Kde mi diagnostikují syndrom vyhoření

"Dělání, dělání, všecky smutky zahání".. , zpívá se pravdivě ve známé písničce. Možná se ti podaří oficiálně "získat" syndrom vyhoření, ale bojím se, že pak nebude dlouho trvat a "shoříš jak papírovej čert". To je zase z jiné písně... Připadá mi, že se snad těšíš, aby jsi měla papír na neschopnost. Pokud by jsi byla opravdu v háji a "vyhořelá", asi by jsi neměla ani chuť a sílu řešit zde téma stran tetování a pod... Psycholog by možná pomohl, a to nemyslím zle.

Reaguji na BíláVrána:

Na to jsem se samozřejmě neptala a i kdybych byla největší hypochondr - tak Ti to může být jedno, protože to v tomhle tématu neřeším, ale když jinak nedáš a musíš se k tomu vyjádřit

Tak zaprvé - vůbec nepotřebuji nějaký papír, abych si mohla užívat placené dny volna. Bohužel takhle to v mé práci nefunguje.

Za druhé - určitě bych se na něj netěšila už jen z toho důvodu, že kdybych ten syndrom vážně měla, tak by si mi asi neskytly větší problémy s penězmi.

Takže snad si už z toho pochopila, že to potvrzení potřebuji pro sebe, abych vůbec věděla, jestli mám vyhledávat nějakou léčbu a při které určitě bude potřeba, abych si dala aspoň menší pauzu v práci a jak jsem psala způsobí mi to fin. potíže

Tak HURÁ chci papír abych se dostala do fin. krize, ale hlavně budu mít PAPÍR(omlouvám se, ale opravdu už jinak to napsat nejde)

Nemusím být zrovna v té nejhorší fázi, abych nemohla dělat nic.
A hlavně, jak vůbec můžeš podle omlazení posuzovat, jestli mám syndrom vyhoření. Týká se asi spíše hlavně práce a ty nemáš ani nejmenší ponětí, jak teď v práci funguju(nefunguju).

A hlavně mi nepiš, že si to myslela dobře a nebo, že si jen řekla Tvůj názor(na kterej se samozřejmě nikdo neptal), ale když ho prostě musíš rozhlašovat, tak očekávej nějakou odezvu.

obrátila bych se na psychologa, i kdyby nešlo o syndrom vyhoření ale něco jiného, měl by ti pomoct. hodně štěstí ať jsi co nejdřív v pořádku

Reaguji na loolitte:
Za tvými problémy bude neutěšený duševní stav a taky špatné fungování těla.
Z předešlých témat si myslím, že máš nejspíš chlamydie a ty se velice neblaze projevují na psychice. A nebo prostě pociťuješ nespokojenost s vlastním životem...
Je hloupost, stanovit si diagnozu a pak ji chtít u lékaře potvrdit. Hledej spíš nějakého, který se zabývá celostní medicínou...

Jedná se stále o práci společnice? Pokud ano, tak to ti chválím, protože ta bude patrně příčinou všech tvých problémů.

Moje známá měla syndrom vyhoření taky, žije ve Vídni a tam s tím musela za psychologem. Nebyla schopná fungovat, měla deprese (ne "depky", které máme občas všechny, ale regulérní deprese ze kterých šel až strach ), ráno nemohla vstát, všechno ji jako kdyby bolelo. Praktický lékař ji poslal k psychologovi. Myslím, že by to u nás mělo fungovat stejně, ale nejsem si jistá.

no nechci se nějak trefovat nebo tak,ale já si to taky myslíím.můžeš si namlouvat jak chceš,že je to super job,ale myslím si že to je ta příčina. jinak rozhodně psycholog,ale nevím teda jestli ti ddiagnostikuje SV hned po prvním sezení,ale spíš bych řekla že ne.

Psycholog NENÍ doktor, tohle chce komplexní pohled lékaře - zkus radši psychiatra, který dělá i terapeutická sezení (navíc ti může napsat i antidepresiva, budou-li potřeba).

Pokud to chceš jen pro sebe, tak zajdi za psychiatrem a popiš mu situaci. Jak si vůbec přišla že je to syndrom vyhoření?

Ahoj,já si myslím že mnoho případů 'vyhoření' je právě z práce..obvykle to postihuje profese kde hodně přijdeš do kontaktu s lidmi a celkově pracuješ od nevidím do nevidím a pod tlakem a stresem..většinou se proto ani nedoporučuje si vzít volno a pak se do té práce vrátit ale buď ji změnit nebo i případně změnit profesi..pokud je ovšem příčinou ta práce. Já v minulém zaměstnání cítila že mám opravdu náběh na syndrom vyhoření,promítalo se mi to i do soukromého života a celkově na tohle období nerada vzpomínám - dala jsem proto výpověď a cítím se o mnoho líp a v nové práci vůbec nepociťuji nějakou paniku, nevolnost a vyčerpání když mám jít ráno do práce..

Nejdřív bych si zašla k obvodní. A´t Ti nechá nabrat krev a udělat testy na vše - je monžé, že Ti něco v těle chybí Pak zkus psychiatra - doporučuji www.psychosomatika.cz - zabývá se duševním stavem v propojení s naším tělem. Jsou tam dobří psychiatři. Držím palce

Syndrom vyhoření ti bez problému diagnostikuje ( pokud je to tak, může jít také o nadměrnou psychickou zátěž) každý psychiatr po zhruba hodinovém rozhovoru. Pokud máš problémy, můžeš si být jistá, že tě nenechá ve štichu a vždycky ti něco diagnostikuje a taky ti na to dá neschopenku. Psycholog je podle mne zbytečný, v České republice jsou psychologové na strašně nízké úrovni, snaží se problémy bagatelizovat, tak aby jsi získala vlastně pocit, že tvůj stav je normální a pomoc žádná. Taky ti psycholog nedá neschopenku, že. Doporučuji přímo psychiatra, pokud si teda myslíš, že tvé problémy jsou již takového rázu. S tím ale souvisí také užívání léků atd. podotýkám, že na syndrom vyhoření jsou léky.

Nejdřív za obvodní, ať vezme krev, jestli není v těle zánět, nejsi anemická, může se jednat o špatnou funkci štítné žlázy.... O chlamydie by se též mohlo jednat, ale může to mít 1000 a 1 příčin, tak proč strašit zrovna s tímto. Pak ti tam popřípadě i doporučí psychiatra. Ale osobně si též myslím, že pokud pracuješ jako společnice, tak tam je ta příčina, s tím tady souhlasím, to by vydržel málokdo bez následků... Podle mne to tedy přímo syndrom vyhoření není, ten se nejčastěji projevuje u zdravotníků (léčím a lidi stejně umírají), sociálních pracovnic a středních manažerů-mají nejvíc práce, ale zároveň ne moc velké pravomoce něco zlepšit... A u lidí, kteří na danou pozici nemají, jedou na 200 procent a nebaví je, u perfekcionistů... Neznám natolik práci společnice ale myslím si, že to není stejná situace. Ale určitě tato práce může vyvolat spoustu psychických poruch, depresi, přece jen je to prostě "ponižující" povolání, člověk je zde vlastně zboží, takže zachovat si nějaké sebevědomí, hrdost a zdravý rozum musí být opravdu těžké... Nedokážu si to představit vůbec. Ale třeba je to uplně jinak, určtě bych prostě zašla za obvodní s tím, že se necítíš dobře dlouhodobě. A nevynášela na povrch žádné tebou stanovené diagnózy, doktoři to nemají rádi a já se jim vůbec nedivím...

tak nějak to na mě též působí,SV mi spíš sám vyhodnotil psycholog na podkladech od psychiatra a neurologa a já to ještě vyvracel.
Takže si myslím,že jít a nechat si ho potvrdit je diagnostika naruby
Navíc první co mi přišlo na mysl když mi tuto diagnozu předložili jako jednu z možných bylo,o muj bože hlavně nesmím přijít o práci...takže nějaká neschopenka byla to poslední po čem jsem toužil

jinak nejjednodušší postup
obvodní lékař
doporučenka buď k nejbližšímu psychiatrovi(nebo poud máte na nějakého dobré reference přímo zažádat o konkrétního)
a pak hurá psychiatr ten po klasické o´tukávačce dá papír na Konsiliární vyšetření k jím doporučenému psychologovi
a když se zadaří bude se přibližně vědět kde je zakopaná lopata