Jsme s přítelem 1,5 roku. Na začátku bylo všechno v pohodě a krásný, asi po půl roce jsem začala být poměrně protivná a dost často jsme se hádali. To vše po nějaké době přešlo i když jsme měli i menší krizi. Od té doby se snažím "sekat latinu" a musím říct že jsme se od tý doby kvůli tomu nepohádali.
S přítelem chodíme ven, na výlety různé akce, kde je vše z 95% v pořádku, neříkám že se občas nepohodneme, ale už je to v menší míře jako ze začátku vztahu. Když jsme spolu doma je to převážně taky všechno v pořádku.
No a teď k tomu co mě trápí... Můj přítel bohužel hodně podědil po otci co se týká charakteru. Dříve se buď krotil, nebo jsem měla růžové brýle a přehlížela jsem to, ale poslední dobou si toho všímám více a více.
Jde o to, že (uvedu konkrétní příklad): jeho otec je schopen mu udělat 15cti minutovou přednášku na téma, proč dal na houbičku 2 kapky jaru místo jedné a podobně. A poslední dobou přítel zkouší tyto výlevy i na mě i když naštěstí ne kvůli takovým blbostem.
Nejvíce to zkouší u vaření, kdy každý z nás má rád něco jiného, ale když si věci dělám po svém je špatně, protože on by to udělal přeci jinak. Občas se porafáme i při učení, kdy jsem podle něho drzá a odmlouvám mu. Bohužel trošku drzá jsem, to jsem zase já "podědila" doma 
Takže poslední dobou si jsme schopni vyčíst každou (s prominutím) koko*inu. A mě už to pěkně štve.
Nevím jestli se v tomto případě dá něco dělat, už jsem s ním o tom aji mluvila a přítel se mi snaží namluvit, že se v žádném případě jako jeho otec nechová. Ale bohužel chová. Já jsme bohužel zase dost hádavá a tak ty jeho připomínky občas nedokáži jen tak přejít a tak se rafneme.
Zajímalo by mě, jak byste se v této situaci zachovaly vy na mém místě? S přítelem se rozcházet nechci, řekla bych že máme hezký vztah, jen mě vadí ty jeho připomínky a poučování.
Poslat SZ
