít...
Já bych se ho asi prostě přímo zeptala, řekla bych mu, že jsem si nový začátek představovala jinak a řekla bych mu, co cítíš a asi by mě zajímalo, co cítí on a proč se tak chová...když to neuděláš, tak to bude pořád nemastný neslaný, ty nebudeš vědět proč a bude tě to trápit.

Teď se mi úplně rozbušilo srdce, protože tohle mi přesně doslova jednou jeden kluk taky řekl.. Jestli to není náhodou ten samý..

Nj, během těch mesíců bez sebe měl určitě dost času vzpomínat a upřímně, člověk si v hlavě může představovat a vysnít cokoliv a realita je pak třeba jiná.. Sama jsi říkala, že jste se za tu dobu oba změnili, takže nejde navázat na to, jaký byl vztah předtím, ale prostě se musí začít od začítku.. A třeba i on zjistil, že jsi jiná (neříkám horší nebo lepší, ale jiná, než o které předtím v duchu přemýšlel) a sám neví, co si teď počít.. Asi bych si na tvém místě stanovila nějakou dobu, kdy to nechat být takhle, a pak si s ním buď promluvit, a nebo začít nějak rázněji jednat..