Přítel se změnil.

Kde jsem našla tu sílu? To opravdu netuším, ale jako srovnávám se s tím i teď, po 3 měsících, kor když ho denně vidím....
Už tak poslední 2 roky jsem věděla, že přijde brzy konec...No, trvalo to další 2 roky a konec přišel až teď na začátku června....

Odpovím tady, aby ti neuzavřeli tu místnost pro změnu tématu... Na tom rozhodně není nic špatného, já nevím, být na tvém místě, tak si dám panáka, i když jako adiktolog bych tohle rozhodně radit neměla a ani to není nabádání k pití ve větší míře, a jdu. Tu sílu budeš střádat tak dlouho, dokud budeš tak slabá, že už ji nesebereš nikdy.. Doufám, že dáš na rady všech tady a prostě odejdeš.. Jakmile se pak poprvé nadechneš "svobodně", budeš se bít do hlavy, proč jsi to neudělala dávno. Věř mi, já jsem řešila oproti tobě prkotiny a jak mi bylo dobře, když jsem se ocitla zase u mámy, kam jsem se už nikdy nechtěla vrátit. Život je boj, tak bojuj! Sama na sebe budeš hrdá, že jsi to přestála

Tak jako, tohle Ti musí být jasné, série nedorozumění to nebude... V tomhle je nevěra jak hrom.

Ahoj, z podobného vztahu jsem odešla.... Bylo to těžké, byla jsem už celkem vydeptaná a nedokázala jsem sama odejít. Svěřila jsem se mámě a ta mi pomohla. Vím, že kdybych na to byla sama, asi by mě ukecal a já bych měla pocit, že jsem vlastně hloupá nána, že jsem chtěla odejít a on je ten nejlepší, kterého jsem mohla najít. A to prosím nejsem normálně hloupá .... On ze mě udělal trosku, a já se nechala zlomit. Byl jako Jekyll a Hyde, začátky romantické a zamilované, všude spolu, večeře, obídky, výlety, cesty atd. Pak sem tam úlet z jeho strany a pak už se to zvrhlo a já neměla sílu se bránit. Tohle člověk musí zatrhnout hned, jinak ho to rozloží. Tyhle lidi prostě vědí jak to udělat, aby ses cítila mizerně ty a ne oni. A dělají to naprosto vědomě. Tomu věř. Takže můj návrh je, moc to neodkládat a požádat sestru ještě jednou o pomoc. Řekní jí narovinu, jak se k tobě chová, že chceš odejít a chceš to zvládnout, jen nevíš jak. Může si pro tebe přijet a pomoct ti sbalit a odjet. I kdybys měla jít aspoň na chvíli k rodičům, nemyslím, že tě v takové situaci vyhodí na chodník, ne ... Možná zůstaneš u něho a budeš se trápit dalších x let, ale počítej, že nikdy nebudeš mít, co jsi chtěla. Pohodový život, veselé děti, dovolenou, přátelé, zájmy, vlastní zázemí - dům, byt atd. On je ten typ, co chce být středem tvého života a ty by ses mu měla jen "klanět". Z tvých předností udělá chyby a z tvých chyb životní katastrofy. Svoje sliby nesplní. Za chvíli by ses cítila jako totálně neschopná a ošklivá, nepotřebná a hloupá, jako že nic nezvládneš a nedokážeš. V tom nejhorším případě, když si tě vezme a bude s tebou mít děti (jako velkou "milost"), mohlo by se ti stát,že se k tobě budou takhle chovat i tvoje vlastní děti a obrátí se k tobě zády o on se ti jen vysměje a ze života ti udělá peklo. Věřím, že jsi na tolik silná, že tohle nechceš a prostě to včas skončíš. Lepší malé peklo teď, než velké peklo později. Čas ukáže, kdo byl ten bídák a že je na světě spousta chlapů, co by tě na rukách nosili a za tvoje vlastnosti byli vděční. Chlapi, kteří tě vezmou za ruku nejen když se jim zrovna chce, ale když ty to nejvíc potřebuješ.

Je super, že jsi to napsala sem a že to chceš řešit, myslím, že je to skvělý krok vpřed, že jsi byla upřímná sama k sobě a přiznala věci, který si jinak jen tak někdo nepřizná. Já myslím, že ty odvahu máš a jsi schopná to zvládnout, všichni ti tu drží palce, nejsi na to sama a zasloužíš si něco lepšího než být hadr. Jsi krásná a úžasná bytost, která má mnoho předností, zaslouží si úctu, pěkné jednání a chlapa, který si tě bude předcházet. Howgh.

Reaguji na AmieRachel: Opravdu Ti děkuji za Tvůj komentář. Moc si vážím všeho, co jsi mi tu poradila a že jsi se podělila i osvé zkušenosti. Celé je to napsané moc krásně. Já poznala někoho, kdo by stál o to se mnou opravdu být a je to sice o necelé 2 roky mladší muž,než jsem já, ale cítím, že on je jiný než můj současný přítel...ale já se bojím, že budu litovat toho, že jsem ho opustila a že mi i přes to všechno bude moc chybět...a že pak pokud přileze a bude prosit, ať se vrátím, tak já se opravdu vrátím...

Vím, že to máš těžký, ale sorry, jestli teď toho svýho neopustíš, nepřestaneš tu pořád fňukat, že budeš litovat (protože nebudeš - není čeho) a nezkusíš to s tím druhým, který o tebe stojí, tak je tohle celý řešení problému naprostá ztráta času. Sebelítosti už bylo dost, teď máš blbej pocit, že budeš litovat a že se vrátíš, ale věř mi, neuděláš to, pokud překousneš ty první dny největšího smutku, tak už bude jen a jen líp a budeš jen ráda za to, že jsi to udělala... Už opravdu není na co čekat

Je, tak to je super! Máš se na co dívat do budoucnosti. Víš co, já myslím, že bys spíš dost krutě litovala, že jsi nedala šanci tomu mladšímu, a že jsi zůstala s někým, kdo si tě vůbec neváží. Až ze svého momentálního vztahu utečeš, pochopíš. A věřím, že nebudeš litovat. Budeš se cítit líp, svobodná a že tě někdo miluje . Napiš jak se to vyvíjí. Dej tomu novému šanci, není oč přijít ... jen o chlapa, který si váží ostatních ženských víc než tebe (když to řeknu takhle "blbě"), sbal si kufry a začni znova. Myslím, že tě pak čekají věci mnohem hezčí než máš teď, a to za to snad stojí ... za ten pokus ...

Přesně tak, můžeš jen získat!

Reaguji na AmieRachel: Zatím se mi to rýsuje pomalinku...hledám si práci s větším platem, abych se mohla osamostatnit...nemusela k rodičům ani zůstávat s přítelem, protože nechci zpět domů ačkoli oni by mě tam uvítali moc rádi. Je to těžké. Doma na mě totiž zase padají jiné starosti a to starosti rodinné a protože máme doma velmi silné vazby, tak vše prožívám a někdy jsem z toho psychicky horší, než má rodina. Takže u přítele také špatné, ale doma pro mě je to psychicky horší. Řešila jsem tohle se svojí fyzioterapeutkou. Ona je úžasná v tom, že mi dokáže být psychologem a vyslechne mě a radila mi, že domů se vracet nemám, že mým cílem teď má být najít si lepší práci, abych se mohla osamostatnit...a práce s lepším platem se rýsuje a s tím mladším mužem udržujeme kontakty zatím přátelské, ale nebráníme se, kdyby přišlo něco víc...to bych pak už neztrácela čas tady se svým současným partnerem...jdu na to pomalu...včera jsem se sebrala a sešla s kamarádem a dali jsme malou večerní procházku...sešla jsem se prvně s jiným mužem za dobu, co mám přítele...on totiž tyhle věci ve vztahu neschvaluje, ale jelikož on neí svatoušek, tak co bych seděla doma jako puťka na zadku...snažím se scházet i více s kamarádkami a on mi tvrdí, že je to nějak moc často poslední době, že takové sešlosti mi nic nedají, že bych raději měla pracovat na sobě a vzdělávat se...je to pokrytec..sám nedokáže dostudovat a mě bude poučovat a když mu vpálím pravdu do obličeje, tak pronese, že o něm přeci není řeč, že se bavíme o mně...uf...jinak vám tu všem děkuji za komentáře...opravdu si cením každé rady, slova a zkušeností, o které se se mnou dělíte...

Reaguji na LadyMichaela: Tak já myslím, že jsi to vzala za správný konec Z toho, co píšeš mi připadá, že si teď konečně začínáš užívat normální život. Hlavně svého přítele neposlouchej, když ti bude vykládat a "vysvětlovat" jak to má být všechno správně a co bys neměla dělat atd. Asi ho štve, že ztrácí kontrolu Chtěl by tě (když ne tebe, bude mít někoho jiného) ovládat a jak to znám ze svých zkušeností, použije nejrůznější metody, aby se nemuselo nic měnit a mohlo vše zůstat při starém tak, jak mu to vyhovuje. Držím palce a napiš novinky, když se ti bude chtít