Jak se z pesimisty stát optimistou?

Ahoj...poradím ti jednu knihu....jmenuje se TAJEMSTVÍ...určitě doporučuju ,aby sis jí koupila..taky jsem byla dříve dost pesimistická a negativní.....ale všechno je jen o tvém myšlení...tak jak budeš přemýšlet,tak se ti to vrátí....knihu seženeš i na netu

tuto knihu si určitě pořídím, momentálně jsem si půjčila knihy od J.Graye a Luule Viilmy, čtu Červenou královnu, kterou jsem díky omazení pořídila. Díky za příspěvek)

Já jsem se stala jak já říkám realistou-idealistou-tj. že momentální situaci vidím realisticky a nepřikrášluji si ji, ale zas ji nevidím celou černě, prostě tak jak je-a ta idealistická část-věřím, že ta danás ituace dobře dopadne.
Snažím se každý den vidět optimistické maličkosti-nepotřebuji se smát na celé kolo, ale stačí když se podívám ven tam je krásně, vyjdu, hřejí mě paprsky sluníčka, udělám dobrou večeři-prostě uvědomovat si tyto skutečnosti a ne je jen tak přecházet. A pak taky to, že se snažím za něčím si jít (mimochodem-já takový neambiciózní, necílevědomý člověk-dříve)-ale zas neženu se za něčím co není příjemné, jen tak plánuji a představuji si svůj život jaký by se mi líbil a pak si ty plány plním a jak postupuji krůček za krůčkem tak mi to dělá radost. Ale zas an druhou stranu ty plány musí být i trochu volné, mít různé skuliny aby se člověk mohl flexibilně přizpůsobovat novým situacím a těžit z nich a využívat je a nehroutit se když mu plány nevyjdou. Takže optimista úplně nejsem a asi těžko kdy budu člověk, který vše vidí optimisticky a to co je špatně nevidí a přehlíží a tak, ale ani mi to nevadí. Nevím jestli jsem ti poradila a jestli je to srozumitelné.

framboise...určitě jsi pomohla, každá rada nad zlato
v tomhle Ti dám za pravdu..myslím, že k tomuhle má blízko knížka od Dale Carnegie Jak se zbavit starostí a začít žít, kde právě popisuje, že se nesmím ohlížet zpět ani dopředu, ale žít tím, co je a ŽÍT DNEŠKEM.

Tak tohle téma jsem mohla založit taky. U mě to všechno vychází z mého sebevědomí, které,pokud nějaké vůbec je, tak je hodně nízké.

Koupeno, zítra ji budu mít, už se nemůžu dočkat

Carnia
Paráda,fakt mi ta knížka děsně pomáhá...a skutečně to funguje...několikrát se mi to potvrdilo....myšlenky mají velkou sílu.....

toto téma budu sledovat jsem zvědavá.
Neporadím,spíš se zařazuji mezi pesimistku a realistku,ale mě osobně to život vůbec neobtěžuje a jsem celkem spokojená.Já osobně ani nemám touhu se proměnit v tu optimistku.
Knihu si asi koupím ze zvědavosti,jelikož se tu o ní hodně píše,i když mě nikdy nic nepřesvědčilo,ale třeba se budu divit

Taky se hlásím do klubu Myslím, že od přírody jsem dost pesimistka a hodně se nechávám "převálcovat" negativními věcmi... ale bojuju s tím Líbí se mi příspěvek framboise, já na to jdu podobně - snažím se uvědomovat si hezké drobnosti - že je venku krásně, že je tráva hezky zelená, příjemné setkání s někým známým...
Teď mi je 30, v ranym mládí - tím myslím tak kolem 17, jsem hodně četla knihy typu Carnegie. Ale pak mi právě začal vadit ten křečovitý optimismus, proč být za každou cenu vysmátá a happy? Tím nekritizuju ty knihy, záleží na tom, co si z toho kdo vezme, a věřím, že můžou člověku pomoci. Na mě už to ale bylo toho řízenýho optimismu hodně Takže se taky snažím být spíš realistická - vidět věci, tak jak jsou, a zároveň nezapomínat nikdy na to hezké kolem. Někdy je to ale po čertech těžký
O Tajemství jsem neslyšela, ale ráda se podívám.

Podle mého názoru to není jednoduché se přetvořit na optimistu.Já jsem taky spíš posimistka, ale veškerá snaha se přetvořit k opaku je u mě spíš marná.Holt, člověk to má v povaze, samozřejmě, že něco změnit jde- jak psala třeba framboise o tom žít okamžikem-radovat se z malých věcí...To by ještě u mě šlo, ale když beru život jako celek- hlavně z budoucnosti a práce tady v ČR mám deprese....platí podle mě heslo,že: starého psa novým kouskům nenaučíš.

Hodně pomáhá si pro začátek zakázat říkat věty typu "já jsem holt smolařka", "tohle se snad může stát jenom mně", atd. Taky pomáhá uvědomit si, jak sama o sobě mluvíš před jinýma lidma. Já jsem si jednou zkusila udělat čárku za každou větou jako "já snad nikdy nezhubnu", "mně to vaření moc nejde", a večer jsem se úplně vyděsila, kolik čárek jsem nasbírala. Je to vlastně takovej uzavřenej kruh, to co "vysíláš" k lidem v okolí pak z části formuje to, jak tě oni vidí. A to, jak tě vidí a vnímají pak má zase vliv na tebe samotnou...

Sweety
předělat svoji povahu nejde, to máš pravdu. V základu se člověk musí přijmout takový, jaký je, tj. pesimista Ale nestalo se ti už, že tvoje obavy nebyly oprávněný? Že ses něčím strašně moc trápila a pak se ukázalo, že to dopadlo mnohem líp, než jsi čekala? Mě ano, a proto si myslím, že řada pesimistických myšlenek neodpovídá realitě a ubírá člověku energii. Podle mě je možný změnit ten náhled na to, jaká jsem. Vždycky, když se začnu něčeho děsit, tak si v duchu zvážím, nakolik jsou ty obavy oprávněný... pravda je, že ty, já a prostě nikdo neví, jak věci dopadnou - můžou dopadnout špatně, ale i nad očekávání dobře. Předpovídání špatného mě vede akorát tak k depresi, proto se to snažím vždycky utnout v zárodku.

June
Přesně, člověk se sám k sobě chová často jako hulvát, tak jak by se k druhýmu nikdy nechoval... když se nepovede něco kamarádce, tak jí určitě neřeknu: ty vždycky všechno zkazíš (a i mnohem horší věci ), jak bych to řekla sobě.

Liliane
jj, máš pravdu, pesimistické myšlenky fakt ubírají energii a pak se člověk potopí do deprese...Stalo se mi už dostkrát, že jsem si něco malovala černě a ono do dopadlo naopak Ale víš co, já radši nic s jistotou neočekávám(i když v to třeba tajně doufám), a pak jsem radši mile překvapená,když to vyjde...než na něco hodně spoléhat, být optimistická a pak se to nepovede a nálada jde ke dnu.Jasně,nic se nemá přehánět, já sama nejsem žádný tragéd, neříkám že všechno stojí za ****** prostě nejsem povahou optimista..a asi bohužel nikdy nebudu.I když by ten život byl určitě příjemnější