Rodina mě šikanuje a nerespektuje

Reaguji na Lolla_Bunny: A za co chceš být uznaná? Promiň, ale dle Tvého deníčku jsi v životě ještě nic nedokázala. To, že máš Bc. titul, tak to fakt není žádné terno. A ještě mě dostala věta Jak se babka s výučním listem opovažuje soudit někoho, kdo má akademický titul? Jak ty můžeš soudit někoho, kdo titul nemá? Jak už bylo napsáno výše, neznamená, že když máš titul, že jsi něco víc. Já mám taky Bc. titul a absolutně to nedávám na odiv, není co, nepíšu si ho ani před jménem. A dnes má opravdu titul kdejaký pitomec, a to doslova. Kolikrát vidím člověka, co neumí ani českou gramatiku, hlavně že má Ing. nebo Mgr. Jinak jsi dospělá, takže se musíš rozhodnout sama, kde chceš žít a co dělat, to za tebe nikdo nerozhodne. Každopádně se přestaň zabývat jen sama sebou.

Teda, já čekala podle názvu deníček skoro o nějakém svazování a zavírání do sklepa, ale tohle to jsou v podstatě běžné rodinné trable okořeněné sebestředností a zlobou napříč generacemi.

svatá pravda. Kolikrát zůstává rozum stát i u těch nejstudovanějších akademiků, co nás učí na VŠ.

No promiň, ale dělat ze sebe něco víc jen proto, že mám titul...jenom kolem sebe kopeš a myslíš si že se kolem tebe budou všichni motat. Nevím co by si jako po všech chtěla.
Ale já bych sem vlastně vůbec neměla přispívat, protože mám jen výuční list, takže je to ode mne troufalost soudit takovou hvězdu jako jsi ty.

Máte všechny pravdu, napsala jsem to dost sebestředně. Jinak citovanou větou:
Jak se babka s výučním listem opovažuje soudit někoho, kdo má akademický titul?
jsem nemyslela sebe, ale kamarádku, která studuje se mnou. Nelíbilo se mi, že babka snižuje někoho koho v životě neviděla a nic o něm neví. Neodvážila bych se nikdy nikoho soudit podle vzdělání!
Vaše reakce mi daly to, že nejsem nejhorší já, ale oni se mnou . Bývaly totiž doby, kdy jsem byla přesvědčená o tom, že za všechny hádky mohu já a pořád jsem si říkala, že já jsem ta špatná. Dodnes je ve skrytu duše omlouvám a nedokážu se od toho oprostit.
Pěkně jste se do mě pustily, ale asi jsem to potřebovala, začala jsem se jako máma jen litovat. A to není dobré, to nikam nevede.
Mrzí mě teď, že jsem to napsala takhle, je to spíš výsledek toho jak jsem to ze sebe rychle hrnula, na druhou stranu nechci nic mazat nebo upravovat, aby to nevypadalo, že si neumím stát za svýma výrokama a nenést za ně odpovědnost.
Ale za všechny reakce děkuji, vrátilo mě to zpět na zem a přinejmenším to prolomí další dlouhé mlčení s mámou.

A zakladatelka je toho živým důkazem
Jseš Bc., no páni! Představ si, že já mám Ing. i Mgr. (taky z UK a z mnohem těžšího oboru, než ty), a ani ve snu by mě nenapadlo se jenom kvůli tomu nad někoho vyvyšovat.
Myslím, že VŠ studuješ z nesprávného důvodu. Nebo patříš snad k té menšině, co studují podobné obory proto, že je opravdu baví? Myslím, že je to spíš proto, že chceš mít titul a úplně zbytečný obor s minimální možností uplatnění je nejsnadnějsí cesta.

Na kritiku jsi zareagovala opravdu obdivuhodně. Já bych to nedokázala. Asi nebudeš tak hrozná

Holky ti už naložily, ale podle mě je důležitější jiná věc. Chápu, že neúcta či neuznání od rodiny zabolí...jenže problém je, že s tím nic neuděláš. Rodiče si nevybíráme, a tak se stává, že nám ne vždy vyhovují a někdy nám zadělávají na pořádné psychické problémy. Asi bych ti poradila se oprostit od toho, jestli tě někdo uznává, nebo ne, jestli tě někdo oceňuje nebo ne a spíše se zaměř na svůj život jako takový. Nežij život podle toho, jak se k tobě chovají druzí nebo podle toho, jak si myslíš, že by se měli chovat....Smiř se s tím, jací jsou a pokud ti to vadí, nenech se tím tolik ovlivňovat a nedrž v sobě tu zlobu vůči nim....ničemu tím totiž nepomůžeš, akorát se v tom budeš utápět. Zkus se je naučit brát takové, jací jsou..i s jejich chybami, zkus odpustit, pokud máš pocit, že se na tobě dopustili nějaké křivdy, ale hlavně to hoď za hlavu a žij si podle sebe...nepřemýšlej o své budoucnosti tak, že uděláš významný životní krok jen na základě toho, abys někoho naštvala nebo někomu něco dokázala...to je špatné rozhodnutí..

No klobouk dolů za tvoji reakci na diskuzi, překvapilas hele někdo to má v rodině dobrý, někdo ne. Já třeba patřím do tý první skupiny se super vztahy, k Bc. jsem se doplazila s jazykem na zemi a naši to ani nijak neřešili, ani netušili jaký mám předměty, o čem jsem psala to svoje bakalářský veledílo, nijak to neoceňovali a ani bych to nečekala. Protože to, co je pro případný oceňování a na pochvalu, je život po titulech, to jak se člověk projeví a zařídí potom. Rodinu si nevybereš ani nezměníš, přítele a kamarády ano. Na to se teď zaměř, zůstaň tam a zkus si tam žít, uvidíš jak to půjde s klukem, a k dalšímu studiu se přece můžeš dostat i v tom Německu, jazyk asi válíš dobře, tak zjišťuj možnosti, cesta se dá vždycky najít pro ty co chtějí. Není přece podmínka že bys musela dostudovat tady v Čechách, no ne? Já nevim, já bych nějaký radikální odstřihávání se od rodiny nedělala, zůstaňte v kontaktu, možná že vám ta vzdálenost s mámou prospěje. Babička už jiná nebude, zkus se na to nějak povznést. Zaměř se prostě na to, co můžeš volit a vybírat ty, protože to je tvoje budoucnost.

Reaguji na Easyway: aha to jsem se prohlédla, moje chyba

Každopádně tento obor mi přijde take k nicemu. Myslim, ze lepe udělá člověk, kdyz zůstane v té zemi a zdokonali se tam, připadne vystuduje nějaký zajimavy obor v tom jazyce přímo tam.

Asi by me take štvalo, ze musím platit na dceru, i kdyz je ji 22 let (což ze zákona lze do 26) ja jen kolem vidím spousta lidi, kteří toho akorát dobře využívají, jsou veční studenti a ještě se jim něco nelíbí, pokud mam pocit, ze me rodina nebere a nechci využívat jejich bydlení a nebo je pravidelně navštěvovat, tak se osamostatním a nemusím se přemáhat.

Podle mě sebestředná nejsi. Jen hledáš uznání u své rodiny. Chceš od nich slyšet, že jsou na tebe hrdí. To snad není zas tak hrozné.
Sice jsi to napsala pro zdejší holčiny "nešťastně", ale chápu, že když v tomhle člověk žije x let, tak je naštvaný, má na dotyčné alergii.... a podle toho pak svoje pocity vylíčí.
A jak se rozhodnout? Udělej to, co chceš ty a ne tvoje rodina...

Musíš se smířit s tim, ze ne vždy se ti dostane uznáni a jo stane se, ze mezi takové patří i rodiče. Ja bydlím sama 8 let a stejně porad poslouchám, ze bych mohla veci udělat lepe apod. Ono dnes je doba a vždy ta doba byla, ze maji rodiče starost a kolikrát to není zrovna příjemně. Jenže toho se třeba nezbavis cely zivot.
Ja osobně mam na dnešní vzdělaní svůj nazor a existuje spousta oboru, ktere podle mého jsou zbytečné. Pro druhého zase zajímavé a nebo jsou jednoduché k získání titulu. Znám právníka, který vystudoval a neumí sepsat ani jednu smlouvu. No to je jedno, ale me moje díte oznámit, ze chce jít studovat takový obor, tak z toho moc radost nemám, zvlášť, pokud vím, ze ma možnosti jiné. Zrovna v Německu je spousta zajímavých skol a oboru a v životě bys s tím prorazila lepe si myslim a možná by rodiče ocenili, ze jsi se zvládla prosadit tam a díky té vzdálenosti bys nemusela řešit konflikty, ktere očekáváš. Kdo ví, co se honí v hlavě tvé rodině..možná oni nepatří mezi lidi, co uznávají tituly a chtějí té vidět jako samostatnou pracující jednotku? Porad tě berou za toho studenta/holku? Kdo ví, ale ničit si vztahy jen kvůli tomu, je škoda. Jsou lide, kteří maji horší rodinu (dluhy, alkohol, násilí atd.) muj bratranec se od 14-ti let staral o svou mámu a babičku alkoholičku. V podstatě se k němu chovaly jako kdyby byl otrok. Na nic nedostal peníze a nikdy ho nikdo z nich nepochválil. Celou dobu byl sám. Na druhou stranu je to teď moc chytrý, samostatný člověk a žije svůj zivot jinak a po svém. Ma to v hlavě na svůj vek dost srovnané. Jen bud rada, ze nemáš doma mámu, kterou musíš svlékat ožralou, poslouchat její hysteráky atd atd a pokud ti vadí nějaké poznamky na veci, ktere ti nejsou příjemné, tak se o nich pokus nemluvit a nepřehadovat se.

Reaguji na mroskvicka: tak tohle je zrovna prave ta klasika ;D otázkou je, zda i my budeme jiní )))))

Když to shrnu -
u vás v rodině má blbé vztahy každý s každým
ty ses částečně trhla na internát a dostudovalas úspěšně střední a pak i bakalářku, což je přece jen pěkný kus práce a je vidět, že když opravdu chceš, tak pro to dokážeš i něco udělat
Taky mi přijde, že pro tebe život mimo rodinu (internát, kolej, teď německo) není nic nového a nepředstavitelného

ted vidis jen dve cesty
- studovat v praze a trpět telefonaty
- být v německu s přítelem volná a šťastná
(rovnou řeknu že vidíš špatně, vždycky je víc cest a jejich konce těžko dohlédnout)

když budeš v německu - z čeho budeš žít? Výživné zanedlouho skončí a od rodiny nejspíš víc neuvidíš. Zkusila jsi už v Německu hledat práci? Pokud jsi dělala německou filologii, kolik je tam pracovních nabídek na pozici vyžadující přesně toto vzdělání a kolik tam studuje filologii rodilých mluvčích? (Protože to je tvá konkurence v oboru a má výhodu podstatně lepšího zvládnutí jazyka, teprve až dojdou německé absolventky, tak přijdou na řadu cizinky jako ty a všechny ostatní). Nevím jak je to s filologií, ale jeden kamarád, Bc přez chemii teď delší dobu marně hledá místo (všude chtějí praxi, ale tu bez místa nezíská, je ochotný dělat dokonce zadarmo jen kvůli té praxi, ale ani to nedostane na částečný úvazek, aby při tom mohl dostudovat, jen na plný a ve formě, která další studium vylučuje) - samotné Bc není magický klíč a ani pplný titul by mu víc dveří neotevřel (jen už by odpadla ta potřeba studia a mohl by vzít práci na plný úvazek zadarmo)

Je to sice blbé, ale i vzdělaný člověk musí nejdřív jíst a bydlet aby mohl něčeho zajímavého dosáhnout. A učit se můžeš celý život, pokud na to budeš mít peníze, čas a motivaci.

Nebo budeš hledat práci kde stačí, že máš jakoukoli Bc? Pak roste okruh nabídek, ale i konkurence.
Nebo můžeš hledat práci bez kvalifikace, tam je to sice taky tvrdý boj, ale něco někde vždycky najdeš (pokladní v albertu nabírají pořád a tak podobně), jen to není žádná velká výhra.

Pokud tvůj přítel není z hodně bohaté rodiny a zároveň naprostý blázen do tebe, tak v jednom rodinu s dítětem rozumně neutáhne a i kdyby, tak vám to nadělá příšerných problémů i bez zlé vůle kterékoli ze stran.

Pokud se rozhodneš studovat dál, vybírej hodně podle toho, po čem je v praxi poptávka. Je určitě úžasné, čím se liší středověké plusquamperfectum od současného, ale toho se nenajíš, překladatelka se zaměřením na obchod je určitě více žádaná.

Co já slyším, tak korespondenční rodiny (jeden žije tady, druhý tam) se většinou nakonec rozpadnou v mnohem větším počtu případů, než ty, kde oba žijí spolu.

Pokud ti ve studiu v Praze brání pouze telefonáty rodiny, pošli všem svým kontaktum SMS, ať ti nadále píší na email a@b.c, dokud nějak nevyřešíš svojí situaci. Nová simkarta moc nestojí, obvoláš jen pár skutečně důležitých známých a nikomu jinému číslo nedáš a můžeš si být v Praze po libosti. V emailu jde nastavit filtr, co ti rodinu dá do zvlaštního adresáře, ten ani nemusíš pročítat, stačí projet subjety, jen jednou za měsíc pošleš mail "Žiju, jsem v pořádku, mějte se fajn" a tím tvůj kontakt s rodinou pro tebe klidně může zhasnout.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.

Jak už tady někdo psal, s rodinou opravdu nic nenaděláš. Někteří takoví prostě jsou, u nás doma taky, co mamce řeknu, druhý den už neví, tatík si myslel, že můj studijní obor je "bakalář" a kdybychom si z ničeho nic začali projevovat uznání nebo si blahopřát k narozeninám, tak je nám z toho asi spíše trapně, protože jsme to prostě nikdy nedělali. Buď ráda za to, co máš, klidně bys totiž mohla mít rodiče, kteří tě týrají fyzicky, jsou alkoholici, drogově závislí, psychicky tě vysávali mnohem mnohem více, nebo nedej bože tě znásilňovali. Oproti takovým rodinám musíš uznat, že jsi na tom hodně dobře. Takže jestli opravdu toužíš po uznání, hledej ho jinde - u kamarádky, přítele, nebo učitele či šéfa. Když to budeš brát takhle, klidně přežiješ i to studium v ČR.