Pobláznila ho jiná

Není to charakterová vada - taková věc se nám prostě přihodí a to i když máme hezký, fungující vztah...Nevyhledáváme to, ale přepadne nás to ze zálohy a mnohdy i člověka, který má morální nároky sám hodně vysoko a do té doby se dušoval, že by to neudělal...

Je to chemie a je opravdu jen pár jedinců, kteří dokážou ihned jak to cítí couvnout a zahnat to ( potrápit se sám se sebou ) a neudělat to...

Když se to stane, nejlepší je se neptat a počkat... Pokud je to jednou vysloveno je velice těžké se s tím smířit...I když tušíme - pokud to skončí a vztah pokračuje dál, nikdy to nevíme jistě a pokračovat v tom vztahu je snažší, lépe se zapomíná...

Ničím co zde píšu nechci nijak OMLOUVAT nevěru - to v žádném případě ! Ale píšu o situaci, kdy se to stane a musíme ( chceme ) se s tím poprat. Nemluvím zde o notorických sukničkářích...

No jste mladí - bohužel tohle se stává... Neříkám, že svatba zaručí věrnost - mluvím o ní jako o přirozeném a dalším stupni vztahu ( pro některé ). Dle odborníků jsou to tyto - chození, sestěhování, svatba, děti a pak vnoučata Prostě se stále něco děje...

Ale vy jste spolu dlouho a jste mladí - bohužel není tolik lidí, kteří spolu dokážou být od tak mladého věku, aniž by nepocítili tu touhu po někom jiném.. ochutnání, testování... to k tomu životu také patří...

Každopádně ti přeju, aby vám to vyšlo ...

Myslím, že si do svých 18 užil až až. Ale pokud si přesto myslí, že může někde potkat větší štěstí, tak s tímto

naprosto souhlasím.

Já si naopak myslím, že je dobře, že není s tebou v jedné domácností - ať si zkusí, když bude bez tebe, jaké to bude.

On prostě se zakoukal do "něčeho nového, neokoukaného". Myslí teď něčím jiným, než hlavou.

Tady je každá rada dráhá a hlavně žádná rada ti neřekne, co dělat - asi jedině, zase a opět, jedině čas ukáže co a jak. A nejhorší na tom asi je to, že on si má rozmyslet co a jak. A ty čekat. Přitom tys nic neprovedla, on kouká jinde,ale on si defacto bude vybírat

Bruce78
No on bydlí se mnou u mých rodičů, právě že o nějakém vlstním bydlení jsme už uvažovali.
A k té nevěře. Z jeho strany je to pouze nevěra citová. Nic s ní neměl.

tyweee
Hrozně mi vadí to čekání, že on vlastně rozhoduje o nás dvou-beze mě.

Ono je to jedno jak to nazveš.Je zakoukaný jinam a záleží kdy ta nová "podlehne" a nebo taky ne a jemu dojde,že to bylo špatně.Je to trhlina ve vztahu,ztráta důvěry a na tom se špatně staví.Držím palce.

lentilkah
To je to - on se rozhoduje a buď váš vztah zničí, či jen naruší. Přeci jen to, že se zakoukal je u chlapů kolikrát horší, než jen ten sex na jednu noc.
Nevěra u chlapa je jiná, u žen jde víc o city. Aspoň ve více případech.
I když tu píšeš, že s ní nic neměl, ale jde tam právě o ty jeho city.
To, co by mělo patřit tobě, tak jde jiným směrem, než k tobě.

Já vím, že je to horší, ale zase zamilovat se prostě může každý, i když je bohužel ve vztahu.
Určitě by se tomu člověk měl nějak podvědomě bránit, ale ne vždy se to povede
Pokud by šlo o sex, tak by asi nebylo co řešit- pudy by měl člověk ovládat.

lentilkah
To jo, jen se vždycky říká, že jakmile je v nevěře u chlapa i ten cit, tak je to v haji. Ale to není vždy pravidlo.

já nevím jestli jsem divná, ale já bych dokázala tolerovat sex na jednu noc spíš než to že se mi přitel zamiluje do jiné... Říkám si že dokud je to jen u sexu tak je to v pohodě... ale to je jen můj názor...

No ono sa to bohužiaľ stáva. A je to fakt svinstvo. Keď máte dlhý, pekný vzťah, plánujete spoločnú budúcnosť a potom príde to spomínané pobláznenie a je to preč. Tiež sa mi to stalo. Zistil, že keď je doma problém, lepšie, ako ho riešiť, je ísť sa odreagovať. A odreagovával sa stále častejšie, s kolegyňou, až zistil, že s ňou je šťastnejší. Pretože ona od neho nič nechcela, len ho vypočula, poradila mu, pobavili sa. A je úplne iná, ako ja. Zlákalo ho niečo nové, nepoznané. Ona ho snáď ani nechcela, ale on sa dosť na ňu namotal. Potom zistil, o čo prišiel a ľutoval, ale to už bolo po všetkom. Takže za mňa, ak dostane včas rozum a uvedomí si, čo v tebe má (ten môj si uvedomil veľmi neskoro a nezabojoval ani trošku), dala by som mu šancu. Len si to treba poriadne vydiskutovať a stanoviť si hranice. Nemôže ti takto ubližovať, keď ťa miluje. Skrátka treba včas zapojiť rozum. Ľahko sa to hovorí, ale u chlapov je to asi niekedy fakt ťažké realizovať. A potom to máme s nimi tak ťažké my..Inak by som ho nekontaktovala, nech má čas rozmýšľať a nech zistí, ako mu chýbaš, keď ťa nemá doma a keď sa mu neozveš.

Lentilko, mrzí mě, že musíš prožívat takovou situaci, věřím, že to je na nervy. Bohužel myslím, že jediné, co můžeš dělat je čekat a doufat, že si uvědomí, že s tebou měl krásných 7 let a nenechá se pobláznit. Třeba jen váhá, srovnává se to v hlavě... Budu ti moc držet palce, aby se rozhodl pro tebe, ach jo, je mi z toho smutno...ty vztahy jsou tak zamotané a vidím to pořád kolem sebe, co se děje. Už jsem z toho vážně smutná, jak se rozpadají páry, které působily spokojeně a harmonicky, kolik nevěr apod. je všude...už jsem z toho špatná a přestávám věřit na nějakou lásku...lidi blbnou nebo já nevím, že si neváží toho, co mají a hledají pořád něco lepšího, co stejně většinou je jen dočasné a pak zjistí, že to zase nic lepšího nebylo. Ach jo.

Smutný na tom je, že jsou tu témata, jak odlákat chlapa, co má přítelkyni a pak je tu tématu z druhé strany (to jen takový povzdechnutí , zrovna nedávno se tu řešilo, jak má přítelkyni a dítě a že ho slečna chce....ach jo...no nic).

No, to je sice pravda, ale ber to tak, že je alespoň tak férovej, že Ti to přiznal.

Může to dopadnout dvojím způsobem: Buď si uvědomí, že Ty jsi ta nejlepší, co ho v životě potkala a bude se chtít k Tobě vrátit - což by zároveň znamenalo, že si mnohé v sobě ujasnil a do budoucnosti bude imunější vůči dalšímu "pobláznění".

No a nebo půjde za ní a potom to není partner pro Tebe na zbytek života... Jsi ještě mladá, život máš ještě před sebou, takže žádná tragedie, ne?

Můžeš teď maximálně popřemýšlet o dvou věcech - proč si Tě před sedmi lety vybral a co mu ve vašem vztahu scházelo, že dává šanci jiné...

Lentilko, tak když jsem to četla, tak jsem přemýšlela, zda píšeš o mě.... Stalo se mi úplně to stejné, ale naprosto. I s tím jak se choval, jak jsem to poznala.... Musím říct, že v první chvíli jsem to taky neustála, vůbec. Celkem jsem propadla hysterii. Odešla jsem z domu a stravila na telefonu asi dvě hodiny s mým kamarádem (a psychologem k tomu). Ten mi poradil co a jak. Protože nejsem moc schopna řešit tyto věci v klidu a taky nejsem schopna v takovýchto situacích mlčet, tak mi poradil, ať si napíšu na papír body, co mu k tomu chci říct, a pak mu to řeknu a dám mu nějaký konkrétní čas na rozmyšlenou. Tak jsem to tak udělala, krom jiného jsem mu řekla jak mi na našem vzahu záleží, že i mě se občas někdo líbí, ale nikdy jsem to nenechala zajít ani do fáze zamilovanosti, protože si našeho vztahu vážím, protože je pro mě důležitější než nějaká povrchní známost a zkouška jestli to vyjde nebo ne.... A pak jsem mu dala ten čas, bylo to utrpení, ty tři dny se vlekly jako týdny, byla jsem totálně na prášky, ale dobře to dopadlo. Přišel a řekl mi, že ví že by byla hloupost zahodit náš vztah kvůli někomu s kým se jeden večer dobře bavil, a že chce být se mnou...bla bla bla.
Takže věřím, že i u vás to dopadne takto dobře a moc Ti držím palce, protože vím jak strašné to je.

Tak jako, ono je fajn hned nelámat hůl, ale také není dobré ze sebe nechat dělat s prominutím onuci, dát mu čas je fajn, ale nesmí to být čas nekonečný. Takový týden dva by mohly stačit, přece nebudeš čekat a trápit se měsíce?