Ahoj holky, dostala jsem se do dost blbé situace a nevím, jak ji vyřešit. Omlouvám se předem, jestli bude deníček zmatený. Přesně takové pocity teď mám.
Je mi 26, před sedmi lety jsem se přestěhovala do Plzně. Poznala jsem přítele z Chebu a společně jsme se k sobě nastěhovali. Jsme spolu 5 let. Kdo prošel moje dřívější deníčky tak ví, že jsme si několikrát vzájemně ublížili, ale vždycky jsme to slepili. Požádal mě o ruku a já souhlasila. Nicméně ke svatbě nedošlo, i když jsme se měli brát letos v červnu. Hodně se hádáme a to poslední dobou hlavně o budoucnosti. Já bych chtěla děti a společný bydlení v našem a ne v podnájmu jako doposud. On to chce taky, ale furt říká postupně postupně... už dlouhou dobu. A samozřejmě bez výsledku. Přes to vše mi je s ním dobře a miluju ho.
Naskytla se mi však úžasná pracovní příležitost v Opavě, kde mám rodinu, zázemí. Znamenalo by to však opustit přítele. Ten mi narovinu řekl, že za mnou by nešel. V Plzni bych měla jen poloviční plat.
Mám pocit, že ať se rozhodnu jak chci, budu nešťastná. Navíc mám pořád deprese z toho, když vidím, kolik mých vrstevníků se vdává, žení nebo má děti a já bych měla začít od nuly. Nehledě na to, že jsem v Opavě nikdy s nikým nechodila a je to celkem malé město, takže šance na seznámení je malá.
Co byste dělaly vy, holky? Děkuji předem za názory.