Rozchod - najít si byt nebo vycestovat?

Jenže Děvčata to že se to jedné nebo dvou z vás povedlo , neznamená že to tak má každý , a to že holka má myšlenku že musí odjet pryč od všeho neznamená že to vyřeší , jet sama někam do ciziny je nesmírně těžké , to nad tím co jste měly budete uvažovat ještě 3x tak víc , nemluvě o tom jak vám začne všechno a všichni chybět , jste samotářky? Protože tam kamarádky jen tak hned mít nebudete, a nebudete moci jet do Česka na návštěvu za 3 měsíce, to že slečna někam vyjede hned po rozchodu , je hloupost , měla by si najít byt , uklidnit se , a pak může něco řešit , stále může odjet to že si pronajímá byt neznamená že nikam jet nemůže . Podl mě dost ukvapené názory. Já žiji v Cizině už pár let , a vidím to kolem sebe , lidi co tady přicestují se lépe nemají , mají se stejně jako s měli doma , já nevím co pořád každý čeká , že pojede do ciziny a vyřeší se mu všechny problémy a vydělá si spousty peněz a život bude úžasný , to asi ne , já když jsem tady odletěla tak jsem co 10 dní lítala sem a zpět a utrácela co 10dní 200liber za letenky , protože jsem sama nevěděla co mám dělat , raději si to prvně rozmyslet , protože jak už jsi jednou pryč , jen tak se domu nejde vrátit , kord když budeš mít pracovní závazek . Já to měla jinak , já neřešila práci ani finance ,ale i přesto vím jaké to je , Určitě vám to přeji , musíte být ambiciozní a velmi chtít a hlavně mít dostatek financí , protože bez peněz nikam nejezdi. a 6000 kč ti stačit nebude

Reaguji na True: Přesně tak , od kamarádky sestřenka je v Londýně a trvalo ji 3 měsíce najít práci , za měsíc ji vyhodili , a teď po dalším měsíci si zase něco našla , no ta chtěla jet domů už asi 3x , katastrofa si najít práci , musíš mít výbornou angličtinu nebo známé, nebo zázemí v cizině, nebo spousty peněz a nebo být doktor aby to bylo jak po másle

Pokud jsem to pochopila správně, slečna si přeje vycestovat jako au-pair. To je něco jiného než naslepo hledat práci. Kdyby se ptala na práci v zahraničí, tak ji budu taky odrazovat, vím svoje.
Jenže jako au-pair má vše domluveno předem, nemusí si shánět ubytování a práci. Peníze tím samozřejmě nevydělá, ale naučí se jazyk a otrká se, jde o zkušenosti. Kamarády si najde velmi rychle, protože bude chodit do jazykových kurzů.
Samozřejmě to není pouze ideální, může mít například blbou rodinu (může ji vyměnit) a neměla by očekávat, že tím vyřeší osobní problémy. Ale je to hodnotná zkušenost do života.

Ani si nepřej vědět, kolik je holek, které padnou na podvodné firmy. Jedou na jistotu a pak jim zbudou jen oči pro pláč.

Nečetla jsem předchozí, ale nikdy, nikdy už bych nečekala s oznámením rozchodu, pro který jsem se rozhodla. Ani až po Vánocích, ani po zkouškovém. Ten druhý stejně pozná a celá ta doba je utrpením pro obě strany. Najdi si jiné bydlení, i kdyby bylo snesitelné jen dočasně, nebo si zařiď tu práci v zahraničí, ale neprodlužuj neprodloužitelné.

holky, pokud vás tu nic nedrží - třeba dobrá práce, tak vycestujte. Já dlouho hledala práci, mezitím už domlouvala práci au-pair v Dublinu u jedné rodinky, pak jak blesk z čistýho nebe přišla nabídka práce tady, takže jsem to všechno zrušila... vím, že už nikdy nevycestuju a jednou mi to bude líto, že jsem seděla doma na zadku a nezkusila to! Tak nebuďte jako já a jděte do toho

jo můj bývalý přítel byl tak "ohleduplný" že mě nechal přesně týden před mou maturou. Kupodivu jsem fňukala asi den, pak se naštvala, že kvůli tomu debilovi nezahodím celý 4 roky a tím víc se šrotila. Všechno na mě padlo, až po matuře...

Ne nadarmo se říká, kdo se bojí, nesmí do lesa. A já pořád váhám co dělat, jsem taková poseroutka

Čekala jsem, že se změní alespoň něco, ale nemění se nic. Teda akorát chování ke mě v určitých věcech - k horšímu.

Včera jsem se snažila si s ním o tom ještě promluvit a přítel mi řekl, i když si myslím, že s rozvahou, že je šťastný. To co mi přijde jako problém, jemu přijde úplně normální. Cítí, že se něco děje, taky to na mě vidí, oči mám jak angora, náladu pod psa. Je strašně nekompromisní, neustoupí snad v ničem.

Koukám tedy tady po těch bytech, ale ty nájmy jsou šílené. Nájem 4tis. + služby. Počítá se do toho ještě něco? A má podpora činí 7tis., to je šílené.

Ale jsem teď v takovém rozpoložení sbalit se a vypadnout, spát třeba i na zemi a jíst suchý rohlík. Pořád doufám, že tato krize se nějak přežene, ale povaha člověka se moc často nemění Taky mě drží to, že jsem až moc ohleduplná - jak tady bude sám, co tady bude dělat, jak bude sám trávit svátky a jak to zvládne. Je fakt, že když mi jednou napsal, ať se sbalím a vypadnu, asi moc ohledů nebral

Holky nafackovala bych si, jak jsem nepoučitelná a snažím se udržovat a zachraňovat něco, co snad ani nejde a chci to stejně jen já.

Reaguji na Saga: nemá smysl , sbal si věci a bež do pronájmu , třeba kamarádka by také šla do pronájmu ? s někým na půl se to lépe platí , nebo požádat o příspěvek na bydlení ? jsi sama čili i garzonka je okej , záleží odkud jsi , uklidníš situaci , budeš mít zase čas na spoustu věcí , na kámošky nějaká ta zábava , a vycestuj až budeš mít dobrou příležitost , navíc nemůžeš jet s pár korunama , podle mě jsi ukvapená ptž se chceš rozejít s přítelem tak si myslíš že tohle je nej řešení , takhle si vyzkoušíš obě situace i ten byt sama i to cestování pak , můj názor znáš

jenže placení nájmu v ČR a fungování zároveň v zahraničí není levná záležitost. Leda by někomu ten pokoj/byt v ČR pronajala...
Podle mne nejlepší je uskladnit věci u rodičů, jiných příbuzných, kamarádů... a odjet. Pokud jede jako aupair a má to nějak ověřené - telefonáty s rodinou apod, tak to do začátku na rozkoukání stačí (si myslím - osobně bych na hlídání dětí neměla nervy; začínala jsem jinak). Jestli by to byla Anglie, tak si v klidu vyřídí NINko když už tam bude, v životopisech do dalších prací bude uvádět britskou adresu a v elektronických formulářích už může disponovat s NINkem. Při kusu štěstí a šikovnosti není problém nic.
Období bez závazků je na vycestování nejlepší. Vrátit do ČR se dá kdykoli.
Samozřejmě neočekávat pečené holuby do úst.

Reaguji na Jenn22:

Moc to dramatizuješ, slečna chce vyjet jako au - pair.

naprosto souhlasím. Slečna nemá práci, je na podpoře a bude platit nájem. Já bych uskladnila věci u kamarádky, rodičů. Rodinu bych si našla přes agenturu nebo sama na internetu.

Já bych okamžitě vycestovala a začla nový život jinde

Ať v té cizině na člověka čeká cokoliv souhlasím s tím, že to člověka akorát jen obohatí. Po takovém rozchodu bych jela. Není to peříčko, ale to je myslím si dost jasné, že to nebude jednoduché zvlášť v začátcích a není to jen tou cizinou, ale vždy když začínáme, tak je to na nic, ale když to překonáme nemůžeme litovat. Já vycestovala a měla jsem možnost hodně vidět a začít a jsem za to moooooc ráda.

Reaguji na Jenn22: z mé zkušenosti - sama jsemvyjela do zahraničí 2x, v 90.letech. Situace byla jiná, jen ta MOŽNOST VYJET NA ZÁPAD byla euforie. Bylo to fajn, vrátila jsem se o hodně bohatší. A nemyslím jen finance Každému to doporučuji!

Ale vůbec bych to nedoporučila někomu, kdo se zmítá v nesnázích, depresi, má nějaké povinnosti zde, třeba něco platit. Doporučuji tady všechno rychle vyřešit a vyjet s čistým štítem

Já jsem např. byt tady pronajala a cennější věci odvezla k rodičům na půdu.

Reaguji na Jenn22:

Jenn, trochu dramatizuješ. Záleží vždy na konkétním člověku aneb jaký si to uděláš...
Já jsem v UK víc jak 2 roky a začínala jsem jako au-pair. Sama, od nuly a s bídnou AJ. V kapse jsem neměla ani 100 liber. Kamarády jsem si našla ve škole, s nimi jsem podnikala nejrůznější výlety a jak to bývá - když člověk zná jednu au-pair, ta zná zase další,atd. Chyběla mi rodina,kamarádi a jídlo - ale to se dá čekat. Ovšem díky cestování, nejrůznějším akcím s přáteli,atp. jsem to zvládla. Navíc na Vánoce jsem jela domů a spousta holek lítala domů i na Velikonoce,v létě,atp. Je to vždy o konkrétní rodině a letenky se dají bez problémů vychytat za dobrou cenu.
Pokud má člověk dobrou pracovní dobu, dá se najít i nějaký ten přívydělek ( samozřejmě záleží i na rodině ). Moje kamarádka tu našetřila jako au-pair celkem pěkný peníze i když zase ona tolik necestovala jako já.
Co se týká práce - já jsem našla práci do 3 týdnů a rovnou dvě. Ted' jsem měnila práci a našla jsem ji do 3 dnů. A rozhodně jsem nehledala přes známé ani nemám AJ na úrovni rodilého mluvčího. Kdo pracovat chce, práci najde - a obzvlášt' v Londýně kde je tolik možností. Neříkám,že to musí být job snů,ale někde se člověk odpíchnout musí...