Obnova vztahu po rozchodu

prvýkrát sme sa na rozchode "spoločne dohodli" ale správal sa ku mne naschvál tak zle aby som to nadhodila ... potom po pár mesiacoch priliezol nazad, že mu chýbam nech mu dám ešte šancu ... dali sme sa znova dokopy a bolo to super, správal sa úplne inak ... len znova vyliezli na povrch tie veci pre ktoré som aj ja pochybovala či je to ten pravý ... ak ti to napadne tak mi ver že určite nie je ... tak som sa s ním rozišla po roku a pol ja ... aj keď mi na jednej strane strašne chýba tak viem, že niektoré veci sa zmeniť nedajú a budú mi vadiť stále ...

ale ľudia môžu na sebe pracovať, takže ak za tebou príde že ťa chce naspäť tak ak by si veľmi chcela, môžeš mu dať šancu ... ale teraz by som s ním utla kontakt úplne ... ver mi budeš sa len zbytočne trápiť ...

Děkuji moc za vaše další názory.

Trošku na to zareaguji:
- nedostala jsem od něj žádný seznam, co mu na mě vadí. Velmi složitě jsem z něj tuto informaci dolovala, když jsem se ptala na důvod rozchodu, protože samotné "nehodíme se k sobě" mi opravdu nestačilo. Tehdy řekl, že tohle je ono.
- a já s tím opravdu mám potíže, mám někdy cholerické, místy bohužel možná až hysterické sklony. Cítím to na sobě dlouho, ale přítel vždy vše přecházel taktním mlčením, tak jsem si "zvykla", že mu to nevadí. První zpětnou vazbu mi dal až svým rozhodnutím o rozchodu. Pro mě to byl impuls, abych věc konečně začala řešit, což dělám. Vím, že se to nedá změnit ze dne na den, že je to běh na dlouhou trať, ale věřím, že to jde, a moc mě mrzí, že on už to neocenil, že mi nedal šanci.
- z mého pohledu jsme měli opravdu pěkný vztah, nejspíš i proto mě to teď tak sebralo. To, že jsem přemýšlela, zda je ten pravý, bylo ve chvíli, kdy podle mě vyprchala zamilovanost a viděla jsem na něm i chyby. Zamyslela jsem se a došla jsem k názoru, že to jsou malé věci a že jako celek, jako celý jaký je, mi za to moc stojí.
- první, čím mě opravdu zklamal, je tohle. Ne to, že ho něco přivedlo k rozhodnutí o rozchodu, ale že to neřešil se mnou, že přišel s hotovou věcí, místo aby mi alespoň naznačil předem, že se něco děje.
- a pak věci, co mě matou: že plakal, když mi to říkal (když se chci rozejít, tak toho přece nelituji a nebrečím), jeho kamarádi to vidí tak, že se se mnou chce dál vídat (??), na otázku, jestli je to pauza nebo rozchod, odpověděl, že neví (??), vždy, když jsme se ještě potom viděli, tak se mě občas letmo dotkl (když chci někoho opustit tak už přece nemám chuť se ho dotýkat), říkal, že teď si potřebuje odpočinout a být v klidu.

Chytám se maličkostí, já vím. A ačkoliv mě tímto svým přístupem velmi zklamal, pořád ho mám moc ráda. Ale vím, že rozhodnout pro druhou šanci by se musel on.

Tak tedy postupně...

V tom případě ve vztahu chyběla komunikace a to nikdy nemůže fungovat, když jeden neřekne tomu druhému, co mu vadí. A vzhledem k tomu, že to celou dobu neřešil a přišel s tím stylem "najednou mi to vadí a proto se s tebou rozcházím" aniž by ti nejprve dal šanci třeba to nějak napravit svědčí o tom, že to bylo jen vedlejší a pravděpodobně opravdový důvod k rozchodu je jiný - např. už z něj prostě vyprchala zamilovanost a on by rád zkusil něco jiného, nebo už ho váš vztah jednoduše nebavil... Člověk, který opravdu miluje až za hrob nikdy nepřijde za tím druhým a neřekne mu zčistajasna "vadí mi na tobě tohle a já se s tebou rozcházím." Když člověk miluje, bývá až naivní a věří v to, že ten druhý se změní. Pokud jen tak přišel s oznámením, že mu na tobě něco vadí a rozchází se s tebou aniž by ti dal šanci to nějak napravit, pak to z jeho strany asi tak žhavé nebylo...

Nedivím se, že z tvého pohledu byl vztah pěkný, když s tebou přítel nekomunikoval a tys nemohla tušit, že je něco špatně...

Já, když jsem se rozcházela po dvou letech jsem bulela jak želva, i když mi ex vadil a chtěla jsem se rozejít, bylo mi sice tehdy teprve necelých 17, ale chlapi bývají oproti ženským údajně mentálně pozadu, nevím kolik mu je let, ale asi bude ještě nevyzrálý...

Člověk chce nejvíc to, co už nemá, jako když děcku vezmou hračku... Teď ví, že už s ním nejsi a jsi pro něj tak trochu "nedostupné zboží", tak má najednou chuť na něžnosti. Navíc mu to možná dělá dobře, to vědomí, že ty jsi z něho na větvi...

Je to možná tvrdé, ale snad ti to otevře oči určitě najdeš lepšího, není důvod se vracet k bývalému, který o tebe nestál...

S tím pláčem to neber nijak zvláštně. Já i ex jsme plakali když jsme se rozcházeli a ani jeden jsme nechtěli pokračovat. A to jsem chlapa do té doby neviděla brečet. Takže to doopravdy neber jako nějaké znamení, že je ještě možnost druhé šance. Maximálně z lítosti a to si nemyslím, že by nějaká ženská chtěla..resp já určitě ne

ja takisto a dokonca dvakrát ... a inak ja som tiež celkom cholerička a správala som sa kadejako ale frajer mi to vždy povedal ... tak opatrne aby som mu neodtrhla hlavu a s tým že nechce o mňa prísť, ale povedal ...

Ježiš když to tak tady čtu o těch návratech po rozchodu.....panebože jste mladééééé, najděte si někoho, kdo si bude jistý, že s vámi chce být! Seberte holky sakra už tu svojí hrdost a využijte to jako novou příležitost zažít zase něco hezkého...
Kdyby vám bylo 50 a děti na krku, tak se to dá pochopit, ale i tak bych vrčela! Hyml hergot

p.s. a přidávám se k tomu, že pláč a jakýkoli ťuťu neznamená, že člověk chce ve vztahu pokračovat...rozchod je prostě smutná věc, tak se pláče

Přesně tak, já nejprve byla smutná, že to končí, ale po pár dnech jsem byla ráda a těšila jsem se, že aspoň můžu začít od znovu, znovu zažít zamilovanost, motýlky v břiše a to všechno, co k nové lásce patří a co předtím ve vztahu už chybělo vždyť zamilovanost a "rozjezd" nového vztahu je tak krásný, ber to jako příležitost zase to zažít

To je nejspíš pravda. To jsem si teď taky zpětně taky zanalyzovala. I když myslím, že i na tomhle se dá pracovat, ale museli by chtít oba...

Jinak děkuji za vaše názory. Ale zatím se z toho opravdu radovat nedokážu. Není mi sice 50, ale už zdaleka ani -náct. Je mi třicet a to už jsem si opravdu plánovala budoucnost jinak, než že budu zase někde začínat odznova...

Jinak ještě jednou děkuji za tip na knihu od francisB, je parádní. Díky.

Mne je víc a přesto pravidelně začínám odznova Jak už jsem zde psala : problém není někoho najít, problém je s někým vydržet a překonat krizi ze stereotypu
Držím palce

Teda promiň, ale podle vašeho chování (tebe a tvého ex) jsem si myslela, že jste nějací nevyzrálí jedinci co mají sotva 20... A tobě je přitom 30, takže bys už měla být rozumná. Nejspíš už pomalu pomýšlíš na rodinu a to bys opravdu chtěla dítě s chlapem, který tě opustil? Riskovat, že i když ho tedy přemluvíš k návratu, opustí tě znovu, až budeš mít dítě? K tomu je třeba zodpovědného partnera, který ví, co chce a to ten tvůj rozhodně neví...

Já si právě myslím, že tohle se dřív nebo později objeví vždycky. Vždy po nějakém čase opadne ta prvotní euforická zamilovanost, a pak je potřeba na vztahu pracovat, pěstovat si jej a rozvíjet ho. Proto jsem to ze svého pohledu dlouho vnímala jako krizi, která je v podstatě voláním o pomoc a výzvou, abychom s tím něco udělali...

Není důvod se omlouvat, jsem ráda za vaše reakce. Ale stojím si za tím, že jsem se k tomu postavila dobře. Řekla jsem si: opravdu je tu problém? Ano, je. Dá se s ním něco dělat? Dá. Jsem ochotná a schopná s tím něco dělat? Ano, jsem. A začala jsem to řešit. To, že se k tomu partner postavil jinak, je druhá věc. A ano, tím mě moc zklamal.

Reaguji na KalaAzar:

Právě o tom mluvím, ty bys s tím chtěla něco dělat, ale on ne a to je pak zbytečné, musí chtít oba obzvlášť, když to má být chlap pro život, táta od rodiny...

Ano niečo také som zažila...resp len tú obnovu vzťahu ...Mali sme iný priebeh.... Chodili sme spolu 2 roky... Ja 17-19 on 22-24 .... Zrazu sa so mnou rozišiel, prkticky zo dna na den, s tym, že on si chce ešte užívať život. Že som jeho prvá, že nevie či niekoho nebude milovať viac..... OK hovorím si choď si....

Potom nastalo klasické obdobie keď som sebe aj jemu dokazovala, že mi je bez neho dobre..... toto obdobie trvalo 5 rokov počas ktorých som ja mala dlhoročný vzťah a on zopár známostí.... až kým nás osud nezviedol opäť dohromady....

Momentálne už spolu 4 mesiace bývame v cudzom meste a plánujeme budúcnosť,,,,,

Ahoj, rozchod a návrat jsem zažila před 3 měsíci. Důvodem bylo, že se mnou přítel není šťastný, nechce svatbu a děti a lekl se závazku (měli jsme si kupovat byt) a nemiluje mě (vytah trval 5 let). Odstěhoval se praktickz ten den, co mi to řekl a taky jsme u toho oba brečeli. Rovnou jsem mu řekla, že se s nim nebudu royhodně nějakou dobu vídat a ani si psát a že nevím, zda bude možné, abychom časem byli kamarádi. Asi po týdnu jsem to porušila, protože jsme se do té doby museli složitě kontaktovat přes různý prostředníky ohledně prkatickejch věcí se stěhováním a přišlo mi to jako fraška. Pak jsme se kontaktovali ještě jednou, kdy náš hovor byl o něco osobnější a řekli si pár věcí (jak nám oboum není zrovna do smíchu apod.). Po třech týdnech od rozchodu mi přítel napsal, že se strašně spletl a že mě miluje, že chce se mnou podstoupit všechno to, co dřív nechtěl (koupě bytu, svatba, děti) a od té doby jsme zase spolu a šťastní. Těžko říct, jestli to v tvém případě bude mít podobný průběh, každopádně ale radím přerušit kontakt a nestýkat se s ním ani jako kamarádka, aby si počídně uvědomil, o co přišel. A radši se možná opravdu poohlédnout jinde.