Je ohleduplný, zajímá se o vás, rád si s vámi povídá, miluje vaření a je úžasný v… Pro vás pan božský. Víte, že to je vše, co jste kdy chtěla a nejlepší je, když víte, že ten druhý to cítí stejně. Navzájem se podporujete a trávíte spolu každou volnou chvíli. Je to krásné, ale víte, že to není napořád. Je to vztah s expirační dobou a vy nevíte, jestli potrvá ještě měsíc nebo tři roky.
Takhle nějak jsem to cítila, je to silné, nepopsatelné. Přijde mi, že to nikdo jiný nedokáže pochopit. Nemluvím tu o panu dokonalém, protože kdyby byl dokonalý, nikdy by to neskončilo. Důvod, proč jsme nemohli být spolu je jen jediný – nechce tu zůstat. Je to cizinec, Evropan, ale vždy ho to táhlo jinam. U nás bohužel nenajde ve svém oboru dostatečné uplatnění. Sám neví, jestli tu zůstane ještě dva měsíce nebo dva roky. Ví jen to, že jednou odjede a že já nikdy nepojedu s ním. Sama jsem si říkala, že to nemá cenu, že to musím ukončit. Ale když někoho tolik milujete a vidíte, že jste jeden pro druhého jako stvořeni, nejde to..
A tak to udělal on. Naprosto nečekaně a v nejhorší den, který si mohl vybrat. I jeho to trápilo, nechtěl být za někoho, kdo po x letech utne něco pěkného a prostě se sbalí a odjede. A tak to udělal raději hned.. Vím, že je to dobře, uvědomuji si, že to nemá jiné řešení, jen jsem si ho chtěla ještě chvíli užít. Byla jsem zvyklá s ním mluvit několikrát denně, byl to vlastně můj nejlepší kamarád. Za tu dobu jsem ho poznala jako nikoho jiného, věděla jsem přesně, co se mu honí hlavou, na co myslí, jaký je...
On se chce stále vídat, jako kamarádi, moc mu na mě záleží a je to pořád pro mě. Vím, že teď s ním potřebuju chvíli nemluvit, ale je to tak těžké. Vím, že se mi nabídl, že tu je pro mě a že to myslí vážně. Láká mě se s ním dál vídat, i když vím, že to pro mě není dobré. Miluji ho a nevím, co mám dělat…