Pocit ztráty snů, cílů, směru života

Nejlepší radou je asi jít za svým srdcem...pak si to budeš třeba vyčítat, kor když tě škola nebude bavit. Měla jsem taky na SŠ takhle spolužačku, byla to vždy slušňačka, jedna z nejchytřejších, oblíbená u učitelů, vždycky říkali, kam až to dotáhne. K překvapení většiny si dala přihlášku na všeobecnou sestru (všichni ji říkali, že má na víc), na kterou se tedy dostala a po půl roce odešla, že ji to nebaví. Začla pracovat, vdala se, rozvedla se, teď kouří, paří a já nevím, co ještě, ale je vidět, že je FAKT ŠŤASTNÁ. Tím samozřejmě neříkám, že bych ji její současnou situaci záviděla, ale udělala věci po svým a ona sama je teď šťastná, to je nejdůležitější!

To neví nikdo nikdy dopředu...člověk má určité představy, ale může se stát, že ho to poté zklame. Co jsi vybrala za školu?

Znáš nějaké takové? Ono navenek vypadá vždy vše jinak, věř, že každý má nějaké trápení s prací. Nebo vlastně nejen s prací. Jen to nedává třeba navenek najevo. Občas by ses divila, jaké ti navenek pohodoví lidé mají trápení.

A co ti brání odjet?

Reaguji na chick:
Určitě máš pravdu, dělat to co mě baví... Když já mám pocit, že jsem na to moc pohodlná, vždy si najdu nějakou výmluvu hnout sebou..

Reaguji na Patty:
Vysoká škola ekonomická.... pak ještě policejní akademii. Chtěla jsem jít na práva, ale zjistila jsem, že na scio testy jsem jednoduše blbá
Co mi brání odjet... Asi finanční situace, vztah...

Reaguji na LucaSmuca:
Jo, to já jsem taky pohodlná a 5 let studuji to, co vlastně dělat nechci, k tomu prvním rokem studuji to, co mě baví a pořád nemám pocit, že je to to, co by mě v životě naplňovalo. Taky bych nejraději odjela někam pryč, měla úplně jiný starosti...Neodjela jsem a pořád o tom přemýšlím a asi nikdy nepřestanu.

Přítel by s tebou jet nemohl? Finance by se snad daly vydělat právě v zahraničí, hodně lidí si tam jezdí právě vydělat. Samozřejmě něco pro začátek je ale potřeba, to ano, ale ne zas tak moc

Přesně tak, peníze se tam dají vydělat, pokud se dostaneš na VŠ můžeš jet na Erasmus. A vztah? Existuje Skype, webkamery, MMS, SMS, levné letenky... je to jednodušší než když chodili chlapi na vojnu Problém asi bude hlavně v tom, co jsi sama přiznala, jen hledáš výmluvy.

Jak je ten citát? Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod

Tyhle pocity mám tak 3x do týdne Ale nějaké sáhodlouhé plány do budoucna nedělám. Beru věci tak, jak přijdou - třeba mě zítra porazí autobus Vím, že když mě jednoho rána napadne sebrat všechny úspory a jet na druhý konec světa, tak to udělám, ale nepřemýšlím nad tím. Buď to přijde, nebo taky ne

říká se tomu zóna pohodlí. Ať je jakákoli, ale člověk je s ní relativně spokojen ( říká si - ostatní jsou na tom ještě hůř, hledá výmluvy proč ne, a ne důvody proč ano ) tak se z ní jen tak nehne.
Člověk je od přírody docela línej, a zonu pohodlí opouští velmi nerad. Asi tak. Cíl musí být opravdu velký, silný, musíš mu věřit a vědět za čím jdeš, jinak to neuděláš.

ale nějaký cíl je potřeba mít. Protože když nevíš kam jdeš, nemůžeš tam nikdy dojít... ne?

já třeba teď končím střední školu ... taky jsem nevěděla co budu dělat na vysokou školu se mi hned nechce, a do práce od rána do večera ve 20 letech se mi taky nechce. Tak jsem se rozhodla, že vycestuji. Jedu jako aupair do USA není to moc nákladné cca 8000 korun. Letenky ti platí rodina u ktreré budeš myslím že je to nejlepší způsob jak cestovat za levno, poznat nový způsob života. Navíc USA za 8000 korun na rok? myslim že je to úžasný !! teď už jen udělat maturitu a jede se

Reaguji na LucaSmuca:
Mám stejný pocity jako Ty,ale s tím rozdílem,že na Vš jsem,ale tu práci dělat nechci a škola mě nebaví.
Reaguji na lukrezie:
Holky mi taky radily vycestovat,ale jsem srab a ani rodiče mi to nechtějí dovolit. Na druhou stranu vím,že by to byla asi jedna z mála možností jak najít sama sebe a to čeho chci dosáhnout. Prostě "vypadnout" odtud, srovnat si to v hlavě a nebýt přitom ovlivňována okolím,kteří mi neustále radí co mám dělat a co je pro mě nejlepší