Třicítka - mezník v životě?

No a já jsem rok po velkém rozchodu, kdy jsme byli téměř zasnoubeni, práce nic moc i když na to kde žiji v zahraničí je to stále úspěch ,ale prostě tak tak vyjdu s výplatou. Nejhorší je že začínám mít pocit že už mě kromě té nutnosti se vdát a mít děti nic moc nečeká a vím,že tohle zrovna nemusím mát ,ale samozřejmě rodinu chci jen tak nějak mám touhu ještě cestovat,poznávat,ale už mi to přijde blbý skoro ve 30 a poslední dobou mám i pocit ,že jsem se prostě od nějakých těch 25 změnila a není to ono..jak postava apod a vím že se s tím dá vždy něco dělat ,ale spíš je to pocit uvnitř ,že chlapi prostě chtějí mladší a já už budu patřit do té skupinky: "aha 30 to už bude chtít děti a rodinu".Přijde mi že tímto mezníkem už konci i ta poslední bezstarostnost co byla...Nějak už nedokáží být ta happy vysmátá,naladěná jako jsem byla ve 25 třeba. A vím,že mě jistě mnohé odsoudíte te že jsem praštěná ,ale nějak se toho ošklivého pocitu poslední dobou nemohu zbavit a děsím se svých 30 narozenin..toho bilancování. Předem se moc omlouvám za chyby ale ziju už pár let zahraničí a moje čeština jde do kopru Ps. Spousta mých kamarádek měla o třicátých narozkach také depku a volaly mi ubrečené... Tak snad nejsem jediná,