Rozdělování věcí (například potravin) ve společné domácnosti na moje a tvoje

Můj manžel má 198cm, štíhlé postavy, i tak z toho plynou přirozeně vyšší energetické nároky. Ale nekrmí se polotovary z ledničky, to mu nic neříká.. Jí JÍDLA, ne suroviny.. Pokud jsem marod nebo má chuť "si zavařit", třeba kačenku, umí, má to odkoukáno, je to vítáno.. Představa, že do sebe tlačí jogurty nebo salám jen tak, aby si zacpal žaludek je nemyslitelná. Ještě jsem ho tak nikdy nezaznamenala. Je to prostě docela náročný strávník a gurmán. Na druhou stranu.. láska krom jiného prochází i žaludkem a je mi moc milé, že mi jídlo náležitě pochválí. Zkrátka má to tak, že si raději počká na normální jídlo, než by jedl čipsy nebo jogurty. Vždycky říká: Já si na dobré počkám.
Jo, upřímně, je radost ten jeho mlsný jazyk krmit

Reaguji na BíláVrána:
nechápu, jak tvůj příspěvek souvisí s probíraným problémem - je hezké, že tu chceš pochválit sebe i partnera, ale zakladatelce tématu to v ničem nepomůže

Moje slova. Naprosto souhlasím. Myslím, že to hledání problémů tam, kde nejsou a věčné hodnocení partnerových nedostatků, vede k takové rozvodovosti, která kolem panuje. Proč se namáhat s budováním vztahu, s hledáním kompromisů... Lepší je říci si, že mi vadí to a to, že se k sobě nehodíme, máme rozdílné názory a nazdar.
Samozřejmě to tak není vždy a někdy je rozchod nejlepším řešením, ale někdy by opravdu stačilo málo - probrat to, promluvit si, najít možné východisko a až potom zhodnotit situaci a dělat závěry.
Ale jsem OT, tak na mě holky snad ani nereagujte, ať z toho tady neuděláme chat. Ale musela jsem se k tomu vyjádřit, protože Ivettkaa přesně napsala to, o čem už delší dobu přemýšlím a co sleduji ve svém okolí.

.. řeknu to jednoduše: pokud fungují opravdu jako partneři a bylo by doma navařeno, tak jejího muže možná ani nenapadne se futrovat jogurty a salámem. Bylo to k tématu, nemám potřebu si zde masírovat ego.

O to ale přece vůbec nejde - navíc i kdyby bylo navařeno, kde ti z toho plyne, že jí nechá něco z uvařeného? A řešení vařit všeho 10 litrů, aby si pán mohl dát 5 talířů, povolit opasek o tři dírky a pak sebou zmožen plácl k televizi a slečna tak měla jistotu, že na ní něco zbyde, mi fakt připadá příšerné.
Nehledě na to, že můžou být třeba oba studenti (ti si obvykle večeře nevyvařují), nebo může naopak slečna pracovat do večera a na vaření nemá čas, nebo partner jí v práci a večer už ani teplé večeře jíst nechtějí atd atd.
Ale hlavně - nejde o to co jí, ale jak to jí. Nepochopilas podstatu problému.

Asi nejjednodušší by bylo začít vařit a péct (buchty, moučníky,záviny,..), aby se pořádně najedl, tím samozřejmě nemyslím, abys to všechno dělala ty, ale abyste se o tyhle úkony podělili, jednou ty podruhé on.
Rozhodně je od něj sobecký, že něco sní, co v podstatě není jeho a ani není schopný to říct nebo dokoupit, ale to je o tom, jak byl vychován..

Nebudu vyvolávat další diskuzi, ale tuto citaci musím opravdu podpořit . Lépe bych to nenapsala a mám naprosto stejný názor.

Tak buď je on takové nenajedené čuně, nebo se to tady už přehání..

To já si nemyslím, podle mě to spolu souvisí.
Vyjídat druhému jídlo a tím pádem se chovat bezohledně, se dá i s plným břichem, ale určitě ne v takových kvantech.

ano, to jsem přesně myslela minulým příspěvkem

že nemají chuť si vyvařovat neznamená, že by se neměli (ve svém vlastním zájmu) stravovat vyváženě. a nikdo neříká, že vařit musí jen ona, naopak v dnešní době je normální, že partneři se o vaření (a jiné domácí práce) dělí, pokud oba pracují

přesně, taky mám ten pocit

Víš, možná máš pravdu.. ne, že bych až tak nechápala podstatu..
Jen si takové soužití dvou lidí dlouhodobě neumím představit a snažila jsem se poradit, podobně, jako bych se snažila poradit "našim mladým". Tam to naštěstí není třeba. Funguje normální domácnost, zdravě se vaří a bitky o lahůdky ze špajzu fakt nee.. Pokud je takové chování mezi mladými páry vcelku normální a běžné a já jen nechápavá nebo se pohybuju v jiném prostředí, tak fajn, mizím z této debaty. Nechci nikomu šahat do svědomí a tím třeba prudit.?.

Já také přispěji k tématu. Třeba to k něčemu bude. Bydlím s rodiči a sestrou. I přes to se stává, že si něco koupím, protože na to mám chuť a těším se na tu věc celý den. Potom přijdu do lednice a tam polovina potraviny pryč. Tatínek nevěděl, co to je, tak musel ochutnat ..nebo ta výmluva: " Já myslel, že už to nechceš (druhý den)"..
Řeším to tak, že když mám vyloženě na něco chuť a nechci, aby mi to někdo snědl, dávám si to do pytlíku. Rodina ví, že to co je v pytlíku, je buď na svačinu nebo moje. A je klid.

vyjímka co chápe,že mít doma chlapa znamená uvařit on 100kg velký chlap na mrkvi s nízkotučným tvarohem nevyžije.......což dnes je asi pro mnohé velké překvapení a pak údiv nad sežranou lednicí čímž nemyslím mladíky v růstu - bakalářky bratr ti žerou prostě všichni a všechno na vagony a některé to časem přejde.

Slečno zakladatelko, vaříš tedy večeře? Vzhledem k finančním možnostem? Všechny ti tu radí ho pořádně nacpat dle možností echt českým jídlem nebo něčím zdravějším, ale nacpat ho a pak by snad už neměl takovou potřebu sníst vše. Nevšimla jsem si, že bys tu někde na tohle reagovala. Jestli jsem se přehlédla, omlouvám se.. A že je to sobec? To teda jo. Zažila jsem to a nešlo o mě, ale o děti.. A to je teprve hnusné H.

Tak si dej do ledničky nějakou krabičku a zavři si tam jídlo, které nehceš,aby ti přítel snědl. Mě to teda taky vadí když mi někdo sní něco, co si šetřím na pozdějc....

Tak mi připadá, že ten vtip o tom, jak nějaké americké noviny vyhlásily soutěž o větu, co nejlépe charakterizuje manželství, je pravdivý. Podle vtipu to totiž vyhrál slogan "Krmte tu bestii."

Každopádně, oni mají chlapci a chlapi ručičky narostlé dozadu, že tu radíte, že jim holka musí navařit, aby chudáčci nemuseli zkrmovat jogurty a chipsy, aby neumřeli hlady? Ono jen teplé jídlo se počítá? To snad ne!

Chlap si musí být schopen uvařit sám, netrvám na nějaké vysoké kuchyni, ale kuřecí stehno osolit a vrazit do remosky na půl hodiny zvládne i největší troglodyt. A ani to není drahé. Brambory oškrábat, rýži či těstoviny uvařit též není nic nepřekonatelně těžkého, aby to vrchol stvoření, pán a vládce rodinného krbu nezvládnul, i když švidrá hlady. Páni jsou dospělí, svéprávní a měli by se naučit sobstačnosti.

Myslím, že většina z nich to zvládne,jen se jim do toho nechce......

Já myslím , že tady ani nejde o to jak a kolik navařit, nasytit a pod. Jde tady o nepěkný povahový rys - sobectví /bylo zde mnohokrát zmiňováno/. Je to docela alarmující pro další soužití zakladatelky, zatím to je jídlo později může jít o něco důležitějšího a vážnějšího , kde tento povahový rys může opravdu ublížit.

Já s tím už tak nějak počítám, že přítel toho sní víc jak já. Takže neexistuje, že bych koupila dva jogurty, jeden pro něj a jeden pro mě. Když kupuju jogurty, tak koupím 4 pro něj a jeden pro mě. Samozřejmě, taky se někdy stane, že mi něco s ní, ale tak co, nezhroutím se z toho. Moc často to není, je nemocný a tak nemůže stejné potraviny, co já.

Vařím každý den, aby se najedl, jinak by mi byl schopný sníst celou lednici i špajzku. A když není nálada, tak tomu mojemu se zavděčím i krupicovou kaší (z litru mlíka).

řekni mi, kdo to tu kde píše.

Reaguji na marilyn:

proč by si chlap nemohl uvařit sám?

viz.

přinejmenším já to chápu tak, že musí uvařit ženská, nikoli, že si chlap uvaří sám

Ahoj, nepročetla jsem si celou diskusi dokonale, ale mám úplně stejný problém, muj nynější partner prostě sežere úplně všechno, přijdeš z nákupu a on je schopný potraviny na týden sežrat během večera. Jako vrchol všeho si myslí, že je na jídlo absolutně nenáročný a hledí si toho, aby zůstal štíhlý. Po mém nastěhování jsem pochopila, proč bylo v celém bytě v lednici jedno jablko a nikde nic jiného. Aby se udržel, raději jídlo nekupoval. A já přivezla kompletní zásoby, tak aby doma byla moukal, rýže, těstoviny, cibule, cukr, prostě normální vybavení špajzu. Postupně se snažím to dát dohromady, ale v podstatě je potřeba udělat několik scén, nenechávat to plavat, jemu to samotnému nedojde. Něco uvařit (a že vařím pravidlně 6 porcí) hodit mu to před obličej a říct - tohle je tvoje a tohle je MOJE. Nežrat. Zatím jsem na nic jiného nepřišla.

ok, tak možná Laky, ale řeknu to jinak...dospělý vztah, kde oba dva pracují by měl přece fungovat tak, že se oba dělí i o vaření a spol., potom je pro mě jasné, že "mít navařeno" neznamená, že to navaří žena, ale že se o to dělí oba. takhle to funguje u nás a rozhodně nebojuju s tím, že by mi přítel vyžíral lednici bezprostředně po příchodu z nákupu, protože jednoduše má uvařeno hlavní jídlo, které sní. ale jak jsem řekla, i on je žrout, takže si pak rád dá ještě něco, nicméně nevyžere celou lednici.

Reaguji na Mia_Sofia: Reaguji na Laky:

Je rozdíl, jestli sní oplatku ke kávě a nebo splácá pátý přes devátý, protože se nemůže dož.rat.
Znám to podle sebe, když jsem náhodou sama, taky někdy neuvařím a neobědvám- pak chodím, a jsem pořád hladová, nedojedlá, prostě rohlík se salámem mě "neuspokojí".

Můj přítel je fajn, myslí na mě a poslední oblíbené jídlo mi nechává.
Jen moje mamka má problémy se svým přítelem, ten je jak kyselina......Zděněk obědvá v práci, pak příjede domů dostane druhý oběd, upozorňuju vrchovatý talíř, mamka vaří denně teplá jídla i večeře, všechno sežere za hodinu má hlad dá si chleba a tak je to dokola. Mojí malé ségře vyjídá sladkosti, tak si to schovává pod postel. Když mamka koupí trs banánů ráno je tam 1. A k těm jogurtům, Zděněk si dá k snídani třeba hend 3 místo toho aby si dal třeba chleba,kterej ho zasytí. Takže když jedu k mámě na návštěvu, je to horzná sranda, většinou máme jakoby "hody" a hrajeme hr abaštímě sušenky a kdžy slyšíme, že jde Zděněk domů, hend všechno schováváme

Nečetla jsem celou diskuzi, ale dřív mě tímto partner taky občas namíchl, takže od té doby kupuju všeho víc a i to, na co řekně, že to jíst nebude (Chceš vzít taky jogurty? Ne. A doma pak vyluxuje 3 za jeden večer a já nemám co na snídani ) A nebo ho posílej na nákupy! Na mě to funguje, protože když jdu nakoupit já, moc se mi do jídla nechce, protože nákup potravin z duše nesnáším a nechci jít brzy zase pro další, naproti tomu když nakoupí chlap, beru z lednice jak divá Jinak pokud jde o dělení jako takové, tak máme vše společné, ovšem je jasné, že sáček cizrny je prostě můj, kus bůčku na upečení zase jeho

Reaguji na male-jelito: A co tedy přítel jí k pořádným "denním jídlům" jako je snídaně, oběd a večeře? Už hradecanda se ptala a pořád nic...
Milému chystám jídlo do práce, takže mám přehled, co zbaští a pravda je ta, že když má na snídani sytá jídla jako celozrnnou buchtu, vločky s jogurtem a ořechy, cereální kaši s čokoládou (naučila ho to jíst ještě jeho mamka a jsem jí za to vděčná)... na oběd cokoliv od husté polévky přes českou klasiku po těstoviny s omáčkou... a na večeři polévku, tousty, vaječinu, krupici... mezitím samozřejmě ještě svačiny v podobě ovoce, chleba se sýrem, šunkou nebo povidly... tak pak opravdu potřebu dojídat se nemá a já jsem spíš mile překvapená, když řekne, že by si ještě dal buchtu, protože mu chutnala

Řeknu jednoduše a s nadsázkou, když chlap ví, že je v ledničce kotel poctivé cibulačky, kterou mu přítelkyně uvařila, protože mu chutná a aby miláček měl něco teplého do bříška, váží si toho tak, že by ti nohy líbal a ne ještě jedl tvé jogurty!
Souhlasím tedy s Laky a Miou_Sofií.
Také souhlasím s Jully, když píše, že se všemi partnery to vždy měla tak, že když byl poslední kousek něčeho, řekli si a zeptali se, zda ten druhý nemá chuť. Také to tak máme a nedovedu si to představit jinak, už jen proto, že je to slušnost a projev respektu vůči druhému a to je ve vztahu nesmírně důležité!

Každopádně pokud to tak u tebe, male-jelito, funguje a přesto se takto sobecky chová, nechala bych nakupovat jeho - ať si koupí co chce on a když si to sežere, holt si musí nakoupit znova. Klidně ať chodí každý den, tobě je to jedno. A samozřejmě za jeho peníze.

Někdo prostě nemá čas vyvářet každý den dvě jídla plus mazat chlebík na svačinu, to je snad pochopitelný. Názory některých z vás chápu tak jako: "Nic mi neuvařila, tak já jí ten jogurt teda snim." Přece když si koupim pro sebe něco co mi chutná a koupim to i příteli, ale ten už si své snědl, tak ho jinak prázdná lednička neomlouvá, když to sní. Myslim že každej zvládně vajíčka, maso na pánvi atd

Každý den ne, dá se uvařit na dva dny a i já chci jíst kvalitně, nedělám to jen kvůli partnera Jinak třeba včera večer jsem během půl hodiny udělala těstoviny s pórkovou omáčkou na oběd, tousty na svačinu, vaječinu na večeři a ještě umyla nádobí, takže je to spíše o tem, zda člověk chce než o čase...

Jenže zakladatelčin přítel je na to zřejmě líný, takže než se s ním rozcházet, není jednodušší mu uvařit? Ale to samozřejmě nelze, když je

Což souvisí s

- když není žádná jiná chutná varianta, sní i ten blbý jogurt.

Neber to osobně, máš logické argumenty, ale dokud zakladatelka neodpoví, jak to s tím jídlem mají, nic konstruktivního nevymyslíme...

přesně to jsem psala - nedá se čekat, že když budu kupovat stylem 50% pro mě, 50% pro něj, že mu to bude stačit - jestli je to normální chlap (a zakladatelka tématu normální žena), pravděpodobně bude mít min. dvojnásobný příjem energie.

to už mi zrovna přijde pomalu nastejno jako ten jogurt

Jinak my přece vůbec nevíme, jak se stravují - z čeho usuzujete na to, že slečně ujídá její jídlo, protože nemá teplou večeři (a že jí nemá třeba v práci)? A co vás vede k tomu, že i kdyby tu teplou večeři měl, nesnědl by jí celou sám?

Např. my to s přítelem máme takhle: oba končíme v práci v rozmezí 17.-19.h., pak skoro každý večer ještě něco máme (taneční trénink, karate, španělštinu...), tzn. vracíváme se domů obvykle tak mezi osmou a devátou večer (každý den jinak) a teplé večeře už v tuhle hodinu opravdu nejíme, protože by to byla pěkná blbost.
S bývalým přítelem to tak bylo, protože pracoval z domova, takže jsem mu vždy den předem uvařila oběd i večeři, ale teď by to byl opravdu nesmysl, protože jediné, co je rozumné v devět večer sníst, je tak max zeleninový salát.

Takže holky, vy, které vycházíte z toho, že chlapovi se musí denně vařit teplá večeře, to prostě soudíte jen podle sebe - některé z Vás ani nepracují a jsou v domácnosti, některé jiné už jsou třeba v 17 hodin doma z práce, některé z Vás mají partnery, kteří jsou na teplých večeřích závislí a večer už nevyvíjejí žádné aktivity, takže se můžou takhle nadlábnout.
Ale vůbec neberete v úvahu, že páry fungují mnoha různými způsoby, mají různě rozvržené aktivity apod., a tím pádem se taky různě stravují - neboli že opravdu ne každý člověk může a chce zasednout v sedm večer k teplé večeři a nacpat se. Takže rada "zacpi mu večer žaludek něčím teplým" vážně není univerzální.

Holky já myslím že láska přeci jen prochází trochu žaludkem...tak to těm chlapům přejte! Já jsem fakt ráda když vidím chlapa jíst a i kdybych 2 dny měla být na suchým chlebu tak budu ráda že mu chutná co jsem koupila / uvařila.
Muj bývalý přítel byl schopen za jídlo utratit tísíce ...dopřával si - byl gurmán. Jenže když jsem k němu na pár dnu přijela tak nakoupil tak že přesně věděl co kdy budeme jíst..no a já zvyklá z domova jsem snědla průběžně na co jsem měla chut.... a můžu vám říct že ty kecy okolo toho co měl..že tohle bylo na salát na zítra a zmrzlina na zákusek na večer a z čeho asi udělá ráno džus když jsem snědla pomeranče? bóóóže jak mi to lezlo na nervy furt! Prostě jím, co je a když není tak nejím.