S kolika penězi se dá vyžít, přežít, žít?

Nějak nechápu co já s tím mám společného? Mám snad jim posílat peníze ze svého? Každý to má tak, jak si to zařídí. Nějak nechápu, proč jste tady hned všechny tak útočné a
oháníte se ostatníma.

Reaguji na Siiri:
Nájem neplatí, žijou v baráku a ano, představ si, že ji zbývá víc než 12.000 po zaplacení všech poplatků (elektřina a podobně...

A nebylo by lepší něco málo přispívat rodičům? Když tam bydlíš a stravuješ se a přitom máš pravidelný příjem tak by mi to přišlo fér......A navíc by jsi si zvykla, že určitá částka prostě měsíčně odchází a je třeba ji zaplatit a dle toho upravit své měsíční výdaje...Protože takhle až budeš nucena žít sama a za své tak sapdneš do dluhové pasti.....

BTW přijde mi vtipné, když do tématu ohledně toho, s kolika pěnězi se dá vyžít, přežít píšeš o svém luxusním příjmu a neschopnosti s ním vyjít.....A pak se tu rozčiluješ, že Ti ostatní píšou, že se máš naučit šetřit....

Když to nechtějí tak nevím, proč bych to dělala?

Tohle je absurdní, ty mě snad znáš, že víš, jak já si potom upravím svoje výdaje? A proč bych se měla zadlužit? Promiň, ale tak blbá, abych si někde dělala dluhy, fakt nejsem.

A mě přijde vtipné to, že bych nemohla napsat s kolika penězi vycházím já. Nevím, co je na mém příjmu luxusního? Luxusní by se dal považovat od 50.000 výš a ne 12.000 proboha. A nikde nebrečím, jen jsem napsala, že ta, co mi to psala není můj rodič aby mi říkala, jak mám se SVÝMI penězi zacházet, takže to neobracej.

Ježíšky,
kapsa rodičů je bezedná nebo je snad normální žít i s tvým příjmem na jejich úkor?
My "staří" ve vašich očích taky chceme něco užít si pro sebe. Celý život jsme se starali, o děti, budovali,.....žijeme jen jednou a tak se starejte taky vy. Chcete naplno "žít", hned teď - tak zkuste jen za svoje a poznáte, že existuje i desetikoruna.
A asi jedna rada - dobře se vdej. Ale s tímhle svým přístupem a nároky to nebude jednoduché.

Reaguji na Siiri:

Já věřím že každý má život, jaký si ho udělá. Pokud někdo neustále kvůli něčemu fňuká, po ničem netouží, za ničím si nejde, podle toho pak taky bude mít stáří.

Jedni moji prarodiče neustále fňukají, jak je kde co bolí, jak nemají peníze. Jasně, jsou pak pořád nemocní ("minulý týden mě bolely kyčle, teď mám zas rýmičku") a jen na důchodu, ale že mají nevyužívané louky a jiné pozemky které stejně nikdo nikdy nevyužije, to už zapomínaj a prodat je nechtějí.

Druzí prarodiče se maj báječně. Babi má za sebou několik operací páteře, ale nikdy ze sebe nedělala chudinku, nestěžovala si, i když se třeba půl roku po každé operaci nemohla postavit na nohy. Teď dvakrát ročně jezdí na 6 týdnů do lázní, dvakrát ročně na měsíc k moři a na wellness víkendy s dědou každý měsíc, bydlí jak na zámku. Pár let po škole dělala ve firmě, pak začala podnikat v úplně jiném oboru. Děda podniká dodnes a příjem má v průměru 60 - 70 000 měsíčně.

A není to jen o těch penězích, Je to o snaze, se mít dobře a hodně o přístupu, jít za lepším nebo se spokojit s málem.
(Jak jsem psal dřív, já mám momentální příjem taky "jen" osmičku, studuju dvě školy, nikdo mi nic zadarmo nedá a když si chci něco koupit, musím si na to taky vydělat sám).

Reaguji na schnauzer:
Proč ta ironie? A říkám, že žiju na něčí úkor? Že si moji rodiče nic neužijí? Mluvíš z cesty

Mrs.Stylish:
Nikdo na Tebe neútočí. Jen jsme někteří vyjádřili podiv nad tím, že na osobní útratu máš takové peníze a nestačí to. Prostě jen přidáváme svůj názor.
Padlo i něco, že když se bydlí v domě, tak se neplatí nájem. To je sice pravda, ale energie, voda,..a opravy taky něco stojí, připočítej třeba i daň z nemovitosti, potraviny, prášek na praní, odvoz popelnic,.... A pořizovací cena domu nebo bytu - to přece byla ohromná položka.
S manželem jsme dobře situovaní, ale syn, když začal po škole pracovat, tak sám !přišel, že je automatické přispívat na domácnost. Nepokryje to nikdy jeho spotřebu, ale prostě ví, že život dospělého obnáší nejen radosti, ale i povinnosti.
Ví, že ten jeho "příspěvek" by nestačil na samostatný život a náš rozpočet nijak nevytrhne, ale ocenili jsme tu jeho snahu.

Pokud by sis přečetla moje příspěvky, tak by jsi věděla, že jsem psala, že po zaplacení všech poplatků, jim zbývá víc jak těch mých 12.000 měsíčně (nebudu psát kolik, protože do toho snad nikomu nic není).

To je úplně scestné.

Když sám pracuje, tak nechápu, proč místo přispívání a bydlení u rodičů si raději nepořídí nějaký svůj vlastní byt, bydlení.

Jak vidím, tak tady nemůže člověk říct nic, aniž by se ozvali nějaké rýpalky. Každý máme svůj život zařízený jinak. Já se taky nepozastavuji nad tím, jak 4člená rodina může vyjít například s 20.000 na měsíc a podobně.

A proč ty si nenajdeš svůj vlastní byt, bydlení?

Mrs.Stylish:
Můžeš, prosím, napsat kolik je Ti let, v jakém oboru děláš , popřípadě velikost města, kde žiješ?

Reaguji na Lady Flame:
Nepochopila jsi, jak to myslím. Já, místo toho, abych přispívala rodičům, bych si sama pořídila svůj vlastní byt.
Já se budu v září stěhovat natrvalo do Prahy za studiem, takže tvoje otázka je zbytečná.

Reaguji na schnauzer:
Nevidím důvod proč bych tohle měla psát? Co to má společného s tímto tématem? Pokud vím, má se tady rozebírat z kolika jsme schopni vyžít, přežít, žít ne se do někoho navážet a pohoršovat se a zjišťovat si kdo co dělá, ke bydlí a podobně...

Pro Mrs. Stylish:
Přeji hodně úspěchů při studiu

Obecně vzato na tom nic špatného není, jen je to trochu... zvláštní v tomhle tématu, které já chápu spíš jako "u nás není práce, ale v městě X je; brala bych tam X kč a za nájem platila X kč, dá se s tím vyžít?".
Myšleno zda je možné zaplatit nájem, energie, nutné cestování (místní tramvajenku a 1x za měsíc cestu za rodinou), základní potraviny, základní drogerii... nebo jestli to je "ne, zaplatíš nájem a energie a zůstane ti 700 kč".

Pouze jsem ti vysvětlila význam slova přežívání. Protože použít ho v tvém případě mi prostě přijde mimo. Nic víc.

Zajímavé téma, jsou tu obrovské rozdíly. Vzpomínám si na studentská léta, kdy jsem vyžila s 5 000 Kč - nájem, jídlo, doprava, telefon, oblečení, prostě všechno. Ale je fakt, že jsem byla ještě z dětství vybavená věcmi (ať už oblečení, boty, osobní či sportovní potřeby, zkrátka věci, které rodiče průběžně kupovali). Když jsem něco chtěla nového, napsala jsem si Ježíškovi Těch 5 000 Kč mi přišlo hodně a byla jsem spokojená, neuměla jsem si představit, jak honosně si žijí lidé, kteří pracují na plný úvazek a mají k dispozici patnáct/dvacet tisíc, těšila jsem se na to.

Od té doby uplynulo asi pět let a nyní mi to připadá nemožné (jasně, změnily se ceny, některých potravin snad o 100 %)
Už 3 roky si pečlivě zapisuju každou vynaloženou korunu, tudíž moje výdaje jsou roční a vydělené příslušným počtem měsíců, takže žádné "nepředvídatelné" výdaje navíc nejsou - jsou v tom započítané. Někdo píše, že utratí za sport 300 Kč měsíčně, ale zapomněl, že si "v březnu koupil brusle za 3000 nebo kolo za 15tis." a v tu ránu je ta průměrná měsíční částka jiná.
Žiju letos sama se psem v Praze a moje průměrné (přesně průměr za letošek,lehce zaokrouhleno) výdaje jsou:
hypo+poplatky+energie+net = 9300,-
MHD + komplet náklady na auto = 2800,-
mobil = 710,-
jídlo vč. restaurací (pokud jde o rande, platí jídlo vždy muž) = 5200,- (běžně 4500 ale promítly se mi tam výdaje za pohoštění na kolaudační párty, kterých bylo letos několik)
drogerie+pojistky+dárky+pes = 3 000,- (divná skupina, ale jsou to nutné výdaje, za kosmetiku utratím strašně málo)
nepovinné výdaje:
oblečení, doplňky, boty = 3400,- (za to můžou dárky k Vánocům v podobě obálek od příbuzných, obvykle je utratím za oblečení v lednu ve slevách)
elektronika a vybavení domácnosti = 3750,- (za to můžou nové bezpečnostní dveře)
zábava,sport vč. potřeb = 5.500,- (sem patří i dovolené, nové kolo apod.)
vzdělání, kurzy, knihy = 500,-
zdraví a krása (léky, poplatky u lékaře, kadeřník a jiné služby)= 1000,-
penzijko = 500,-

Život single je nákladný. Zdaleka ne všechny výdaje jsem platila ze svých příjmů. Snažím se každý měsíc o pozitivní cashflow. Mám takovou mantru, které věřím a která funguje na bázi zákona přitažlivosti: čím víc peněz utrácím, tím víc jich získám. A opravdu, když se mi náhle zvýší výdaje, vždy ke mně nějakým zázrakem nečekaně přitečou peníze, je to jako kouzlo. Tohle by byl ideální příspěvek do nějakého místního deníčku o "zlatokopkách a šetřílcích". Pokud je zlatokopkou žena, která "zapomene na hrdost" a neodmítne příliš drahý dar od člověka, který ji miluje (např. ve formě peněz na konkrétní věc), pak jí jsem - neúmyslně. Mně bohatě stačí, že si vydělám na běžné životní výdaje a na nikom nejsem závislá. Věřím, že bohatství je stav mysli a pokud věřím, že si mohu cokoli dovolit, pak to tak ve skutečnosti je. Samozřejmě se chovám rozumně a s penězi zacházet umím, vystudovala jsem ekonomii.