Přítelova přílišná fixace na rodině a naopak

no a přečetla jsi si v jakém kontextu je to psané . Onen hoch bydlí u rodičů a rodiče jej živí a umožňují mu studovat vysokou školu, mě přijde zcela logické , že tedy poslouchá rodiče a má i jiné závazky než jen svou milou , třebas právě vůči rodičům .

nevíš jaké finanční poměry v rodině panují a každý má jiné zvyky a co jeden považuje za samozřejmost nemusí být samozřejmostí pro druhého, lidé jsou různí takže těžko soudit .A navíc svůj pohled na situaci zde píše pouze zakladatelka , druhá strana se k tomu vyjádřit nemůže takže pravda bude někde uprostřed. a musím souhlasit s

To jistě, ale společná řeč je v podstatě synonymum pro slovo kompromis, nikoli, běž si za svým bratrem apod. - já klidně počkám, jistě já si klidně navařím, když to tvé rodiče obtěžuje. apod

Ano, takto se můžeš chovat, ale to je už podle mě za hranicí sebeúcty k vlastní osobě a kompromis a vstřícnost to určitě není

A to jak se k ní chová jeho rodina NENÍ normální, proč jí tady asi většina holek radí "uteč!"

Tady opravdu nepomůže " vstřícnost, úcta, pochopení", protože to určitě platí a já s tím vřele soulasím, ale na jiný typ lidí (, pokud by mi někdo ( rodina) ubližoval a můj partner by se mě nezastal, ba právě naopak, tak jaksi "vstřícnost, úcta, pochopení" už není dle mého na místě.....já bych si tedy raději našla přítele, který mě nejen bude mít rád, ale bude si mě i vážit a vstřícnost, úctu a pochopení" bude dávat najevo vůči MĚ a já jemu to samé.. a to se vůbec nevylučuje s tím, že bude mít i dobré vztahy se svou rodinou..

Kdepak jsi vyčetla, že je to obtěžuje?

Že je dieta s celiakií drahá je pravda. Maminka to pravdivě konstatovala. Neměla by být slečna tak sebestředná a obracet každou větu proti sobě.

A já jsem na "straně" jeho rodiny .

No to už sem k problémům tazatelky ani nepatří - ale žádně " umožňují mu studovat vysokou školu" neexistuje - je to právní povinnost, pokud máš dítě, které je studentem denního studia jsi povinna ho živit - tuším do 25 let, takže žádná laskavost, a že by měl syn (dcera) projevovat úctu a slušnost rodičům ( i když je mu už třeba ..cet a rodiče ho dáávno už neživí ) je snad jasné! ale proč by je měl proboha poslouchat, jak Ty píšeš? Mě rodiče s láskou živili, dopřáli studuim i mi jinak všemožně pomohli, a já pomáhala jim...ale snad od 18-19 let si rozhoduji sama o sobě, s kým budu, kde budu, co budu - že by o tom v mé dospělosti rozhodovali rodiče, to mě tedy nenapadlo a je taky ne.

A asi jsem divná, ale zatím jsem nepotkala nikoho, komu by v dospělosti rozhodovali rodiče o životě a on si to nechal líbit - prosím nezaměňovat s pomocí rodičům apod, to je snad lidská samozřejmost a slušnost

Holky a paní, ráda bych řekla, že to, že si uvařím sama a přinesu si k nim jídlo sama je pro mě naprostá samozřejmost. Jinak to nikdy nebylo. já bych po nich nikdy nechtěla aby mi něco kupovali ani vařili. To vůbec ne. Každé jídlo si vařím a připravuji sama ze své kapsy, chtít po nich by mě v životě ani nenapadlo. To vůbec proboha. Já to myslela tak, že ta maminka už dala hodněkrát najevo, že je škoda, že můj expřítel má holku s celiakií, že takhle se nedoplatí. Tak jsem to myslela. Takže teď si podle mě gratulují k tomu, že už mě mají z krku a jejich syn nebude mít nemocnou holku, která by jeho případnou budoucí rodinu stála dost peněz. Takhle jsem to myslela.

Jinak si myslím, že i přesto, že ho živí na studiích by ho měli nechat dýchat a dopřát mu se mnou víkend, vždyť přece ho nemohou držet a měli by pochopit, že má lásku se kterou si chce budovat vztah. Vždyť když se člověk vidí se svou láskou jednou týdně, tak ten vztah zkomírá, začne stagnovat a já si pak připadám jako nějaká lehká žena se kterou se příjde vyspat a už ho maminka a bráška a tatínek volají zpátky.

Je mi z toho hrozně smutno jak tady čtu některé věci. Mě by nikdy nenapadlo po nich chtít, aby mi vařili. Jejich rodina je čtyřčlenná a příjem rodičů je 40 000 tisíc měsíčně, špatně si nežijí ale ani přesto bych po nich žádné jídlo nikdy nežádala, protože příprava bezlepkové diety je nejen drahá ale i náročná. Takže tak.
Jen je mi smutno z toho, že prostě ho ode mě chtěli odehnat a ...povedlo se jim.
Reaguji na marketahr:

Moc děkuju za zastání, potěšilo mě to.

A děkuju všeobecně za názory, vzala jsem si z toho své, ale v konečném důsledku mi rozum radí, abych to s ním už nezkoušela, i když srdce mě k němu táhne. Mít v sobě takový zmatek a ještě smutek z rozchodu je na zbláznění. Nevím co dělat se sebou abych na to tolik nemyslela a netrápila se tím.

takový stupidní názory a argumenty už jsem dlouho neslyšela. Holka ty, tý úcty taky asi moc v sobě nechováš. Ale budiž.......

Děkuji, že mi odpouštíš ) Sice nejsem holka, ale i tak děkuji

Sice, nevidím nic stupidního, na tom, že dospělí lidé nemusí poslouchat na slovo - v mé rodině má dospělá dcera ( úspěšná studentka mimo jiné) třeba nemusí - to v mé rodině musí jen pes

A ještě zajedu za starými rodiči aby mi vynadali, že já holčina k nim nechovám dostek úcty ( holt ji v sobě prostě nemám) - sice si to oni asi tak 60 let vůbec nemyslí, a okolí také ne - ale když to říkáš..., já k nim prostě sjedu - jen tak pro jistotu

A ještě s mými vysokoškolsky vzdělanými rodiči proberu své hloupé názory, ať je trochu pobavím..

Člověk si říká, že třeba by to bylo časem lepší, že by stačilo zabojovat... Jenže to by musel i ten druhý. A pakliže se ten druhý nehodlá zastat, tak to pozbývá smysl.

Víš, já měla/mám problémy s přítelovým tátou. Prostě mu nezapadám do kolonky "ideální přítelkyně mého syna" a dává to neustále najevo. Přítel se mě taky bál zastat, nechtěl se s ním kvůli mě hádat, a tak veškeré výtky nijak nekomentoval a když jeho otec spustil na mě, tak on se mě taky nezastal. Byla jsem z toho hodně zničená, na jednu stranu mě to, co dělal, uráželo a na druhou mrzelo. Taky jsem uvažovala o rozchodu, ale když jsem přítelovi řekla, že na tohle už nemám, že by bylo nejlepší se rozejít, tak prakticky až v tu chvíli mu docvaklo, že mě to vážně trápí. Od té chvíle se mě zastával a bránil mě.

Vím, že to je poněkud jiná situace, protože proti mně nebyla celá rodina, ale podstata je v tom, že se přítel rozhodl přestat si nechat dupat po našem vztahu od svého otce. No a ten tvůj to, zdá se, neudělal.

Přeji hodně síly

Děkuju. Pořád to nedokážu strávit, tím spíš že ho mám ráda a vnímám to tak, že ho ta rodina k tomu "dotlačila" - jenže on by se asi neměl nechat. Stejně je mi to líto, byl to jinak fakt zlatej kluk.

Takoví hrozní, manipulativní, divní rodiče a vychovali, tak skvělýho kluka

Reaguji na Lilliana: Možná poněkud off-topic, ale tvůj poslední příspěvek nedává moc smysl... jako by nebyla spousta skvělých lidí, kteréé vychovali rodiče pochybných kvalit

Napadlo mě ještě uvést jeden příklad, který skutečně ukazuje, že bratr expřítele ho má "pod palcem". Jednou jsme byli s přítelem u nás doma, měli jsme v posteli notebook a koukali na film. Přítel měl mezitím zapnutý facebook, kde mu psal bratr. To dělal ten bratr stále. Kdykoliv jsme byli spolu a přítel si zapnul facebook, on mu už psal, kdy příjde domů apod..
No a tehdy mu ten bratr psal o tom, že doma kouřil vodní dýmku (to oni mají zakázáno) a že propálil koberec. A psal ještě tehdejšímu příteli, ať to hlavně neříká, když si toho všimne. A já měla ten notebook u sebe a klávesnici blíž, tak jsem měla psát místo přítele. Požádal mě o to, protože jsem měla tu klávesnici blíž než on a věříme si. A tak jsem odepsala něco ve smyslu: "jasně jasně " a pak jsem chtěla napsat "Tak a teď tě budu vydírat" - byl tam smajlík, takže bratr by pochopil, že to byla jen legrace. Ale přítel tehdy strašně vybuchnul, že to mu psát nemůžu, protože by to mohl pochopit špatně a já na to opáčila, že bratr snad ví, že by mu přítel nic takového neudělal a že by to určitě pochopil když je tam ten smajlík. Ale přítel byl přesto úplně vystrašený. Viděla jsem v jeho očích až takový panický strach, že se bál co by si asi ten bratr řekl, kdyby si z něho udělal takovou srandu a asi měl za to, že by to ten bratr nepochopil. Nevím jak to mezi nimi funguje, ale zdravý sourozenecký vztah v tom nevidím. Když jsem se ptala, proč by mu to tak vadilo i když by bylo zřejmě že je to pouze sranda (kor v kombinaci s tím smajlíkem je to nad slunce jasné) tak řekl, že oni si ze sebe takový druh srandy nedělají. Nechápala jsem to, ale snažila jsem se to brát i když mi to šílení kolem toho "co si bratříček jen pomyslí" přišlo prostě šílené.
Nevím co na to říkáte Vy? Zajímal by mě Váš názor jestli jsem skutečně já byla ta "špatná" když jsem si chtěla udělat takovou legraci nebo jestli je skutečně takový druh škárlení nevhodný mezi bratry? Já si myslím, že je dost běžné se takto popichovat se sourozenci a není na tom nic nenormální. A pokud jsou oba dva sourozenci normální a mají mezi sebou tak pěkný vztah jako oni dva tvrdí, tak pochopí, že taková "výhružka" je myšlena skutečně jen z legrace a kdyby už to někdo špatně pochopil, tak vysmátý smajlík je dle mého názoru dostatečně výřečný. Takže to byla reakce dost neadekvátní k té situaci a mohu si jen domýšlet jaký by byl život s mužem, který "nesmí bratříčkovi nic špatného říct" ....

Ještě jsem si tak vzpoměla na jednu výčitku jeho rodičů. To snad na mou obhajobu tady.

Ti rodiče mu po půl roce našeho vztahu vyčetli, že "Myslí kokotem a ne mozkem." když u mě chtěl spát. Co je na tom vtipné je to, že my spolu tenkrát ještě ani nespali, takže on si chudák ještě ani neužil, ale už mu bylo vyčteno, že myslí "kokotem"...

je mi z toho smutno, vlastně expřítele celkem lituju že má takovou rodinu

Reaguji na mydlova_bublina:

Hele, je mi jasný, že je to těžký, ale zkus na něj ( vysloveně programově) už nemyslet - je mi jasný, že se mi to radí...ale, když se budeš snažit, tak to pujde a čas Ti pomůže...už se v těch JEHO problémech s JEHO rodinou nehrab.. podle Tvých příspěvků Ti to evidentně ubližuje a dělá Tě to nešťastnou.. tak zkus jít dál.. )