Jak se vyrovnat se lží?

Lež nesnáším a netoleruju, do svého nejbližšího okolí si pouštím pouze lidi, kteří mají určitý morální kredit. Opravdové přátele mám roky prověřené, s přítelem i v rodině si taky věříme.
S opravdu velkou a zraňující lží jsem se v životě musela vyrovnávat jen jednou, bohužel to byla moje sestra a náš vztah ho hodně poznamenalo. Odstřihla jsem ji za to ze svého života a na rok s ní přerušila veškerý kontakt. Pak jsem vyměkla, teď už se bavíme normálně, ale já tam tu lež pořád někde vzadu mám a jsem hodně ostražitá.

No, tak já skočila na medové řeči ve věku, kdy by se už dalo říct, že má ženská rozum. Seznámili jsme se po netu, to mi tvrdil, že je rozvedený (nebyl) má dvě děti (ty jsem viděla na vlastní oči) a manželka ho podvedla s jeho nej kámošem a odešla od nich.Takže ty děti že vychovává sám. (5 a 14 let). Manželku jsem posléze viděla také, rozvrat v manželství způsobil on. Ale už s nějakou jinou přede mnou. A s žádným jeho kamarádem nic neměla. Jo a tvrdil, že je Ing. A dělá managera ve Skanska. No a pak si mě pozval k sobě domů a tam to prasklo. Manželka byla někde na školení mimo město a on pro ní měl k večeru zajet. Byl si jist, že nepřijde. Jenže chyba lávky, najendou se zjevila ve dveřích. Scéna jako hrom, musela jsem se potom smát, on i vizitku na dveřích přepsal a napsal si tam svoje příjmení s Ing. Všechny její věci včetně knížek poschovával. Žádný Ing nebyl, ani maturitu neměl, a pracoval sice v nějaké stav. firmě, ale jako obch, zástupce.
No, tak to bylo pro začátek

Ha, ha, aby dodal důvěru, že v té Skanske pracuje, měl v kufru ochrannou helmu na stavbu s logem Skanska.

Reaguji na sartre:
To je fakt děs, dneska aby člověk na prvním rande chtěl vidět občanku a popř. i rozvodový papíry.
Já jsem asi už zdeformovaná z práce, ale než jsem si začala se svým současným přítelem, tak jsem jeho jméno projela googlem, univerzitním portálem, jestli je fakt absolvent toho, čeho tvrdil, registrem dlužníků a rejstříkem trestů.

Dělal ze sebe haura, přitom sotva vyšli. (Ale to jsem si všimla, byly to takové maličkosti, signály, které mi říkaly, že těch peněz moc nemá. ALe to mi bylo jedno. Nejsem zlatokopka. Bylo mi s ním dobře, byl empatický, dokázal mi číst přání z očí. V posteli super, byla jsem nadšená. Měla jsme pocit, že jsem konečně v tomhle směru našla sama sebe.Byl akční, měli jsme stejně staré děti, takže jsme podnikali s nimi výlety.
No ale pořád se mu děli podivné věci, např. vykradli jim sklep (ale pokaždé, když o tom mluvil, ztratilo se jim něco jiného).
Pak že si koupí brusle na led. Strávili jsme den (sobota) po nákupech, nakonec si jedny vybral, ale že zrovna u sebe nemá takovou fin, hotovost a zrovna si nechal otevřít nový účet a nemá ještě kartu, takže si je tam zamluvil a staví se pro ně v pondělí ráno. Pak vykládal, že se pro ně zastavil. ALe nekoupil si je. Neb podle jeho časového rozvrhu to nemohl stihnout. No a pak jsem se dozvěděla, že manželce doma vyprávěl, jak si ty brusle koupil, že je má u mě. Jak jsme byli bruslit a jaká to byla sranda skvěle jsme si to užili. Nic z toho nebyla pravda.
Tak to je další. A to bych mohla psát a psát, ještě zítra bych tu seděla.

A nejhnusnější asi bylo, že jsem měla narozeniny, tak přijel s dortem, jako překvapení. Dostala jsem nádherné blahopřání, jak jsem jediná na kom mu záleží, jeho největší láska na světě atd. Už si to ani nepamatuju, ale bylo to dost emotivní. No a týden na to jsem se dozvěděla, že už nějakou dobu to táhne s další a se mnou se záhy rozešel dost podivným způsobem. Prostě neměl ani odvahu mi to říct. Prostě přestal se ozvývat.

Otázka byla, jak se vyrovnat se lží. Jde to dost těžko. Přišla jsem si jak úplná k.r.á.v.a. Byl to hroznej podraz, přišla jsm si hrozně podvedená, samozřejmě jsem to obrečela. Několik týdnů se mnou nebyla řeč, zhubla jsem, moc do smíchu mi nebylo. Nevím co bych udělala, kdybych toho člověka teď potkala.
V životě jsem se setkala se lží, ale tohle bylo fakt hnusný. Doufám, že už to nikdy nezažiju,. Chybama se člověk učí, příště budu opatrnější.
Takže tak.

Tak to máme i my, on může vše, já nic....Já si pomalu nemůžu dát ani nějakého člověka mužského pohlaví na facebooku do přátel, aby to nebyly otázky typu, kdo to je?atd....
A o tom, abych šla někam jen s moji kamarádkou, tak o tom si můžu nechat jen zdát...Zatímco on si do hospody atd....chodí sám.....

Nevím, jak to myslíš, ale lhal mi, i když lítal za jinýma holkama....Toto už dle mě je závažnější lež....Já seděla doma a on si jezdil po výletech...

V 18 letech jsem chodila s klukem, asi půl roku a byli jsme spolu téměř denně. Jednou jel za kamarády z prázdnin do jiného města a a pak se, zkráceně, ukázalo, že to byla kamarádka a on se se mnou rozešel. Ok, obrečela jsem a jela dál.. No a asi 2-3 roky na to jsme se potkali na nějaké akci, kde se on opil a co mi neřekl! Že ho trápí svědomí, jaká byl svi.ně atd atp a nakonec na mě vyvalil, že to s ní táhl celou dobu a já byla vlastně ta druhá! Tehdy jsem se tomu už jen zasmála, ale lhář to tedy byl pořádný

Pro mě je důvěra hodně důležitá a sama jsem takovej ten "důvěřivej blbec" a snažím se s lidma jednat na rovinu nebo pokud mi někdo vadí, tak se s ním radši nebavím vůbec než se přetvařovat, na nějaký "hraní" nemám energii a proto ani nechápu, co z toho mají ostatní. O to víc mě pak mrzí, když někomu věřím a pak nalítnu. Naposled jsem takhle ukázkově nalítla svýmu ex, už to bude rok a ještě teď když si vzpomenu, v čem všem mi lhal, tak je mi z toho špatně, ten by za herecký výkon zasloužil Oscara. Nakecal mi jak mě miluje a chce se mnou bejt a přitom měl doma slečnu, o který jsem nic netušila
K otázce jak se vyrovnat se lží - bohužel tohle mi nejde, jakmile zjistím, že mi někdo lhal, tak už mu nedokážu věřit a už se mu s ničím nesvěřuju

Já jsem se kdysi přes internet seznámila s takovým chudákem, se kterým jsem bohužel jestli se to tak vůbec dá říct, chodila cca pů roku. A ten člověk byl vyloženě nemocný, protože od první chvíle lhal a sám svým lžím věřil. Lhal mi od začátku s věkem, s tím co dělá, kam chodí...Nakecal mi toho hodně, nejspíš proto, že se za svůj život styděl a chtěl být někým lepším. Nejhorší na tom bylo, že si ani nepamatoval co mi řekl a za 5 minut mi řekl úplně něco jinýho Dlouho sem si vyčítala, že jsem byla hloupá a nepřišla na to dřív...ale jak jsem to mohla tušit? Byla sem naštvaná sama na sebe, že si mě někdo dovolil takhle ,,napálit". Nenapadlo mě, že někdo v tomhle věku je ještě něčeho takového schopný....pohádky jsme si vymýšleli ve školce,abychom se vytáhli před kamarády

S hnusnou lží, se kterou jsem se vyrovnávala nějakou dobu, jsem se díky bohu setkala jen jednou. Tehdy mi můj ex, se kterým jsem byla asi 2 roky, tvrdil, že ho jeho spolužačka v žádném případě nepřitahuje, ani se mu nelíbí a nikdy by s ní nemohl nic mít...no už jsou spolu 4 roky a chystají svatbu...tehdy to byl pro mě konec světa, ale časem všechno přejde.

Reaguji na sartre:

Koukám, že máme stejný příběh

Já jsem taky takovej ,,důvěřivej blbec", kterej občas naletí - většinou lidem, kteří to mistrně umí - a pak když mi někdo řekne, že jsem moc podezíravá, tak proto, že mám svoje špatné zkušenosti
Jinak člověk se cítí tak nějak nervózně, občas i ublíženě a naštvaně - obvykle to u mě probíhá právě v těchto fázích
Nejlepší je vyrovnat se s tím pomocí uplynutí nějaké doby, nebo se pořádně vyvztekat, nebo to tomu člověku vrátit.