Šaty dělaj vztah...

Já se ale zcela neprizpusobila jemu, jen prosté dělám kompromisy ve věcech na který me nezalezi tolik jako jemu a to mi přijde ve vztahu normalni. Tak jak si s tím ted mám poradit?

Reaguji na kebulka: Nějak jsi zapomněla napsat v čem ten oblíkací problém vlastně konkrétně je .
Moc si neumím představit o co tak závažného může jít.....
Můj chlap je sexy i ve starých teplákách a ve své podstatě je mi celkem jedno co má na sobě. Jediné co bych nesnesla jsou kalhoty na půl žerdi, to je neskutečně odporné a to nenosí. Takže žádný problém.
Co nosí neřeším... jestli si vezme pláťáky místo džínů nebo triko místo košile atd., je mi šumák, když se v tom cítí dobře. Nejsem jeho máma a on malej parchant, abych mu kecala do oblékání.

edit: už jsem dočetla Tvoje příspěvky a nechápu tuplem.. prostě se neobléká podle "módního diktátu" a abyste ladili k sobě...Zřejmě pro něj není "vystajlovaný" zevnějšek tak důležitý jako pro Tebe.
K otázce co máš dělat bych napsala jediné....nech ho jít, ať si každý můžete najít pro sebe vhodnější protějšek.

na jednu stranu tě trochu chápu.ten můj na začáku vztahu moc oblečení neměl takže stále nosil jedny gatě,oblíbenou mikinu a jedny boty tak sem to vzala do svých rukou naštěstí nedělá ciráty když se mu má jít něco koupit na sebe a ochotně jde ,vyzkouší a koupí se máme podobný styl takže se většinou shodneme na tom co mu sekne takže neni problém.
jak už tu někdo psal,měli by jste udělat kompromis

Promiň, ale přečti si to po sobě ještě jednou...

"Podnikám věci co baví hlavně jeho, chodím s ním běhat, ač běh nesnáším, jezdíme na výlety zásadně na kole nebo vlakem, protože nechce plýtvat benzínem, čtu knihy co má rád, zajímám se o stejný žánr filmů a dokumentů, které baví jeho, vařím jídla hlavně co chutnají jemu, do kina nechodíme, protože ho to nebaví, takže chodíme do divadla a filmy stahujeme, skoro každý víkend trávíme s jeho dědečkem na chatě, který je jízlivý a protiva ale pomáhám mu tam s ním,protože by to dědeček sám nezvládl, i když bych radši třebas víkend trávila jinak, všechno to dělám protože mi na něm záleží mám ho ráda a dělám to protože vím, že ho to těší a chci aby byl spokojený..."

To mi nezní jako kompromis...

velice výstižné ...
Totální socialistické šílenosti typu košile s krátkým rukávem a vzorem ubrusu sice silně odsuzuji ( a doporučuji nenápadně vyhodit do kontajneru ) , ale já mám pocit, že zakladatelce vadí snad už úplně všechno. Já si tedy na oblečení až tak nepotrpím - ale zkouším si představit, jak bych se cítila, kdyby mi chlap stál za krkem a komandoval mne u malování : " Ale zlato, použila jsi nevhodný make-up, vem si místo toho tady tento rozjasňovací... ano, už je to lepší ... a teď stíny .. oh, ne, odstín Sidecar, ty si snad zešílela, vem si odstín Virgin, jinak s tebou nikam nejedu ! "
blbé, že ?
Popravdě se dost divím, že tě přítel ještě neposlal do kopru, já bych to při své ješitnosti s gustem udělala. To, že se stylizuješ do role oběti a ve všem se mu podřizuješ, je pouze tvá hloupost - nebo si jej tím chceš udržet, nebo proč to děláš ?