Kamarádství po 6tiletém vztahu?

mět svoje zájmy,koníčky,úplně ho ignorovat a jestli mu na tobě záleží přiběhne sám a to hodně rychle zpátky...pokud teda tohle vydržíš..což nevěřím,to málo kdo umí

to ani nechci...bude to těžký, ale tohle jsem si prostě zakázala.
Dělala jsem to vždycky a nikam to nevede..to vím.

Když o tom tak přemýšlím, tak je mi na zvracení
Děsnej pocit

Reaguji na Alla: veřím ti,bojovala jsem s tím hodně dlouho ... Dokonce to dospělo takl daleko,že jsem zhubla 12kg,vážila jsem 42kg a neměla na nic sílu,hnus a když tady tak čtu tvůj příspěvek,můžu ti říct,že se mi hrnou slzy do očí za tebe...

nejhorší je ta představa,že je to jakoby prošvihlý čas...

Můj nároz je takový, že z expřítele kamaráda vytvořit prostě nelze, ani po letech. Lze z něj vytvořit pouze známého.

A z tvého příběhu vyplývá, že tvůj přítel nedokázal stav zamilovanosti posunout do plnohodnotnější fáze...Toť můj názor. Být tebou, nechám ho jít...ikdyž to bude hodně těžký, ale všechno jednou přebolí.

Reaguji na daisy01:

mě je prostě jen hrozně líto, že 6 let hodil za hlavu. Říká, že mě má strašně moc rád, že mu na mě záleží, nechce mi ubližovat...
je to hodný člověk, nic mu nezazlívám....chápu, že prostě když to tam neni, tak tomu člověk neporučí...

A tohle je snad ještě horší než kdyby mě podvedl nebo lhal nebo nevím....prostě já na něj ani naštvaná být nemůžu.....

Ono mi nic ani jiného nezbývá.

Taky si říkám, jestli nemá pocit, že mu ujíždí vlak.
Jeho první vztah začal už někdy na základce...trval 8 let....rozešli se a potom jsme se náhodou poznali my (asi měsíc po jejich rozchodu) a od té doby jsme spolu...tedy skoro 6 let.

Tenkrát mi říkal, že kdyby mě nepoznal, tak by se ke své ex asi vrátil, ale že se do mě strašně moc zamiloval.

Trochu se toho bojím....nechám ho jít a třeba zahodím šanci na návrat....

Reaguji na Alla:

Hlavně ho nepřemlouvej, to je to nejhorší, co jen můžeš udělat.

Dejte si chvíli pauzu a ty se pro něj udělej vzácnout, jestli tě opravdu miluje, vrátí se k tobě. Pokud se ho teď budeš držet zuby nehty, naopak si nepomůžeš, ale uškodíš.

Já vím, proto už jsem taky pryč a dalších 14 dní budu.
Jak bych si teď přála vrátit čas na ta léta kdy bylo všechno fajn...dala bych za to nevím co....

Nevím, asi jako ženská to stejně vidím jinak....
Neumím specifikovat to, co k němu cítím...vážím si ho jako člověka, jak je na mě hodný, pomáhá mi, dokáže mě rozveselit, podržet...snažila jsem se být pro něm to samý.....

Jaké má vůbec chlap priority?? Je možné, aby se do mě třeba znovu zamiloval?

To jsou myšlenkové pochody co?

Jsi citlivý člověk, stejně jako já Naprosto ti rozumím.

A priority u mužů jsou různé. Pokud se teď cítí, že mu "ujíždí vlak"... nechala bych ho, aby se ho snažil dostihnou a třeba v tom shonu si uvědomil, že jednu stanici a etapu života nechal za sebou a třeba i navždycky.

A ať se rozhodne sám, jestli si chce koupit zpáteční jízdenku...

kdybych pro to aspoň mohla něco udělat...je příšerný jen sedět doma a přemýšlet, co asi dělá, jestli vůbec na mě myslí, přemýšlí o tom, co se stalo....nebo to už má fakt vyřešený...

fuj to jsou tak hnusný pocity Normálně bych si přála aby už bylo aspoň tak za půl roku....a buď bylo všechno zase jako dřív a nebo abych už byla v pohodě....

Ach jo..za tuhle logiku chlapa "ale přece můžem být po tom všem kamarádi" bych střílela...
My jsme se taky rozešli po dlouholetém vztahu, chtěl se mnou být stále v kontaktu jako kamarád a já jsem byla z toho rozchodu tak vykolejená, že jsem na to přistoupila...nakonec jsem si tu bolest prodloužila o dalšího půl roku, protože jsem pořád doufala.
Určitě nemůžete být kamarádi hned, kor když jednu stranu to vždycky zasáhne víc.
Za mě doporučuju omezit kontakt na minimum - což u vás kvůli firmě asi moc nepůjde, ale musíš vydržet a být tvrdá, jinak ublížíš jenom sama sobě.

No budu se snažit....nic jiného mi nezbývá.
Ale je mi na nic už teď a to jsem teprve na začátku :-/