Mám prosbu, mám za sebou nebo aspoň z větší části ošklivé období. Přemýšlela jsem, že bych šla k psychologovi. Ale nějak nevím.
Jednou jsem byla u psychiatričky kvůli post-trauma stresu (naštěstí zdárně za mnou). Chtěla do mě za každou cenu nacpat prášky, nic víc, nic míň. Vlastně mi pomohla, protože díky ní jsem si řekla, že musím být silná, abych tam už nemusela - taková léčba šokem
Teď přemýšlím na psychologem, ale vlastně ani problémy nemám. Mám v okolí hodně lidí, kteří mají skutečné problémy, a ten můj je proti tomu prkotina. Vím, že proti řadě lidí si žiju jako v bavlnce. Nemám ráda nadužívání lékařské péče a tak trochu mám pocit, že jít se svým problémem za psychologem je stejné jako utíkat na pohotovost se zlomeným nehtem. Nechtěla bych tam blokovat místo potřebnějším. Ale přesto bych ráda znala pohled, názor na věc od nezaujatého odborníka. V okolí s nikým promluvit nemůžu a hlavně myslím, že by se mi buď vysmáli (a to právem, mají skutečně větší problémy) nebo to přešli s tím, že to bude dobré.
Další věc je, že se nerada svěřuju a dlouho mi trvá, než k někomu získám důvěru, takže tam asi celý problém nevyklopím hned při první návštěvě (ačkoli to je asi účelem).
Co myslíte, mám jít nebo ne? A hlavně jak to tam probíhá?