Pocit, že mě někdo neustále pomlouvá

To znám taky.Zvlášt když vím, že náš šéf si v pomluvách libuje.Já se snažím ten pocit ignorovat, ale ne vždy se mi to podaří.

četla jsem tu moc hezky komentar od TEARS - asi se ho pokusim praktikovat: "Jedním z nejrychlejších způsobů, jak se zbavit kožních problémů je opakovat si v duchu více než stokrát za den "Jsem se sebou spokojená" a taky začít věřit a opakovat si toto: Je na mne upřena pozitivní pozornost. Jsem v bezpečí. Všichni jsou ke mně laskaví. Jsem usmířená. Svět je bezpečné a přátelské místo. Zbavuji se zloby a odporu. Vždy budu mít vše, co potřebuji. Své dobro přijímám bez pocitu viny. Jsem usmířená s každým detailem života.. Důležité je prý začít tomu věřit, jestli jsi tu třeba četla diskuzi: KnihaTajemství-taky vám změnila život? Tak ze stejného principu vychází i tato knížka. Ale to jen pro zajímavost."

Týkal se sice atopickeho exemu, ale ten je jak znamo taky casto z nervíků

To znám knížku máme doma taky, ale když sme u toho pomlouvání tak jedině ignorovat. Často si řikám když takhle koukaj, že sou tak blbí když čumí na dotyčnýho jak v pátý třídě, kterýho pomlouvaj, že mě jejich pomluvy nemůžou urazit. Některý lidi by prostě pomlouvat neměli když to neumí.

Reaguji na Eklipsa: Elle, chtěla bych umět mít nadhled jako ty

Pomluvy - byly - jsou a budou s tím se hold člověk musí smířit, lidi jsou kur... Jediná rada zní prostě se nad to povznést a nedělat si z toho těžkou hlavu

Já to neřeším, protože kdyby to měl člověk pořád řešit, musel by se z toho zbláznit. Říkám si: pomlouvejte mě, myslete si o mě každý co chcete, já si taky o každém z vás myslím svoje!!

Tak holky změnila jsem místo v práci a je to o dost lepší Nepřátelské prostředí na oddělení je prostě šíleny .. kdo nezažil, nepochopí. Ted sice primo nejsem u zdroje "nenávistných kolegyn" a sedim o pár stolu dál, ale je to lepší a to opravdu o hodně. I když kdykoli maji možnost, plivou kolem sebe svuj hadí jed ....