Po neúspěšných pokusech o miminko se bráním sexu

no tomu se docela ještě bránim,jsou to hrozný nálože hormonů a nevim,jestli bych neskončila v blazinci ,kdyby to pak nevyšlo.Když by byl čípek ted v lednu fakt špatnej,tak asi pujdu...ale jestli ne,tak to chci jako tu posledni moznost.

Reaguji na MyTurn: jasný to chápu

Tady je problém v tom, že se na to nemůžeš přestat soustředit kvůli všem těm hormonům a kůrám co podstupuješ, to je pak jasný že na to pořád myslíš. Ale vždyť jsi ještě docela mladá, možná by to chtělo všechno vysadit, oddechnout si a dát si pár let pauzu.Soustředit se na salon - to taky tvoje dítě přece . A hlavně to rozebrat s partnerem - jestli po něm taky touží, nebo to taky dělá kvůli ostatním. A na lidi se vykašli, prostě jim neodpovídej když se tě zeptají a rovnou sveď řeč na něco jinýho, a udělej to pěkně okatě ať je jim jasný, že je příště nemaj ptat. Moje teta se snažila o dítě 7let a povedlo se.

mymu chlapovi je 36,možná i to mě nervuje,že chci,aby se to povedlo dřív,aby si to díte taky užil a ne že mu budou říkat pak ve škole DědoA o druhým nemluvě.On si to přeje,zkrátka jsme chtěli i někam náš vztah posunout.A pak mě nervujou ty moje cysty a čípky....Zase nechci riskovat,že se ten čípek pak zvrtne v nějakou rakovinu nebo se mi zacystujou vaječníky a pak nebudu moct mít děti vůbec.Nevim,co je správný dělat.Abych si to pak jednou nevyčítala,že jsem třeba mohla zkusit to umělý dřív.No nevim.Taky bych se na to nejradši vyflákla

Reaguji na MyTurn: Upřímně mě mrzí, že něčím takovým musíš procházet. Nemám zkušenost, kterou bych ti mohla přispět, ale vidím pouze dvě východiska - buď se přestaneš snažit o dítě a začneš řešit svůj zdravotní stav, nebo půjdeš na úmělé oplodnění, a to co nejdřív. Osobně bych si vybrala umělé oplodnění a i z tvých příspěvků je cítit, že o dítě stojíš. Přestaň poslouchat řeči hloupých a netaktních zákaznic a příbuzných a mysli na sebe. Jsi mladá a jistě schopná, máš vlastní salón, partnera. Problémy se sexem by úspěch u umělého oplodnění jistě vyřešil a pokud se naopak snažit přestaneš a smířiš se s tím, že se to možná nikdy nepovede, stres po čase také jistě zmizí. S partnerem si promluv na rovinu, vysvětli mu jak se cítíš, někteř muži jsou sice v záležitostech sexu strašlivě pudoví, ale i oni situaci pochopí po důkladném vysvětlení pochopí a na čas přestanou tlačit.

Reaguji na MyTurn:
Neber to tak vážně, a prostě si udělejte pěknej večer

Tak nějak platí, že čím více se o dítě snažíte, tím hůř to půjde. Přestaň zase brát sex jako prostředek k plození dětí, ale jako to nejhezčí,co nám příroda dala a zase si to užívej. Když se přestaneš snažit, otěhotníš snáze. A co si budem povídat vztah je o sexu a pokud ze vztahu vymizí, jde to potom do kytek ve všech ostatních stránkách.

...myslím že až naše děti pujdou do školy , bude uplně běžný že se věk rodičů bude pohybovat mezi 25-50...jak matek tak otců ...až půjde moje dětátko do školy, bude jeho tatínkovi 60 Tím chci říct že řešit věk u otce když je mu 36.... spíš vyřeš jestli opravdu chceš dítě - pak bych šla na umělý - máš jistotu. Anebo to na rok dva odlož - hlavně se tím nestresuj.

Ahoj,my se snažíme o dítě 2 a půl roku.Dvakrát umělý,dvakrát inseminace a nic.Domácí snažení už mě někdy taky nebaví.Je to všechno tak vyčerpávající,že už si někdy říkám,jestli to dítě vůbec chci.No jo,jasně,že ho chci.Myslím,že vím,jak se cítíš.My jsme ještě o něco starší než vy,ale z toho strach nemám.Takže jestli dítě opravdu chcete a já myslím,že ano,tak se začni připravovat na to umělko.Ono to zase nebude hned.Nevím,jestli chodíš někam do CAR?Jo a na ostatní lidi se nejde jen tak vykašlat,když to slyšíš pořád,mě už to ale tak nedeptá,zvykla jsem si a teď,když se mě někdo zeptá,,Tak kdy už?" Odpovídám,že na mě asi musí spadnout vrata.Dokonce mě jedna kolegyně pozvala k nim,že bourají stodolu,že ty vrata tam na mě čekají.....

Reaguji na Malinda: Ahoj, tak vidím,že ty jsi jedna z mála,co to fakt chápe.Chodím do Prenatalu.Můj gyndař tam přímo pracuje.Já to taky zase tak neprožívám.. nejvíc když mám mít ovulaci a menses..To jsem na zhroucení,jinak zbytek měsíce v pohoMě s tím umělkem dost vyděsili zdravotníci,co ke mně chodí na vlasy.Jsou z tech náloží hormonů pak rakoviny,takže se mi do toho úplně nechce,když vim, co mi udělal jen Clostilbegyt( cysty) A když to ani tak nevyšlo,tak jsi byla v pohodě? Vždyt ty zbytečný naděje musí být uplne na palici.

Reaguji na MyTurn: No,nebyla jsem v pohodě,brečela jsem,nic se mi nechtělo dělat.Štvalo mě,když nějaká kámoška otěhotněla.Ale myslím,že jsem ten neúspěch nakonec překousla a žiju dál.Ještě máme jedno umělko v zásobě proplácený pojišťovnou,ale zatím se na to necítím.
Taky mě nejvíc ničí ta ovulace,pořád si říkám,tak dneska bychom se měli milovat a mýmu se nechce,tak jsem naštvaná,pak mě to zase přejde a je to pořád dokola.Ale snažím se žít hezky i bez toho dítěte,manžel je poklad,tak to jde.
Lidi vždycky kolem toho umělýho šíří paniku.Neboj se nic.Promluv se svým gyndařem a pusťte se do toho,stejně bys do toho jednou šla,tak proč ne hned.

Reaguji na Malinda: No tak to je přesnej popis,líp bych to snad ani nenapsala.Taky se snažim žít dobře,že si dopřávám,ale stejně mi něco chybí,už to není jako když mi bylo 20.Když jdu pařit,tak mě to ani moc nebaví,i když si nalhávám,že baví.Prostě mě to dusí a tísní.Tak ti nevim,jestli se na to umělý vůbec dostanem,my jsme tak zralý na rozchod.On nesnáší moje labilní výkyvy(se mu ani nedivim),ale já zase už nesnášim jeho přehnanej sexuální apetit,trochu na něj začínám mít i alergii.V jednu chvíli mě hrozně drží a během hodiny je zase hnusnej-asi taky už ze zoufalství.Pak mi řekne,už aby to bylo a naopak že se toho dítěte bojí,že bych s nim pak nemusela chtít spát,tak se zase namíchnu,jak tohle teď může řešit,když už ho dva a pul roku děláme.A mám po chuti úplně.Si řeknu,že je to stupidní nadrženej chlap a hlavně teda aby o ten sex nepřišel.Je to zamotaný.Na druhou stranu vím,že na výchovu dítěte je to nejlepší chlap,kterýho jsem poznala.Nevim,jestli jsou tyhle stavy dočasný nebo se to pak změní.Ale znám moooc případů,kdy je tohle rozdělilo a nemáme k tomu daleko ani my.

Reaguji na MyTurn: No,máte doma veselo.Ale všude je něco,tak si z toho nic nedělej.Mě ti někdy popadne taková depka,že nemluvim,nemám o nic zájem,to bych se nejraděj někam zavřela a vybulila a pak bych vylezla a bylo by to zase v poho.Naštěstí to není moc často.Teď jsem to měla až po půl roce.Taky si myslím,že až se to povede,že se ten vztah změní.Ale vlastní zkušenost nemám,no.Ve vztahu i v životě bývají různý komplikace a problémy a jste na ty problémy dva,tak vydržte.Je škoda jít od sebe při tomto problémku.Lidi musí řešit daleko těžší situace.My v lednu zkusíme asi další inseminaci,je to *** proti umělýmu,ale za zkoušku nic nedám.Jinak máme šanci otěhotnět i přirozeně,tak to snad jednou vyjde.

Reaguji na Malinda: \já ti teda nevim,ale neznám nikoho,kdo by při inseminaci otěhotněl.A myslím,že to je o nervy uplne stejne,jako když mi pichnou Pregnyl a řeknou: tak zítra večer! Pak děláme hroznou romantiku se vší parádou,jakože děláme slavnostně to díte! Mi neříkej,že na to pak celou dobu nemyslíš,jestli se to chytlo nebo ne.Pak to mám tejden zpožděný,tak se raduju,že to vyšlo,udělám si test a do dne to dostanu,takže v zoufalství brečim,úplně hotová.Nelepší je vůbec nevědět o žádný ovulaci a nic nepočítat.Pokud teda je jistota,že ta ovulace je.I v tomhle domnění jsem byla asi pul roku,konečně jsem se vyflákla na hormony a všechno,přestala počítat a pak jsem šla náhodou na urologii na ultrazvuk s močákem a tam našly cysty,že se mi vlastně celou dobu ty vajíčka neuvolňovaly.Takže začal znova celej kolotoč.Mám tady ještě dvě známy,co se takhle snaží stejnou dobu,tak ty mě ještě drží nad vodou.Ale jedna už jedno dítě má,ale dvakrát už za tu dobu otěhtoněla,jednou teda mimoděložně,což je hrozný.A ta druhá taky měla jednou pozitivní test.Ale tak alespon ví,že jim to jde....Já ani ťuk.

Ano,to já to saméNo ona malá šance u té inseminace je,pomůže se spermijím přes děložní čípek.Ale také neznám nikoho,kdo takto otěhotněl.A jasně,že na to myslím,jestli se povedlo,ale to už tak nějak k tomu asi patří.Já byla v listopadu na odstranění štítné žlázy,tak je možné,že ta štítka měla vliv na ten náš neúspěch,no uvidíme.