Přítel nemá rád mého psa

souhlasím....

Nu, a já myslím, že si pořád nerozumíme, respektive asi nemáme stejný vztah k našim zvířecím miláčkům Protože 1) chlap bez vřelého vztahu ke zvířatům není můj šálek kávy, 2) někdo, kdo by po mně chtěl, abych se vzdala psa jen proto, že on to prostě doma nechce, by jaksi naprosto nerespektoval mou podstatu a 3) já si také nekladu podmínky, aby se chlap kvůli mně změnil. Buď někoho přijmu takového, jaký je a on mě, nebo to nebude fungovat.

Ale v pohodě, každý jsme jiný

rattty
Tak kdo začne?

V tomto bodě se shodujeme. Přeci si nebudu hledat chlapa, který nemá rád psi, když já je miluju a neobejdu se bez nich, to je jasné

Ahojky. Když jsme se kdysi s nyní už manželem seznámili, tak psy taky neměl zrovna v lásce, já je miluju od pd malinka. Nikdy si ani nehrál s fenkou jeho matky, když jsem u nich bývala často a viděl jak za mnou furt trajdá a furt se s ní mazlím (já mazlení s chlupáčema neodolám), tak vyměknul a taky si s ní začal rozumět. Po svatbě jsem chtěla miminko, dva měsíce se nedařilo a mě to přišlo jako dlouhá doba, tak jsem toužila po psím miminku. Ani jsem nemusela moc ukecávat, protože viděl že doslova poletuju nad zemí, když jsem mluvila o pořízení pejska...ještě ten den jsem si vyhlídla v jedné chovné stanici malamuta a když jsem tam chtěla volat, tak zavolal on a když viděl že se těším jak malé mimino, jelo se hned ten den, malamut měl už téměř pět měsíců, tak se na nic nečekalo. No když viděl mé nadšení než jsme si pro něj do Brna dojeli, tak s ním ani neseklo, když viděl již celkem přerostlé štěně,13ti kilové, přičemž si představoval malou chlupatou kuličku....když viděl jak si ke mně hned sednul a ani se za bývalými pány neotočil, tak vyměknul úplně a od té doby už ho taky nedal a to i přesto že doma jsem autorita já, z něj moc respektu nemájí zvířata ani dcerka. Hned další týden jsem zjistila že jsem v tom, takže jsem byla těhu už když jsem si Aju pořizovala a vůbec ho to už netrápilo. Ve třech letech dcerky přibili dvě kočky, kluk a holka a před dvěma měsíci maltézaček holčina.....Hold když chtěl mě, bral si mně s mou povahou, věděl jak lpím na zvířatech a dětech, a nakonec se naučil je milovat taky.Navíc k nejmladší jsme přišly stylem, že jeho známý si ji pořídil, zjistil že to není nic pro něj a tak volal manželovi, zda bychom si ji nevzali a sám mně pomalu přesvědčoval at si ji vemu, že to na mě vidí jak ji chci a to i přesto, že na malé 'smetáčky' jak malým plemenům ze srandy říkame není už vůbec, protože má dva metry a venčit také nic na růžovém vodítku nic pro něj a jak se s ní ted furt tulí a mazlí a nechává se oloizovat (a o kamarádovi jak se zachoval a psal bez mrknutí oka vzdal, taky mluví už v horším světle). Takže po šesti letech máme dva psy a dvě kočky a zdaleka tím nekončíme. Malá je štastná, má kladný vztah s každým zvířetem u kohokoli kam dojdeme.

Takže já osobně si myslím, že pokud člověk miluje, snaží se druhého minimálně respektovat se vším s čím do vztahu vchází a pokud nerespektuje a odmítá živou duši, tak to není pravá láska, protože musí přece vědět že odloučením trpí jak panička, tak pejsek, který s ní nemůže být (stejně tak naopak pokud by byla taková naopak žena ve vztahu)

A myslím si, že člověk milující zvířata a děti, se má před vstupem do takového vztahu zamyslet, zda má smysl takový cit k takovému člověku rozvíjet. Já osobně jsem hned každého upozornovala jaká jsem, jestli o mně stojí, nebo to nemá ani smysl. Nebyla bych schopná se zamilovat do člověka, který by zvířata nechtěl, nebo dokonce nesnášel, protože děti a zvířata jsou pro mě opravdu priorita a když to není muž který by to chtěl sdílet se mnou a podporovat mně a pomáhat mi se vším, tak bych ho z fleku poslala do háje. Já to beru tak, že chlapu je plno a ten opravdu můj pravý někde být musí a ten co to se mnoui nesdílí ten pravý jednoduše není. Naštěstí můj manžel si mně vzal takovou jaká jsem aa zjistil sám jak snadné je si zvíře zamilovat.

Jinak moje matka byla proti psům dycky, celý život jsem škemrala a nic, proto jsem se zařekla že jen co vytýáhnu paty z domu, miláčka pořídím....no a nakonec mi je všecky i hlídá, velkého rozmazluje a pomazlí se uplně se všema a chlupy ji doma nevadí a to ani když jsem tam chvíli nejstarším pesanem a miminkem dcerkou bydlela. Prostě si myslím, že pokud lidem na dotyčné osobě záleží, tak se přemůžou a minimálně se naučí společně sdílet domácnost i s chlupáčem. Alergik jsem já i sestra, jsme těžcí alergici, mě to nevadí, mě to v lásce k chlupáčům bránit nemůže a sestra je u nás taky pečená vařená, oči rudé, ale mazlení neodolá a maltézáčka až mladou připustím bude chtít štěnátko. Děti a zvířata jsou na pánovi a rodiči závislí, jinak trpí a člověk s rozumem to přece chápe.

Ahoj,
Přítel i já máme zvířata oba rádi. Máme králíky na maso a psíka z útulku cca rok a půl(DYK), kteří jsou venku a jednoho zakrslého králíka doma (Flek).
Než jsem si toho zakrslíka pořídila, tak to chtělo hodně přemlouvání... přítel prostě nechtěl zvířata doma, protože dělají nepořádek, však to znáte chlupy, občas nějaký bobek a jiné výtržnosti.
Králíček se nakonec ukázal jako způsobný a většinu dne dobrovolně (bývá otevřený i přes noc) tráví na svém místě v kleci. Přítel je velmi spokojený a pořád ho za to chválí. Pes, který do dob králíka nesměl do baráku se občas staví na Flekyna podívat.
Tak si myslím, že v určitých mezích to jde. Tzn. když nemám na určité zvířátko dost prostoru a financí, tak si ho nebudu pořizovat. Mít Dyka doma, tak by kožená sedačka ani plovoucí podlaha nepřežili ty jeho kousací, škrábací, běhací a skákací techniky. Stačí, že krade rukavice a boty a potom je zahrabává...poslouchá sice téměř na slovo ale temperament bojového a loveckého plemene se nezapře. Nechtěla bych vidět kdyby měl zůstat doma sám celé dopoledne (králík by se asi zbláznil a pravděpodobně by byl olízán a možná dokonce sežrán). Když je psík na zahradě ve výběhu, tak může kousat, co chce a když příjdeme z práce nebo ze školy tak je šťastný stejně.
No prostě každé zvíře potřebuje svůj vlastní prostor a ten se úměrně zvětšuje s velkostí a temperamentem daného zvířete. Takže celkem chápu lidi, kteří doma zvířátko nechtějí, ale nechápu, že jsou lidi, kteří zvířátko vyhodí,třeba kvůli nové sedačce (a s tím jsem se už taky setkala).

přesně s tím souhlasím. Měla jsem přítele a jediné zvířátko, co kdy měl, bylo morče když byl malý - vztah ke zvířatům neměl žádný, já je miluju a zvlášť koně. Ze začátku na mě vyrukoval taky s tím neutrálním postojem ke zvířatům, pak přiznal, že je nemá rád, koní se dokonce bojí, ale časem jsem ho přesvědčila aby se mnou za nima zajel, pak jezdil pravidelně, nikdy ho nenutila aby je hladil nebo se o ně staral, překousla jsem i jeho označení pro mojí kobylu "potvoro". Po čase překonal svůj strach k takovým podle něj velikým nebezpečným zvířatům, hladil je, pomáhal mi se o ně starat, nakonec jsme spolu jezdili na vyjížďky a nemohl si to vynachválit i když někdy prohlásil něco v tom smyslu - kde to má spojku samozdřejmě, že tohle než se k tomu dopracoval trvalo hodně dlouho, ale hlavní bylo, že on se mi ze začátku snažil jen vyjít vstříc i když mu to bylo proti srsti, ale pak si to sám zamiloval.
Vztah je hodně o toleranci a když někoho miluješ tak pro něj uděláš hodně, tvůj přítel mi přijde příliš sobeckej a nedokážu si představit jaký by měl pak postoj k dětem...

Díky za to, že tu je někdo takový! Naprosto s tebou souhlasím! Bohužel jsem zde zástupcem té druhé strany - tedy těch "zlých" přítelů, kteří "nemají rádi" psy. Bydlím v bytě mé přítelkyně, která se rozhodla, že si pořídí psa (štěně) - aniž by se mě zeptala, jaký mám na to názor a jestli psa chci. Když se mě zeptala, jestli mám vůbec rád psy, řekl jsem že ano, ale do bytu bych psa nechtěl, obzvláště ne tak velkého (zlatý retrívr) a už vůbec ne při jejím stylu života, kdy tráví hodně času v práci a hodně cestuje. Vše mi vyvrátila a psa si pořídila. Prý si mám vybrat - buď si na psa v bytě zvyknu nebo se mám vystěhovat a hledat si jinou přítelkyni. Je to už více než 3 měsíce a protože svou přítelkyni miluji, snažím se dělat vše pro to, abych si na život se psem zvykl. Bohužel mě v tom přítelkyně příliš nepodporuje - když jsem se po čase zmínil, že smrdí, že ho bude třeba okoupat, tak to bylá tragédie, že jak může smrdět, že krásně "voní" štěňátkem a když jsem ho jednou bez jejího vědomí okoupal, zdálo se, že vyskočí z kůže, když to zjistila. Samozřejmě teprve pak krásně voněl, že... Protože pracuji z domu, trávím v podstatě 24 hodin denně se psem já kdežto panička chodí do práce. Jsem to tedy já, kdo ho chodí přes den venčit, kdo sbírá jeho *****, kdo ho učí respektovat příkazy, kdo ho vozí autem na cvičáky, kdo téměř denně vysává v bytě jeho srst a lupy a ona, kdo si s ním hraje, má z něho radost a dává přednost mazlení s ním než milování se mnou. Kdykoliv se jen zmíním, že je něco s tím psem v nepořádku nebo že by mělo být něco jinak, tak já jsem ten špatný kdo nemá rád psy a skončí to vždy skoro hádkou. Na našem vztahu se to dost negativně projevuje. Sám nevím, co s tím můžu dělat - dělám maximum, ale čím víc se snažím, tím je to horší. Navíc je přítelkyně ve věku, kdy má nejvyšší čas mít dítě a s tím si to už vůbec nedokážu představit v jednom bytě, když pes rozkouše a oslintá vše co vidí. Taky mě mrzí, že si už teď nemůžu vzít do bytu kočku, která je momentálně u rodičů a která mi moc chybí! Tak to jen pro zpestření pohled z druhé strany...

No srovnat dítě a psa, musíte být uplní blázni, srovnáváte nesrovnatelné. Dítě bude jeho, člověk nemiluje na světě nic víc než své děti a s láskou ke zvířeti se to srovnat opravdu nedá.

Miluju zvířata, obzvláště svého psa Tobíse, ale JEHO chápu. Nejdříve svolil, s tím že mu pes nezrychtuje byt, když si řekla, že to nepůjde, že je na postel zvyklá raději couvnul, tak co je na tom divně ?! Neznamená to, že ho nemá rád, jen má neutrální vztah, chtěl to udělat kvůli tobě, on chtěl něco obětovat, ty né ( kdybys řekla že psa odnaučíš některým věcem, měly jste vyřešeno. Nemusí ho přeci milovat jen proto, že si ho jeho partnerka kdysi pořídila ( a rozhodně bych to opravdu nesrovnávala s mezilidskými vztahy ! ).

Psát o něm, že není dobrý člověk, jen proto, že nechce aby se mu pes válel v posteli, no proboha ! Taky nechci aby se mi pes válel v posteli.

Já mám podobný problém, přítel sice zvířátka má moc rád,ale jen když se o ně nemusí starat..před půl rokem jsem si do našeho bytu přivezla čivavku, přítel jí sice nechtěl,ale na konec svolil..jenomže jak už to u štěňátek bývá, tak kousala věci, v noci plakala a štěkala, kamkoliv jsme se jen na metr vzdálili a ona za náma nemohla tak štěkala prostě klasický zlobivý štěndo..nakonec to dopadlo tak,že jsem jí musela po 10 dnech vrátit přitel byl z toho hotový...teď mě asi spousta z vás odsoudí,ale já mám přítele moc ráda a brala jsem to tak, že jsem si štěně přivezla proti jeho vůli, o štěně měla zájem známá tak jsme jí ho ( pro mě s těžkým srdcem ) dali. Nicméně se mi stýská a chtěla bych pejska ( celý život jsem měla doma vlčáka ) mít. Ovšem problém je,že když se bavím s přítelem tak řiká,že pejska jednou chce,ale až tak za 2-3 roky až si prý něco užijeme, protože ten pejsek už nás potom bude prý hrozně omezovat..nevím jak mu vysvětlit, že 3 kilový pejsek opravdu neomezuje nebo jen minimálně. Ani radši nemyslím na to, kdybych náhodou otěhotněla, mimina přece taky nejsou pohodlná a na pohodlí si on dbá

Taky mám přítele,který mého psa nemá rád. Je to tím,že pes je hodně rozmazlený,neposlouchá "na slovo" a třeba když kde přítel ke mě ,tak pes žárlí,brání mě...Tohle mu vadí a já to vím. Ale pejska jsem měla dříve ,než jsem potkala přítele,takže bych určitě nikdy nedovolila,aby mě v tomhle omezoval. A kdybych už psa nechala u rodičů,byla v takové situaci a konečně mi došlo ,že pes mi chybí..prostě bych si ho tam nastěhovala a přítele se vůbec neptala,musel by si zvyknout. Určitě by byl naštvaný,možná by semnou ze začátku nemluvil,ale myslím,že je to o zvyku..

Nikdy bych nechtěla přítele, co nemá rád zvířata. A pak nesouhlasim s názorem, že pes člověku kromě občasného pomazlení nic nedá a že pes člověka omezuje. My jsme si pořídili pražského krysaříka a bereme ji všude bez problémů sebou. Když se chce tak všechno jde

escada007
Chápu dobře, že máte dobrmana v paneláku? Jak je u tvé maminky.

To si myslím, že je dobrý kompromis - psa do bytu ano, ale za určitých podmínek. Jinak návod na to, jak mít rád psy neexistuje, stejně jako návod na to, jak je rád nemít. Buď máš nebo nemáš.

Pár chytrých hlav se tady shodlo na tom, že kdo nemá rád psy, ten nemá rád zvířata a kdo nemá rád zvířata je špatný člověk. Já osobně psy ráda nemám, což neznamená, že do nich kopu. Prostě jen nemám potřebu na ně ťuťat nebo si je hladit. Navíc to, že někdo nemá rád psy nemusí nutně znamenat, že nemá rád zvířata a už vůbec to nevypovídá nic o tom, jaký je to člověk. Ale to se těžko vysvětluje lidem, kteří si myslí, že pes patří do postele, že bouda není pro psy a že psí chlupy po bytě jsou vlastně dekorativní záležitost.

Myslím, že dávat psa pryč a je fuk kam - kvůli přítelovi je nesmysl... Je to člen rodiny - není to hračka, kterou jde jen tak vrátit...

Na druhou stranu chápu, že příteli vadí dobrman na gauči a v posteli. Jsem pejskařka,ale náš labík je vychovaný - má svůj pelech do postele nám nechodí od malička je naučenej spát ve svém... Na gauč také nesmí, ze stolu nám nic nekrade atd..Prostě jak si ho naučíš, tak to budeš mít a špatné návyky lze odbourat i v pozdějším věku, jen si to žádá trpělivost a více času..

Možná jeho negativní postoj vznikl v momentě, kdy viděl jak je hafák rozmazlenej... Cizího psa - resp. psa, kterého nevychováváme od malička a ještě větší plemeno - se může i bát, mít respekt...

Zakladatelka už sem evidentně nehodí, ale to je můj názor...

Tak každopádně byste měli zvolit nějaký rozumný kompromis..pokud přítel nechce psa ve svém bytě, protože má alergii, tak dobře..ale proč ho tam vůbec nemůžeš vzít?
Já mám zvířata moc ráda..měla jsem 14 let fenku a teď máme s přítelem kocourka..přítel má taky pejska..asi bych mluvila s přítelem o takovýhle věcech mnohem dřív než v době, kdy se k němu mám stěhovat..přece jen zvíře je velký závazek, jak už tady holky psaly..musí se na vás spolehnout..nejde ho opustit jen tak..Přemýšlela jsi o tom, že pokud budeš s přítelem, tak si pravděpodobně pejska už nikdy nepořídíš? Lidi se v tomhle moc nemění a pokud to nechce teď, tak za pár let názor pravděpodobně nezmění..