Pochyby

Reaguji na BlackCoffee:

mě se líbilo, cos napsala, plně s tím souhlasím - to bylo jen shrnutí, o co se u Koliner jedná

Docházíme ke stejnému výsledku, byť tedy máme na fungování vztahů jiný názor.

Jj, jseš...

Proto jsem Koliner napsal, že chyba není jen na její straně - ale to se Ti také nelíbilo...

Tímto ale prozměnu Ty nepřímo říkáš, že chlapovi je potřeba "přitáhnout otěže", jinak "zvlčí" a partnerku nakonec začne podvádět? Ale no tak.

Nejsou! Hádky totiž většinou nic nevyřeší a tu jejich krizi ještě prohloubí.

Pokud si o tom víkendu s partnerem v klidu promluví a najdou oboustranně přijatelný kompromis tak to tak být nemusí. Musí ale chtít oba.

Osobně si také myslím, že se spolu potkali dva lidé, jejichž vztahové potřeby se liší. To ale nemění nic na tom, že zakladatelka tématu se zde spíš řeší to, jak spolu zůstat. No nevím, zda jí to naše slovíčkaření bude k užitku.

Ano, přesně to tím říkám

Nemůžu nesouhlasit, jde o slovíčka (o co jiného v diskuzích většinou jde...). Ty vidíš hádku jako obrovský stres pro partnera, po kterém se něco chce, něco, co jeho/její lásku k partnerovi automaticky devalvuje. Já si zase umím představit, že Koliner je taky jenom člověk a opakované problémy a nechuť cokoli řešit ze strany jejího partnera ji frustrují natolik, že může dobře míněná snaha o rozhovor vyústit v hádku. Je to lidské. A cokoli lidského nám není cizí..., známe, že? Asi jsi mistr v sebeovládání, ale věř mi, že ne každý na to ve dvaceti má. Dost k hádkám.

Každopádně, jak už psala Storm, většina se tady shodne na tom, že takový vztah, při kterém jeden z partnerů trpí v tom základním, co by mu mělo partnerství přinášet, nemá smysl.

No, já si myslím že nemáš pravdu. Již jsem v životě viděl nemálo rozchodů, kdy jeden z partnerů toho druhého ve vztahu "dusil" svou potřebou jej vlastnit, vlastnit každou jeho minutu volného času... (Úmyslně teď nehovořím jen o ženách, či mužích.) Myslím, že každý ve vztahu potřebujeme trochu toho svého prostoru a soukromí. V ideálním případě se potkají dva, kteří toto mají stejně. V ostatních případech jde o kompromis a respektování potřeb toho druhého. Samozřejmě ne za cenu úplného popření svých potřeb - tam by o vztah již nešlo, ale o sebeobětování...

Ne, já vidím hádku jako vybuchnutí nahromaděných emocí, kdy se mnohdy řeší úplně něco jiného, než kde je vlastně problém. Důležitá totiž mnohdy není ta emoce v nás, ale to, co se za tou emocí skrývá. Proto vidím jako jedinou schůdnou cestu pro Koliner si s partnerem v klidu sednout a pokud možno bez emocí si vyříkat, co ji vadí. Buď k sobě i za cenu oboustraných kompromisů opět najdou cestu, nebo ne.

S tím s Tebou souhlasím.

Ale no tak... Každopádně děkuji.

Ano, a proto je to potřeba v sobě rozvíjet.

Opět souhlasím.

Reaguji na swist:

se vám vkradu do diskuze

za prvé si myslím, že v každém vztahu by měla být volnost - a ta volnost je předně dána důvěrou v partnera, že nezklame, nezradí (a takže pak nevidím problém v tom, když si partner vyrazí na pánskou jízdu a partnerka na drbací dýchánek - a to i za přítomnosti cizých neznámých lidí opačného pohlaví)

za druhé - hádka je projevem mých vlastních nahromážděních emocí - předně těch, které se týkají mých představ a jejich následného naplnění ( jako příklad, aby nedošlo ke slovíčkaření - chci partnera překvapit pěkným večerem a on mi řekne, že musí za kamarádem - já jsem uražená, naštvaná, vyhádám se s ním, popř se stahnu a "budu si to pamatovat" a při nejbližší příležitosti vybouchnu - a on chudák k tomu přijde jako slepý k houslím)

a za třetí si myslím, že vztah má být rovnovážný - dávám parnterovi tolik, kolik dává on mě a dáváme si tolik, protože to tak oba chceme

jakákoliv forma vlastnění partnera, předělávání partnera, usměrňování partnera vede k destrukci vztahu ( tedy pokud chci naplnit svoje představy na úkor představ partnerových)

hádky jsou zdravé a konstruktivní - ale hádat by se mělo v klidu, bez zvýšení hlasu a jasně projevit - vadí mi a to, chtěl bych to a to - můžeme se dohodnout - ne, nemůžeme se dohodnout, pak se trápím, a pak je lepší odejít

v žádném případě vztah není o potlačení sama sebe, svých potřeb, pocitů, názorů, chtění

ale každý vztah je předně o komunikaci, toleranci, důvěře, respektu

Reaguji na matadi:
Děkuji.

Reaguji na swist:
Mluvíme o tomtéž, ale každý se na to díváme z jiného úhlu, takže já už bych se v tom dál nepitvala. Jen malou poznámku k "utahování otěží" - pochopitelně nejde o absolutní ztrátu soukromí a nekonečnou nesvobodu. Znám dost žen, které k tomu použijí taktiku způsobem, že jejich partner ani nepostřehne, že ze svého soukromého času poněkud ukrajuje a vlastně rád.
Ale to už je dávno na jinou diskuzi.

Reaguji na Koliner:
Opravdu se k sobě nehodíte, dejte si pauzu a Ty se v mezičase zační poohlížet po někom jiném, uvidíš, co je chlapů na světě.

Reaguji na swist:
Volnost a klidný domov, no téda, to je můj sen! Doufám, že to právo přiznáš i ženám.

Ale ano - jen jsem chtěl pro úplnost uvést pohled z jiného úhlu...

Ale no tak. Svět se přeci nedělí na muže a ženy. Ten je přeci lidský a je v něm obsažen mužský a ženský princip. Každý jedinec to má nastaveno jinak a vztah je o vzájemném respektu potřeb toho druhého, o porozumnění, o snaze se domluvit, když dojde ke krizi..., ne?

Reaguji na Morrigan:
Určitě to momentální odloučení Koliner od partnera jim oběma umožní si uvědomit, co k sobě vzájemně cítí. Buď budou chtít ve vztahu pokračovat, nebo ne. Je to na nich jak to cítí.