Přítel mě stresuje

Reaguji na kayuschka:
Ona jedna věc taky je tu situaci chápat, a druhá být na toto připravená, to zvládnout, jestli se na to necítí, chápat může jak chce, ale bude jí to na ***

Taky bych na to neměla, nešla bych do toho jakmile má chlap menší děti skončila bych z toho na psychiatrii protože chci mít chlapa taky pro sebe a už mi dává dost zabrat když je ženatý a má dospělé děti natož malé děti a ještě aby byli u nás.... nesnášela bych je

Tak já bych jakoby odmyslela ty děti a exmanželku a víc se podívala na jeho chování....podle mě se k tobě chová jak k onuci, vyhrožování, že si najde jinou, když mu nedáš, psychicky tě vydírá, že se mu hned nehlásíš, že jdeš někam bez něj, přitom on to tak dělá neustále. tohle vůbec není rovnocený vztah a takovýho chlapa bych nechtěla ani zadarmo. tohle ponižování se bude stupňovat a když si teď k tomu přimyslím zase ty děti, alimenty, atd tak fakt pryč od něj. Nebere Tě jako sobě rovnou, chce teď někoho na kom si může vylít frustraci ze spackaného manželství a to jsi přesně ty, protože jak jsem pochopila z příspěvků, jsi hodně submisivní, takže pro něj teď ideál.

Reaguji na Janice28:
Tak můj přítel má tři dospělé syny, mimo toho desetiletýho kluka a to zas za ty jsem ráda, když si představím že by neměl žádnou rodinu, bylo by to tu takový pustý...ačkoliv oni už mají svůj život a člověk je moc nevidí, tak s něma vycházím perfektně, právě protože už jsou dospělí.
S tim desetiletým je to těžší...kdyby neměl maminku a bydlel s přítelem, vzala bych ho i za vlastního, ale takhle je to pro mě dítě jiné ženské, a ačkoliv je to fajn kluk, tak občas mi vadí že mu a jeho matce dělá přítel co si zamanou...sice jsme si to už jakš takš vyjasnili a stanovili nějaká pravidla...a já se taky snažím prostě nehledět na něj jako na dítě který si udělal s nějakou ehm... kamarádkou která ani nebyla přítelkyně... ale prostě jako na jeho syna. Ale je to sakra těžký a určitě bych nikomu nedoporučovala hrnout se do vztahů kde má ten druhej malý děcka...fakt ne každej na to má psychiku, toto zvládnout

Zakladatelka tématu má fakt jen dvě možnosti, smířit se s tím že lepší to nebude...tyhle věci prostě nezmění...a jeho chování k ní asi taky ne, oni jsou na toto chlapi dost citliví a podráždění budou, pokud partnerka není uplně ok ohledně těch dětí...
A nebo to prostě ukončit

jojo . . . o tom přesně to je . . . kdyby je měl přítel ve své vlastní péči, tak fajn, asi bych to tak neřešila . . . vlastně asi vůbec . Nejhorší je asi to, když nad tím přemýšlím, že 2 - 3 dny v týdnu tráví čas u "ní" doma s dětma - já samozřejmě vidím celou rodinku, jak jsou pohromadě, jak se smějou. . . nooo, opravdu nic moc pocit.

teď pár dní zpátky jsem si uvědomila, že moje narozeniny vycházejí zrovna na den, kdy má "hlídací" den, takže můžu zapomenout na to, že by je strávil se mnou. Mno, opravdu nic moc pocit . . . Popravdě si připadám opravdu jako ve slepé uličce, mám ho moc ráda, a pokaždé, když se zdá, že už bude vše fajn, že to nějak zvládnu, překousnu a smířím se s tím, přijde něco, co mě zase donutí "přemýšlet" a rezignovat (viz. teď ty narozeniny) . . .