Sfasf

Reaguji na EleanorWoods: Taky jsem si všimla, že HA je taková univerzální výmluva na všechno...ale neříkám, že za některé věci nemůže

protože zrovna za tu přecitlivělost a plačtivost hormony můžou. U mě to bylo dost hrozné, to byl pro mě důvod HA vysadit.
Moje lékařka mi minulý týden řekla, že právě přecitlivělost je první známkou toho, že je v těle hormonální nesoulad, když začne blbě běhat cyklus, menstruace, atd. Ta přecitlivělost je první známkou, že se něco děje blbě.
Takže - já zas nechápu, že věštšina ženských bere HAK jako zázrak bez nějakého vlivu. Za to pohodlí je až nepřiměřená cena.

takže k tématu - já jsem takovou bezdůvodnou éru slz a slziček měla právě díky antikoncepci. Je to prostě daň za to pohodlí.
Teď jsem usměvavá a nebrečím

já netvrdím, že antikoncepce nemá vliv, ale podle mě je to taky věc psychiky a zdraví.

Přecitlivělost z HA znám, kolikrát jsem nemohla ani dojít do školy, naštěstí se to pak nějak spravilo samo.
Kup si B-komplex a užívej vitamíny!

Je, ale oboje je hormonama jinde, než by mělo být.
Kdo považuje hormonální léčbu - jakoukoli - za neškodnou pro tělo, ten mi prostě příjde dost naivní.
Mě teď stačilo brát kortikoidy, a omdlévám a sotva lezu po týdenní léčbě.

tak tak, uživatelky HAK mají zvýšit příjem vitamínů, hlavně vitamínu E, vitamín C, a vitamíny ze skupiny B

A konkrétně to béčko hodně ovlivňuje psychiku. Velké dávky béčka pomáhají i proti depresím.

Tak jen pro zajímavost: Já brala HA x let, brečela jsem tak maximálně jednou do roka a to ještě vzteky, jelikož jsem cholerik jak vyšitý. A po vysazení HA? Brečím pravidelně každý měsíc, i několikrát, vždy před menzes. Jo, je toho teď na mě sice víc, ale v životě se mi při HA nestalo, že bych já, takový tvrďák, brečela jen proto, že jsem vyčerpaná, nebo se něco nedaří, jak bych si představovala. Tak mi prosím vás neříkejte, že HA jednoznačně ovlivňuje sklon k přecitlivělosti k horšímu.

Oživuju toto téma, protože mám taky problémy s pláčem, které jsem dřív něměla. Ztrácela jsem jeden rok opakovaně zaměstnání, ale byla jsem spíš otupělá, než že bych plakala, jako bych už neměla slzy. Ale po smrti kocourka to začalo. Proplakala jsem červen, červenec, každý den. V srpnu se zdálo, že bude pokoj, ale teď to na mě zase každý večer jde. Běda, když v práci kolegyně přestanou mluvit, zase mi vlhnou oči. Už je to docela obtěžující. Cítím vinu stále, že jsem s ním nešla k doktorovi, jenže to neudělal nikdo z rodiny a vyčítalo se to hlavně mně - maminka, lidi na internetu, odnesla jsem to za celou rodinu. Ale není to jen tím. Taky to bylo koncem května bylo teplo, všechno kvetlo, když umřel, bylo ráno, vycházelo sluníčko, krásná sobota. Celý poslední týden si pamatuju, co který den dělal, kdy naposledy jedl, předl, kam se schoval. No, myslela jsem, že to přejde rychleji, tohle už je moc dlouho. Mamince už se svěřovat nemůžu, ta by mi opět vyčetla, že pro babičku jsem tolik nenaříkala.
A vždycky mě dorazí, když se mi vybaví pohádka O Pomněnce, sice dobře dopadla, ale ty písničky mě deptají, skoro bych řekla, že mě ničí od mých šesti let, kdy jsem to viděla poprvé. Na to bez pláče koukat nejde, nebylo období, kdy bych tuhle pohádku "dala" bez slz.

Reaguji na vosmajda: Kup si nové kotě.

Jen to ne, proboha!

Reaguji na kobitka:
To už dávno máme, od příbuzných, potřebovali udat koťata. Kdyby kočička byla nemocná, už vím, kde si můžu případně vzít peníze na doktora a když by nikdo nepomohl, tak maminka vždycky. Ale pro kocourka už je bohužel pozdě a pláču pořád.

Aspoň, že tak.

Měla jsem to..přestala jsem brát HA úplně..a přestalo to, takže to je moje jediná rada..pokud by to nebylo HA, tak jedině odborník(psycholog apod.)