Přispívání peněz postiženým

Na to se vlastně taky chystám

Ještě jsem si vzpomněla - nedávno mě na ulici zastavil kluk, jestli nepřispěju na boj proti drogám

Dneska jsem prošla křížem krážem centrum Brna. Zastavili mě asi 12x s žádostí o příspěvek (třeba 30 Kč). Začíná to být dost nepříjemný. Kolikrát je lepší mít mp3 s uších a dělat, že neslyším. Dřív to bylo jen občas, ale teď.... je to nad hranicí vkusu. V zimě byli zalezlí a teď zase vylezli.

Pravda ale je, že ty peníze nevybírají žádní dobrovolníci, ale studenti a je to dost dobře placené. Takže těmto neee.

To na poslední zvonění chodí taky lidi z VŠ a pak za to udělaj mejdan.

Přispívám jenom na slepecký pejsky - a to proto, že miluju labradory

Přispívám na soukromé útulky pro kočky a to na ty, které znám, kde jsem byla, a vím jak to funguje. Pastelky, sluníčka, magnetky, nekupuji.
Ale přiznám se, že dneska jsem dala 100 kč jednomu staříkovi. S batůžkem a berlou prosil kolemjdoucí o pár drobných na jídlo. Potom si bral u stánku s vodou na náměstí dvě sklenice vody. Opilý nebyl, no a i kdyby si za to koupil krabicové, tak aspon má pěkný večer

Reaguji na Zuziik:

- bohužel, tyhle informace se k nám neměly ani dostat, nikdo jsme to pak nechtěl dělat. Neříkám, že je to tak u všech organizací, ale tohle mi poměrně dost změnilo pohled na fugování některých organizací.

Jsem na tom úplně stejně. Proto jsem se obrnila, i když někdy je mi to líto, ale když si pak vzpomenu na všechny "aféry", tak bohužel.

Ano, taktéž přispívám na výcvik slepeckých a asistenčních psů - už jenom i ta samotná práce mi přijde velmi zajímavá,

Tak my jsme chodili s kasičkou jak na SŠ tak i v prváku a druháku na VŠ (konkrétně Bílá pastelka a Červenobílá hůl). Kasička nesměla být jakkoli poškozená - byla to v podstatě plechovka s malým otvorem, takže by to snad ani otevřít nešlo... Vždycky, když po mě někdo chce na ulici přispět, tak chci vidět potvrzení a kasičku, protože do obyčejné papírové nepřispěju.

Navíc třeba Bílou pastelku chodí prodávat i pracovníci organizací zaměřených na pomoc nevidomým, takže kolikrát i sami nevidomí...

Co se týče zvířat - před dvěma lety jsme adoptovali krajtu v Zoo Dvůr Králové

To je pravda, ale zas postižení nemusí být jen tělesné.

Holky ehmm...mamky sestřenice z druhého kolena je ředitelkou jedné nejmenované nadace. Řekněme, že žít nad poměry je pro ni slabé slovo...Já nadacím už nevěřím...kdyby si nemocnice a podobné ústavy zřídili přímo dárcovská konta, tak prosím...na onkologii klidně dám...ale živit z mých peněz ještě x dalších prostředníků teda ne-e

Taky tyhle sbírky na ulicích odmítám a není to tím, že bych byla sobec bez sociálního cítění, ale prostě těm lidem nevěřím. Nevěřím tomu, že se to dostane tam, kam má. Když chci pomoci, koupím něco materiálního a přímo to donesu do dětského domova (hračky na Vánoce třeba) nebo do psího útulku (tam jezdíváme takřka pravidelně a vozíme papání, boudy, deky, prostě co se zrovna naskytne)..