Prokrastinace

Tak to znám velice dobře Většinou se to snažím řešit tím, že si říkám, že když to udělám "teď a hned", mám už potom klid. Učím se večer, když mám na to opravdu klid, vypnu televizi, počítač (především Facebook ) a dám se do toho. Když se budeš opravdu snažit, časem se toho pomalu zbavíš, uvidíš

sweetty
Jako bych mluvila o sobě Je to hrozný, měla bych s tím něco dělat později

Já jsem teda úplný opak , ale můj bratranec natolik všechno odkládal, až se z toho zhroutil a už cca 5 let chodí k psychiatrovi, dost mu to pomáhá, sice dostal nějaké slabší léky, ale už odkládá méně a méně....

To je jako nemoc? Já myslela, že jsem jen líná a prostě to mám v povaze, nezorhodná a váhavá, prostě Váha. Takže mám další nemoc? Mívám deprese, asi to může být příznakem, řekla bych.

Ou, taky jsem nevěděla, že to může dojít tak daleko - až k psychiatrovi
sakra, tak to jdu rychle napsat šéfové do práce a sesmolit tu esej ke zkoušce - i když jsem to původně chtěla udělat až zítra...

Jéjku, to já taky!
No on se dnes na všechno najde nějaký odborný důvod.

Ona to bohužel není moc legrace, já se s tim dost natrápim. Např. na státnice jsem se učila den předem, bakalářku píšu už rok a podobně. Přitom vim, že kdybych si k tomu sedla, tak to mám za pár dní z krku a obejdu se bez stresu, ale zkrátka se nepřinutim. Když mám psát seminárku, tak radši uklízím, vytírám, myju nádobí, dělám cokoliv jinýho, jen ne to, co mám a pak je mi z toho úplně do breku. Já myslim, že je to nemoc. A ani bych neřekla, že je to lenost, prostě chorobné odkládání.

Bajina888 Tedy prášky, to už mi přijde trošku moc... Spíš jsem uvažovala o návštěvě terapeuta...

Já si myslím, že ve většině případů, jak to tady popisujete, to není žádná prokrastinace, ale klasická lenost Protože to by tím trpělo asi tak dobrých 80% studentů včetně mě Ono ale naštěstí když člověku už hodně teče do bot, tak ho pud sebezáchovy nějak k tomu učení donutí a vím to i od sebe, že když jsem lehce v "časovém pressu", dokážu ze sebe vydat daleko víc než když mám na všechno dost času. Chce to i jistou dávku zodpovědnosti, musí škola pro tebe něco znamenat a bavit tě to. Třeba v létě jsem se učila na září na jednu velkou zkoušku, kterou jsem bohužel nezvládla na jaře a za pěkného počasí to učení šlo opravdu špatně, ale věděla jsem, že to prostě musím udělat a já se opravdu učila (cca 12-15 hodin denně) a taky je dobré požádat někoho, s kým jsi třeba doma, ať tě hlídá, jestli se učíš

holky mě paradoxně pomáhá, když toho mám hodně, tj. ke škole jsem přidala práci a ono když víte, že nemáte tolik volného času, tak nemáte tendenci tolik odkládat ) takže pomáhá mít co nejméně volného času )

Hodně vás tady píše, jak odkládáte učení a radši místo toho uklízíte. Já už nejsem nejmladší, učení mi žádné nehrozí a odkládám právě ten úklid, tu činnost nenávidím, tedy spíš dokud o ní přemýšlím, když už ji skutečně dělám, není to tak zlé, a když se chýlím ke konci, tak mě to i baví. Odkládám vytírání, úklid lednice, správky prádla, mytí oken a podobné věci. Na to funguje asi jediná věc, říct si: teď prostě budu hodinu šít (vytírat, srovnávat) a musím se s tím smířit. Pak buď ani hodinu nepotřebuju a mám to dřív, anebo dělám víc jak hodinu, přece to nenechám nědodělané. Ale je to jediné, co trochu pomůže. Když si na to nedám čas a někdo přijde, že má někde povolený šev nebo je někde nepořádek, tak si připadám vyrušená a otravovaná. Tak si řekněte, že teď se budete hodinu učit a třeba se do toho zaberete i na dvě hodiny.

přesně tak, nikdy dřív jsem nepřišla na kolej a neučila se např. na zápočet, který byl až za dva týdny, protože jsem věděla, že půjdu 4x do práce, a to zabije celý den a s kámoše na kafčo a tak... zní to divně ale mě to pomohlo