Smrt maminky

Ahoj,

už vůbec nevím, jak dál a tak se k vám obracím pro radu. Před více než čtyřmi měsíci mi za nešťastných událostí zemřela maminka. Teď, čtyři měsíce potom, jsem v takové fázi, že vůbec nevím, jak dál. Trpím silnými úzkostnými stavy, cítím neklid, nervozitu, pořád si připadám v jako nejtěžším stresu. Bylo to mezi námi poslední měsíce před jejím úmrtím trochu komlikované, ale to nic neměnilo na tom, že jsem jí moc milovala a že mi teď moc chybí. Vůbec nevím, jak se s tím srovnat. Vyhledala jsem už i pomoc psycholožky, ale to, co mi řekla, mi pomohlo na pár minut a pak znovu přišla ta úzkost. Vůbec nevím, jak se z ní dostat, je to příšerný stav, nikdy jsem se necítila tak strašně moc zle. Nemáte pro mě někdo nějakou radu? Byla bych za ní strašně moc vděčná. Děkuji všem.

Nejčtenější deníčky

1 2 3

Gracy 9. 9. 2011 17:50

Reaguji na pes.filipes: ...ahoj, musím na Tvůj příspěvek zareagovat, protože já se bojím úplně stejně. Sice ještě nemám děti, je mi teprve 23 a na všechno je ještě čas, ale já jsem se svou maminkou měla opravdu zvláštní vztah, nikdy jsem necítila to přátelství mezi námi, nikdy jsem necítila tu upřímnou lásku, i když vím, že mě určitě milovala. Vypozorovala jsem to i na maminčiném vztahu s její matkou (mojí babičkou), měly mezi sebou propast, a ani jedna jí za 40 let nepřekonala. Bojím se, že svou dceru jednou nebudu dostatečně milovat, že jí nedám ten pocit, že za ní vždycky budu stát, že mezi námi bude stejná bariéra, která se v naší rodině snad dědí...

A trápí mě to čím dál vice, mrzí mě, že vztah s mou maminkou nebyl úplně ideální. Za pár dní to bude rok, co mi náhle umřela a každý den vstávám s myšlenkou, že už tady není a také s ní každý večer usínám. Pořád na ulici potkávám ženy, které jsou jí podobné a v tu chvíli se ve mě všechno sevře. Pořád se doma otáčím, jestli nestojí za mnou, protože mám ten pocit. Pořád mám deprese a modlím se, aby to konečně skončilo, protože jsem se necítila šťastná už tak dlouho, už tak dlouho jsem se nesmála.... Je to moc těžké...