Seznámili jsme se přes net a 14 dní si vyměnovali snad 100 smsek. Poslední dva roky jsem byla samé zklamání a tady jsem tak nějak tušila, že by to mohlo být fakt fajn. Pak už schůzka nešla oddalovat, sešli jsem se, dali skleničku a večer to byl krásnej), měli jsem se o čem bavit, nasmáli se. Hned ten večer jsme napsali jak se na sebe už teď těšíme a já měla vážně skvělej pocit z toho všeho. I druhé randíčko proběhlo skvěle. Na třetí jsem šli už do restauračky na vínko a večeři, jsem toho vypila trochu víc a skončili jsme u mě...ráno po probuzení jsme se rozloučili a já šla znova spát - noc to byla opravdu náročná. Večer mi pak napsal, že to byla fakt moc hezká noc a že si to musíme co nejdříve zopakovat a že má už vybráno - tak jsem se tetelila blahem. Poté jsme si vyměnili ještě pár sms...no ale pak najednou jako když utne...2 dny se mi neozval, tak jsem mu psala já - jen tak nezávazně jak se má - odepsal hned, opět výměna pár hezkých sms, na poslední mi už tedy neodepsal. No právě a neodepsal mi už vůbec! Holky, mě jde o to, že po dlouhý době, jsem měla pocit, že jsem ho potkala a upřímně myslím, že to nebyl jenom muj pocit, řekl mi spoustu hezkých věcí, plánoval výlety - tak proč se sakra neozývá, když předtím výměna spousty smsek denně? Už to budou 4 dny. Já jsem zastáncem toho, že když chlap chce, tak se prostě ozve, ale řeknu vám už jsem fakt na drátkách mu napsat - PROTOŽE PROSTĚ NECHÁPU, co se stalo a nerozumím tomu. Kdyby tady nebylo to blbý pravidlo, že ať se chlap ozve sám.... - já tomu nerozumím. co byste udělali vy? Vydržely byste mu nepsat? Přitom jsem měla takovej ten vnitřní pocit, že jsme zblblí tím druhým oba..to jsem se asi spletla a zblblá jsem tu jenom já