Nezkušenost ve vztazích

Neviem, či ťa to ukľudní, ale som na tom veľmi podobne! A to mám 34 rokov! Nemám skúsenosť so žiadnym partnerským vzťahom, ktorý sa dá nazvať "zdravým". Mám bohatú zbierku avantúr a úletov, ale ani jeden z nich nemožem považovať za seriózny partnerský zvazok.
O panenstvo som prišla, keď mi bolo 23 a až teraz v 34 rokoch som sa pokúsila fungovať s niekým v monogamnom vzťahu (nevyšlo to, pretože to bolo nútené, takže s tebou absolútne súhlasím, že bez chémie a fyzickej & intelektuálnej príťažlivosti, to nie je "ono" - osobne neodporúčam).
Podporujem ťa v tom, aby si vyberala a preberala (a neskákala do postele s niekým z dlehej chvíľe ako kedysi ja!) - tiež som prieberčivá, mám isté očakávania, z ktorých nezľavím, aj keď to má mať za následok, že ostanem sama. A áno, aj ja to mám tak, že tí, ktorých chcem ja nechcú mňa a tých, ktorí chcú mňa zase nechcem ja

Si mladučká - je tu niekoľko príspevkov od mojich rovesníčiek, ktoré sú ešte stále samé a nepovažujú to za tragédiu, ba snažia sa zo situácie ťažiť. Prečítaj si ich rady, sú veľmi múdre! Najma nebyť krčovitá, nezúfať a tešiť sa na to, že teba ten krásny zážitok harmonického vzťahu iba čaká! Aj ja sa teším

Já taky pořádnej vztah ještě neměla a to mi je 20,dřív sem z toho byla špatná ale zjistila sem že když to "něco" není u obou tak se to fakt nedá,aspoň pro mě. Vždyt jsme ještě mladý, tak si zatím můžem užívat třeba moje kamarádka, starší, byla taky dá se říct od 16 pořád s někým, taky říkala že si neumí představit být sama..tak si říkám že je vlastně lepší že sem se naučila žít sama se sebou a až ten správnej přijde, tak přijde

to je mi líto, blbe*ček... já chápu, že bych se za to neměla stydět, jenže jak na ZŠ tak i na SŠ jsem měla kolektiv kde holka panna byla k smíchu, spolužačka jednou řekla, že být pannou v 16 je trapas, kluci se smáli prvačkám že jim ukážou a tak... a prostě mě to olivnilo...
závidím ti, že to tak nebereš, já bohužel ano, včera jsem měla rande a chytla mě panika když jsem zjistila že ten kluk má o mě obrovský zájem, má mě rád a má starost, a já celej dnešek vymýšlím jak z toho vycouvat mám strach, že by to zjistil, poznal a tak, a jak jsem psala, kluci na sš a zš si to pak všechno zdělovali a smáli se tomu... navíc se taky stydím jak tam dole vypadám... no koukám že jsem zamindrákovaná až to bolí

Reaguji na lakoonka:
Jo, docela dlouho jsem se z toho vzpamatovávala...
Chápu, já naštěstí v takové společnosti nebyla a naštěstí ani nejsem, kde by se smáli a posuzovali holky podle sexuální (ne)zkušenosti. Hej, necouvej z toho! Kluk, který tě bude mít rád a vážit si tě to bude brát v pohodě, pokud z toho nebude až pyšný, že bude tvůj úplně první. Já znám kluky, kteří mě kvůli tomu dokonce obdivují a považují to za pěkné (škoda, že s nimi nic mít nechci, a s tím jedním ani nemůžu, protože je zadaný). Dala bych tomu určitě šanci. Když bude de*il, alespoň jsi to zkusila.
A co se týče tvého pocitu, že jsi tam dole ošklivá.. Řekla bych spíš, že je to jen tvůj pocit, ale kdyby to mělo být něco ,,závažnějšího", tak se to dá i různě korigovat. Málokdo je se sebou úplně spokojený (nebo spíš asi nikdo není), ale přeci tě nebude mít rád jenom kvůli tomu, jaká jsi tam dole.
Reaguji na Melory:
Já vím... Jenže já jsem od přírody děsně netrpělivá
Reaguji na emilly:
Taky si myslím, že je důležité umět žít jen sama se sebou. Jj, a doufám, že ten pravý přijde brzy!

nechtěla bych, ale nevim, mám nepříjemnej pocit, je mi trapně když si to jen představim ale přitom když jsem ho potkala tak jsem si to představovala... nevim takhle to mám furt...

to vim, přemýšlela jsem o labiplastice ale je dost drahá a já jako studentka si na to můžu pár let nechat zajít chuť...

chápu, že to vypadá jednoduše, překonat to a vyjít si s nim znovu a tak, jenže ten pocit ve mě je šílenej... připadám si blbě a tak...

to je pěkné já jsem bohužel udělala tu kravinu, že jsem v 16letech jak se všichni smáli pannám navykládala věci co tak vůbec nejsou, takže pro ostatní panna vlastně nejsem :/

Reaguji na lakoonka:
Vím, že je jednoduché to říct, ale provést to je těžký. Ale myslím, že bys pak litovala. Co když je to on, se kterým ti bude krásně?
S tím intimním problémem - to je mi líto, ale zase na druhou stranu, člověk občas ,,přeceňuje" svoje problémy a ostatním to může přijít v pohodě. Chápu, že tím je to těžší. Ale ty jsi jaká jsi, a pokud je někdo tak povrchní, že by tě kvůli tomu nechal, tak je to jenom blb s prominutím.
A co se týče toho, že si všichni myslí, že panna nejsi... Určitě přicházíš do styku s lidmi, kteří o tom nic neví. A i kdyby, je to celkem pochopitelné, že jsi se tak ,,bránila" proti okolí. A případný partner by to měl pochopit (kdyby byl z toho okruhu lidí, co si myslí, že panna nejsi).

Jo.U nás to bylo tak nějak podobně, navíc jsem se tuhle bavila s kamarádem, který se nedávno rozešel se svou slečnou a byl na rande s jinou, a otráveně, s opovržením, mi říkal, že tahle je v sedmnácti ještě nepolíbená panna a že na to by neměl nervy.Tak jsem jenom zaryla oči do země.

Reaguji na nottua:
no tak jsem na to rande šla, jako docela pohodička, povídali jsme si o všem možným, ale úseky ticha tam byly, přišlo mi ale že dokonalé "souznění" tam nebylo.
Když jsme se kolem půlnoci vraceli domů tak mě políbil, ale ta pusa nestála za nic, absolutně nic se mnou neudělala... jakoby se mi do toho večera spíš líbila představa o něm a on mi zase až tak nesedl... nevím, zase jak teď na to když jsem ulehala s tím, že tohle se mi teda nelíbí

tak tak, já to tak taky měla, ale u nás to říkali už o 16letých, nebo klidně i 15letých. Vim, že ti kluci jsou blbečkové ale stejně je to věc kterou si pamatuješ a dost tě ovlivní, zvláště když s tou skupinou lidí (spolužáci) trávíš půlku týdne

Reaguji na lakoonka:
Noo, to máš přesně jako já. Třeba se mi líbil jeden kluk na aj kurzu, pořád jsme po sobě koukali... A pak, když mě někam pozval, už jsem ho nechtěla a chtěla jsem se ho co nejdřív ,,zbavit". Prostě jsem cítila, že to není ono. Ale je pravda, že u jednoho kámoše-spolužáka, což je ten, co mě tak odrovnal při té společné noci, s tím jsem taky zuřivě nechtěla nikam chodit, vymlouvala jsem, se, že nemůžu apod. Ale nakonec jsem chodila a bylo mi s ním opravdu fajn. Tak nevím, jestli to zkusit/nezkusit...
Půjdeš s ním ještě?

Tak to je fakt hnus toto. Otázka je, jak moc byl tady frajer zkušenej, nebo to říkal proto, že by si o něj neopřel nikdo ani kolo. A taky pochybuju, že v pozdějším věku bude většina kluku chtít tu, která, když to řeknu ošklivě ,,od patnácti všem roztahovala nohy".

já právě nevim furt váhám, psali jsme si ale jakože chvilku a já že pak musim jít, nechci být srab ale on si ten večer vysvětlil asi víc pozitivně a já právě naopak navíc tohle není pořádný důvod, ale prostě žádná chemie, jak říkáš!

To znám. Taky se mi párkrát stalo, že už jsem toho dotyčného nechtěla vidět, ale za to si myslel, že mezi námi něco bude...

Nj, tak když není chemie, tak to chápu... Mám nějak sto chutí ti poradit, ať to ještě zkusíš se s ním sejít... A to je přesně to, co já nemám ráda, když mi někdo ,,nutí", když já sama nechci. Tak se prostě řiď svým vnitřním hlasem...

Přesně, svěřila jsem se kamarádkám a každá mě odbyla tímhle a nechtěli pochopit, že mě už se do toho fakt nechce a jen řeším jak to nějako zahrát do autu

Musím říci, je pěkné, že jsi ještě panna, málokdo zůstane pannu ještě ve 22. Ale zároveň se ptám, kde je problém? Čím to, že jsi ještě panna, pochybuju, že by žádný kluk s Tebou nechtěl spát apochybuju, že Ty bys to někdy zkusit nechtěla, tak by mě zajímalo, jaktože jsi sále panna.

Reaguji na Elinaaa:
Vždyt to tady zakladatelka rozepisovala dost podrobně, že potřebuje, aby jí kluk přitahoval, aby tam byla ta chemie... a že o ní mají bohužel zájem hlavně ti kluci, který jí tímto způsobem nepřitahují. A naopak, ty kluky, které by chtěla, nechtějí zase jí, atd. Takže moc nechápu, na co se teda ptáš.

Nechceš tím doufám říct, že by se měla vyspat s prvním klukem, kterej o ní projeví zájem

Reaguji na Elinaaa:
Jasně, že chtěli. Taky uznávám to, že jsem to zkoušela, ale u mě to bude ještě složitější to, že jsem prostě uvnitř úzká - takže to nepůjde jen tak. No a s tím prvním, to byl děs, moc to bolelo a on mi pak řečma ublížil... A s dalším... On je fajn, ale já si nejsem 100% jistá, že to s ním prožít chci. No a ten další nechtěl být ten ,,první", tak jsme se jen ,,kočkovali" Takže bych to shrnula tak, že několik zkušeností mám, ale nechci si sex zkazit tím, že do toho půjdu s někým jen proto, abych o to už přišla. Ale že bych si ,,to" hýčkala, že jsem panna, to ne., Prostě to tak je, no... Upřímně uvažuju o tom, že bych si na gynekologii panenskou blánu nechala odstranit, díky tomu, že to prostě nešlo.