Ahoj, potřebuji radu, nebo se vykecat.Sama nevím, ale budu ráda za každý příspěvek.
Byli jsme spolu skoro 3 roky. Ze začátku láska jako trám. Mě bylo 17, jemu 30. Asi po půl roce jsme spolu začali bydlet a pak mě požádal o ruku. Vše bylo super, dokud jsme se nezačali příšerně hádat. Je to muzikant a muzika je pro něj vše a dává jí denně dost času. Mě vadilo, že nedáva tolik času třeba do práce a nemůžeme se pak nikam jet podívat, stereotyp doma., místo toho byl zavřený ve zkušebně, ideálně s flaškou piva. Rozešli jsme se a za pár dní se k sobě zase vrátili. Vše super a pak jsme zase narazili na problém - ja měla před maturitou, doma dva pejsky, ješte jsem chodila na brigádu, abychom to lépe zvládali a neměla jsem čas a chuť starat se o domácnost a o něj. Takže jsme se rozešli, byt opustili, oba k rodičům. po dvou měsících jsem mu za jistých okolností zavolala a vše bylo zpět. Bylo to nádherný. Jenže já už pracovala a nechtěla být u rodičů, sehnala jsem nám podnájem docela daleko od našeho bydlište. (Byl i dost závislý na rodičích, tak jsem to chtěla trochu utnout). Vše nějaký čas opět super, jenže mu chyběla muzika. Denně trénoval, hrát na veřejnosti jezdil cca jednou za dva týdny. A jak mu tady došlo, s kým vším mohl u rodičů hrát atd. Tak mu to chybělo. Já jsem chtěla, aby co nejvíc času trávil s námi, abychom šli třeba na procházku, ale jemu se nechtělo, musel hrát. Zase jsme se začali hodně hádat, skoro každý den. A jednou už jsem to nedala a řekla, že takhle to nejde.. souhlasil a že se druhý den odstéhuje zpět k rodičům. (Je mu 33 let.)Vyspali jsme se spolu, byli jsme smutní, říkali si, že se milujeme a že se k sobě třeba jednou vrátíme, spali jsme v objetí a druhý den mi dal pusu na rozloučenou a odjel. Večer ještě volal, brečel, že se nějak nepohodl s tátou, spí ve zkušebně a jestli by se mohl vrátit, že se mu i děsně stýská a ozval by se i kdyby se to nestalo. Já toho měla plný zuby a řekla, že ro nejde. Už jsou to tři týdny. Jsem v baráku sama, nikoho tu pořádně neznám. Mám vlastně jen pejsky, práci, kamarády na internetu a telefonu. Říkám si, jestli na něj čekat. Říkal, že mu to dojde až tak za měsíc. Pořád mi strašně chybí, myslím na to pěkný. Vím, že mu taky chybím, ale teď má velký ego a dělá, jako kdyby byl nad věcí. Řekla jsem si, že počkám třeba dva měsíce a uvidim, jestli spolu máme být, budeme. Nějak si neumím představit, že bych byla s někým jiným a on s nějakou jinou.
Rozumíme si v názorech, humoru, bydlení. ale je to dost o kompromisech, který bychom museli dělat. Nikdy jsme se nepodvedli, nikdy mi nelhal. měl občas problémy s alkoholem, kouřil. vše se ale snažil omezovat kvůli mě. To jsem brala jen jako špatnou vlastnost, ale jak můžu vzít hraní, když mi to negativně ovlivňovalo život? Vlastně jsem jen seděla doma a čekala, až se vrátí. Přesto ho miluju, už me znal, měl mě rád takovou, jaká jsem (není to se mnou zrovna lehký).
Zkrátka si myslím, že teď je řada ve změne na něm. Ja se změnila s tím vařením a uklízením a mě by stačilo, kdyby si uvědomil, co ve mě měl a že by stačilo, kdyby to nepřeháněl (muzikou si ani nepřivydělal), kdyby byl spokojenej s tim, co tu měl a neutíkal někam, kde to má lehčí (u rodičů, ve zkušebně, kde může hrát třeba ve 3 ráno).
Předem strašne moc dekuju za příspěvky.