Nedokážu se o sebe postarat

Teda já tímto netrpím, starání o domácnost si docela užívám (o.k. až na žehlení milionu přítelových polotriček ). Stačí si říct, že to děláš pro sebe, aby se ti žilo pěkně. Pokud chcete s přítelem bydlet spolu, rozhodně bych do toho nešla s jeho maminkou a ještě navíc pokud se ti nechce uklízet, nakupovat, vařit žehlit a podobně. To by ses asi neukázala v dobrém světle jako partnerka pro jejího syna.

Já jsem u přítele stále a když jsem byla u našich, tak jsem málokdy něco udělala A teď, když jsem u něj, tak uklízet musím, no. Teda - řekl mi, že nemusím, jenže mi je blbé neuklidit za celý den, když on dělá od rána do večera a já jsem doma. Takže to dělám a nevadí mi to

Jo, znám ten pocit, kdy okolí absolutně nic nechápe. Proto jsem se rozhodla jít dál na školu. Práci jsem nesehnala pekelně dlouho, jen brigády...

Mně uklízení nevadí, ani žehlení ani praní.. jen na to musím mít náladu. Já jsem naopak vysazená na pořádek a čistotu a na jeho udržování, ale pokud jde o to bydlení u přítelovy maminky, tak je to pro mě daleko od mého bydliště, navíc oni na sebe dost často řvou a já v tomhle žít nechci. Chci mít vlastní domácnost, kde budu mít vlastní řád a pořádek, když už nemůžu zůstat u mámy, ale je pravda, že bych u ní ještě nejradši nějaký čas zůstala.

Já jsem nenáviděla uklízení a domácí práce doma, ale v momentě, kdy jsem se odstěhovala do vlastního, tak to šlo všechno samo jako na drátkách, protože to chci mít doma prostě hezký. Vlastně si to užívám, že jsem už nějaký ten pátek samostatná..

Tak jde o to, jak často ti ta nálada přijde Každopádně, když umyješ děnně dva talíře, jeden hrneček a skleničku tak ti to zabere tak 3 minuty a ani se do toho nemusíš dokopávat ne? Já tohle dělám automaticky..

Pokud takhle budeš přemýšlet,tak se v životě dál moc neposuneš. Je mi 19 a teď jsem se rozhodla bydlet sama. je to výzva. Doufám,že budu natolik šikovná abych to zvládla. bude to nezvyk,ale do života mi to určitě přinese cenné zkušenosti.
Vytyč si cíl a za tím jdi. Třeba cíl se osamostatnit.

Reaguji na Nicadezuria: Já osobně jsem šla od rodičů na stálo relativně pozdě cca 2-3roky zpět - postupně jsem se stěhovala k příteli až jsem se odstěhovala úplně od rodičů - bylo mi 25let, rodiče nechtěli,abych se odstěhovala, na domácnost jsem přispívala a táta se fakticky ještě pořádně nesmířil s tím,že nebydlím doma. Už jsem cítila,že se potřebuji od rodičů osamostatnit a mít svůj vlastní klid a moci si rozhodovat o tom co budu nebo nebudu dělat a jak to budu dělat. Teď máme společnou domácnost s přítelem a podílím se na chodu domácnosti společnými silami - na nákupech,uklízení,praní a žehlení / přítel žehlí košile,které já nesnáším žehlit a on zbytek / na velkém uklidu se podílíme společně , vařím většinou já,protože mě to baví, přítel se někdy přidá nebo vaří,když já jsem třeba ve škole nebo mi není dobře. Možná pokud budete s přítelem bydlet sami a ve svém a ne s jeho mamkou tak to bude lepší než jít do cizího města k jeho rodině. Každopádně to,aby ses mohla odstěhovat chce nejdřív práci,abys vůbec z čeho měla platit nájem. Pokud budete bydlet s přítelem - určitě všechno nebudeš dělat sama,ale budete se na to snad společnými silami podílet / rozdělíte si kdo bude co dělat a tak /.
Chápu,že začátky jsou těžké a nikomu se nechce z domova dříve než "musí",ale zase čím dříve to uděláš a postavíš se na vlastní nohy - tím lépe pro Tebe. Získáš tak potřebné zkušenosti do dalšího života. Začátky nejsou jednoduché, držím palce, určitě to dříve nebo později zvládneš.

Já myslím, že kdybys byla s přítelem "ve vlastním", tak by ses i starala a už proto,že je ti blbý nic neudělat za celý den když jsi doma.. Jéé co já bych za to dala bydlet ve vlastním, ale je to na mě moc drahé .. Ale hrozně se těším, až si najdu nějakej vlastní byteček nebo podnájem a budu prostě ve svým, i když budu taky líná uklízet, ale dokopu se k tomu, to dělám i doma v různých částech domu, kde vím, že ten úklid vydrží aspoň do rána.. Kdybych žila sama tak mi by uklízet nevadilo, protože mám vedle sebe ráda čisto, ale vadí mi uklízet po ostatních, když mi zas všude udělají ****** a neocení to, že jsem se pro ně nadřela.. Takže já se těším až se budu moc sama o sebe starat, ale taky mi bude smutnoo .

No nevím...dneska je to přece tak snadné - na nádobí máš myčku, prádlo za tebe vypere pračka. Za pár korun ti týdenní úklid udělá hospodyně.

Nejhorší mi přijde to žehlení - někam to hodit na vyžehlení, to abych pomalu chodila nahá (obvykle vše žehlím hodinu předtím, než si to na sebe beru, jsem trochu zmatkář) A aby ti to někdo chodil žehlit domů, to už je krapet drahý. Na druhou stranu, já mám žehlení, partner nákupy jídla....rozdělíš to mezi dva lidi a už to jde

V podstatě nevím, co bys v dnešní době, bez dětí, chtěla v domácnosti dělat

Jo zapomněla jsem na vaření - no tak přes týden jíme v práci/škole/někde...takže vařím o víkendu a to mě fakt i dost baví, vyžívám se ve zkoušení nových receptů a tak

To já to mám přesně naopak! Když jsem u rodičů tak absolutně nic neudělám a je ze mě hrozný, ale fakt hrozný bordelář a lenoch, ale když jsem sama tak mě ty domácí práce úplně pohltí a mám všude tak čisto že mě to až děsí Neboj se toho, třeba se ti to zalíbí.

Souhlasím. Miluju když mi bratr přinese na vyžehlení svých milion košil, v ,,lepším'' případě trička s límečkem (nic jiného totiž nenosí)

Reaguji na bejbee: No já už pomalu odbourávám věci, co žehlím Znám lidi, co žehlí třebas i slipy nebo ponožky...tak to já fakt ne

Už nežehlím ani ručníky, moc nedávám ani pyžamům.....

Zatím jsem ale partnera neukecala na krepový povlečení, takže to žehlit musím, pěkná dřina (

Žehlení taky nesnáším ze všeho nejvíc, ale povlečení nežehlím. Stačí dobře pověsit a pak dobře složit. To už by mě totiž fakt mohlo