Ahoj holky,
asi ani nechci radu, jen se spíš vypsat a zeptat se, jestli jste některá zažila něco podobného. Je to už skoro 2 roky, co jsme se s bývalým přítelem rozešli po dlouhodobém vztahu. Dost dlouho mi trvalo než jsem se z toho oklepala. Pořád jsme tak nějak udržovali kontakt, pak už to dál nešlo a kontakt jsme úplně přerušili. Chtěl po mě, abychom byli kamarádi, ale to bylo pro mě nesnesitelné, vysbětlila jsem mu, že kamarádkou být nedokáži a musíme úplně od sebe. Po těch 8 měsících se mi začal zase ozývat, hrany se trochu otupili, nebyli jsme na sebe tak naštvaní, tak jsem si s ním začala psát. Navíc jsem se v té době rozešla s jiným přítelem, tak jsem byla asi dost zranitelná. Nechtěla jsem se příliš vrtat v jeho osobním životě, sama ho skoro nikdy nekontaktovala, on tak 1,2-krát do týdne napsal, jak se mám co nového a někdy jsme prochatovali celý večer občas i trochu zaflirtovali. Předpokládala jsem, že nikoho nemá, víkendy i večery často tráví sám. Vždy mi psal, jak mi přeje abych byla šťastná a spokojená. Včera mi najednou při rozhovoru napsal, že mi přeje ať najdu své vztahu své štěstí, že on to své už našel a prý se stýkají už 3 měsíce (cca od té doby, kdy jsme se znovu zkontaktovali. Musím říct, že mě to i po té době fakt dostalo, celý den jsem mimo. Nejvíc bolí jak pořád zdůrazňoval, abych našla toho pravého (od kohokoliv bych to brala, od něj je to jako rána do srdce).
Nechci rozebírat jeho nový vztah se slečnou, která je o 13 let mladší (asi i s věkovým rozdílem to může fungovat). Je to prý krásné a o citech a od začátku ho to k ní táhne. Proto nevím proč má pořád potřebu mít mě ve svém životě, když je teda tak zamilovaný a proč tráví čas raději doma u počítače. Mně to akorát ubližuje, připadám si teď jako úplný idiot. Máte někdo podobné zkušenosti? Díky. Hezký večer.