Astrální cestování

Jestli je i psychotronik, to nevím - ale můžeš se ho na svůj problém zeptat. Ovšem doporučuji pouze telefonicky, mailama je tak zavalený, že většinou nestíhá odpovědět.
Stačí dát do google pyramida Žatec a vyjedou stránky..

ISIS
Díky, já už jsem ty stránky vyhledala předtím, jaks o něm psala No uvidím, když bude nejhůř, tak mu cinknu, předpokládám, že i telefonáty je zavalen, takže nechci nějak otravovat. Ale třeba to bude nutné.

Lollo
není zač
Jinak ty hlavy, jak jsi o nich psala - to jsou asi prostě astrální bytosti ne ? Astrální těla..

Mezi dimenzí 3. a 12. je dimenze 4., 5. až 11. už nevím, kdo se ptal.. Přičemž s každou dimenzí se zvyšují vibrace = energie je jemnější a jemnější.. proto třeba je pro "duchy" těžké pohnout nějakým předmětem nebo se nás dotknout, protože jsme my a předměty jimiž jsme obklopeni příliš hrubých vibrací. Pokud se jim to přece povede, stojí je to hodně energie a hodně trénování..

PardGalen nás opět nepochválí

Tohle mi nějak připomíná kabalu. Nebo to je něco jiného?

ISIS
No právě že to nebudou asi astrální bytosti, jsou to prostě lidi, nějaká informace, kterou jsem nepobrala. Něco mají společného a já nevím co. No třeba na to přijdu někdy. A třeba to fakt lidi nejsou, i když jsem o tom doposud nepochybovala, ale trochu jste mě zviklali
Jo a s těmi vibracemi jsem četla kdysi knížku o Atlantidě a tam bylo právě, že Atlanťané měli velmi jemná těla, vyšší vibrace a postupem času jsme vlastně jako lidé víc hrubozrnní. ¨Takže ve vývoji jsme vlastně klesli.

Taky máte někdy pocit, že byste o některých věcech, co zažíváte nebo vidíte, neměli mluvit? že si je máte nechat pro sebe?

Piňa Colada
Jo a hlavně proto, že by mě poslali rychlíkem do blázince No a některý věci, co si ani sama nedovedu vysvětlit, nemůžu vysvětlit ani ostatním, tudíž je nechávám někde uzamčený a některý věci zase na sobě mají téměř napsáno "Nikde se o tom nevykecávej, trdlo!"

Já to až tak jasně nemám... ale třeba viděla jsem jednu osobu, ptala jsem se vědmy, kdo to je, vysvětlila mi, že se známe z min.života a je mezi námi vztah... a fakt je, že tak jak mi to vysvětlila, to cítím také. A mám prostě takový pocit, jako že je to hrozně niterní a soukromé, ale zas jako objektivně žádnou cedulku s informací, že bych to neměla vykecávat, jsem neviděla. A mám uplně takovej úzkostnej strach, že bych tím, že bych o tom mluvila, mohla něco pokazit, někomu ublížit nebo tak, což už mi už připadá uplně zcestné. Ale možná to bude spíš o mně, protože já se obecně dost bojím, že bych někomu mohla ublížit... ví bůh, co jsem provedla v minulých životech

Piňa Colada
Ne nemám. Já to klidně řeknu, třeba někdo nabídne jiný názor a dostanu tak víc informací. nebo to třeba někomu pomůže. Právě že většina lidí o tom moc nemluví ať už mají důvody jakékoli, tak jsem se naučil dělat první krok. Třeba je to pak přiměje se víc otevřít a svěřit se. Věřím, že to je jenom ku prospěchu.

Tenhel strach je vcelku normální, ale podle mého naprosto zbytečný. Mělo by se víc hovořit, to by spoustu věcí objasnilo. Je to stejné jako s přáním. to se také musí vyslovit, aby se mohlo splnit. Pochybuji, že když se někomu svěříš, že tím někomu ublížíš, pokud to nejsou nějaké urážky nebo to není přímo určené ke zranění.

PardGalen
Ano, to je pravda, ale některé věci se musí vytáhnout v pravý čas a tak to dodržuju, jak to cítím. Něco je dobré si nechat uzrát nejdřív ve vlastní hlavě nebo to probrat s někým moudřejším.

Fakt? Tak já to mám úplně naopak tedy. Já mám vzácný dar všechno pokazit právě předčasným mluvením.

Netvrdím, že ne. Říkat to každému na potkání dělají jenom blázni a pošetilci. Někteří, ale nemluví vůbec a to je také špatně.

Ono také záleží na tom co říkáš. Pokud hovoříš o obavách, tak si je tak vlastně přivoláváš.

To právě ne. Prostě mám z něčeho radost, že jako už se to začíná všechno lepšit a že to bude super a tak a někomu se jakoby svěřím i třeba s přáním do budoucna a ono se to najednou začně hroutit. Úplně jakoby jsem to tím, že jsem to někde vytáhla na světlo, zrušilo. Stalo se mi to už tolikrát, páč jsem bohužel ukecaná, že si to snad příště nechám radši do poslední chvíle pro sebe. Nikdy nic nesmím předčasně říkat, jinak to tím nějak pokazím, fakt.