Rozešla jsem se dlouholetým přítelem před několika měsíci. Jsem naprosto schopná se bavit, užít si den, párty s přáteli, seznamovat se apod. To, že se mi po něm někdy stýská, považuju za naprosto normální a i když se mi to nelíbí, neudělám s tím nic jiného, než se snažit smutek zaplašit, což se mi často podaří.
Co mě trápí je to, jak se mi o něm zdá. Jsou to neuvěřitelně živé sny, ze spaní pláču, protože jsou vždycky strašně ošklivé. No a taky pokaždé, když se ráno vzbudím, tak hned po otevření očí se mi vybaví myšlenka na něj. Je to strašlivě vyčerpávající a potom se cítím uplně vyšťavená, než se dám během příprav do práce do pořádku. Tohle přece musí přestat, ne?
Tudíž proto se ptám - Jak dlouho ještě? Případně dá se proti tomu nějak bojovat? Asi ne, možná spíš potřebuju takové "uklidnění a povzbuzení"
Děkuji za odpovědi.