Přítel mě štve prkotinama

Začala bych asi takhle. Když jsem s přítelem začala chodit, kouřil. Zpočátku mi to nevadilo, ale pak (ani ne tak kvůli smradu, ale kvůli jeho zdraví) mi to vadit začalo a on kvůli mě (sice po pár neúspěšných pokusech, ale nakonec se to povedlo) přestal. Dokonce cca za 2 měsíce, za což ho velmi obdivuji.
A teď co mi vadí. Po půl roce jsme spolu začali bydlet. Všechno je úžnasné, klape nám to, sice se občas pohádáme o nějaké blbosti, ale nikdy nejde o nic závažného. Co mě ale vytáčí je, že přítel vlastně nedělá skoro nic jiného, než že sedí u PC, je na netu nebo hraje hry. Přítel není zrovna štíhlé postavy, což mi nevadí, ale když ho prostě vedle sebe máte celý den jen u PC a vidíte jak papá buď čokošku nebo chipsy, tak mě to prostě neuvěřitelně vytáčí a také s ebojím o jeho zdraví. Ovšem jakmile řeknu jestli se nepůjdeme projít, nebo jestli by mi s něčím nepomohl, vždy to udělá a dokonce i s úsměvem, nevadí mu to. To, že je přítel při váze mi vůbec nevadí, ale myslím, že kdybych vedle sebe měla nějakého hubeňoura a choval se stejně (pořád měl u sebe nějakou tu čokoládu a nic moc nedělal), nevadilo by mi to, což mě štve, že to takhle mám.
Přítel koníčky má, ale všechny se odehrávají tak nějak v pohodlí domova. Rád vyrábí nové věci, čte, vzdělává se. Sport nesnáší, takže na ten ho moc nevytáhnu. Pokud se jedná o normální semestr a chodí do školy, tak to zas tak strašné není, protože je vlastně celý den tam, ale teď o zkouškovém vytáhl paty z baráku max na nákup. Ano, já taky ven skoro nechodím, ale učím se. Jemu stačí kouknout na učivo den před zkouškou a dá to, i když studuje ČVUT , což podle mě není zrovna nejlehčí škola.
Abych to tedy shrnula, co mi vlastně vadí. To, že pořád jen sedí, chroupe chipsy a takhle pořád dokola. Vím, že na tom vlastně nic špatného není když školu zvládá, když potřebuji tak mi pomůže, a když někam chci jít za zábavou tak taky jde a nevadí mu to, je rád. Ale prostě já se na to jeho nicnedělání koukat nemůžu, kolikrát mě to tak vytočí, že musím prostě odejít. Prosím nebombardujte mě tady komentářema typu "a co ti vlastně vadí, když dělá všechno co chceš", nevím jak ten problém vyjádřit do slov, ale třeba některá z vás má podobnou zkušenost.
Co se týče nějakého rozchodu či podobných věcí, to pro mne vůbec nepřipadá v úvahu kvůli takovéhle prkotině, když jinak sem moc spokojená a šťastná, jen nechci, aby to třeba překročilo v něco horšího.
Děkuji