Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

NIJAK. Nebýt...zmizet. Netelefonovat. Říct mu pravdu, pokud by ji chtěl slyšet. Byla jsi na začátku tak odhodlaná, jak mu to vytmavíš- to jsi byla autentická Ty!
M.

formica
Formi, je to těžké, ale asi budeš muset přijmout, že to není ten pravý. Všechno, jak se k němu chovat, jsi už vyzkoušela. Evidentně se jemu nejvíc zamlouvá to, co Tobě nejmíň. Klídek, prostě vegetit. Je docela možné, že by se to tak vyvinulo i bez té hádky, ale trvalo by to třeba déle. Ty se budeš muset rozhodnout, protože Tobě to nevyhovuje, kdežto jemu je takto dobře, proč by něco řešil?

Jakou pravdu? Že mě sere, jak se ke mně chová? Že mě vytáčí, že mi dává najevo svůj nezájem. Že on může všechno a já nic. Že mi vyčítá, že jdu někam s kamarádem, ale on si může chodit kde chce...že mi říká, co mi říká...Pomooooooocccc!!!!

Já už se na to všechno můžu vykašlat!!! Už na to nemám náladu, jenže když miluješ...To mě brzdí, nechci ho ztratit...

formica
Aha Jinak si taky myslím,že teď už to bohužel asi nemá cenu. Jedině se s ním přestat stýkat, třeba si teprve pak uvědomí...ale zase, nevím, jestli bych chtěla být s chlapem, kterej by si to, jestli chce být se mnou, uvědomil až takhle pozdě

JO! Tohle přesně bych mu řekla...To se chceš celý život chvět, že ho ztratíš? To by se Ti tak chtělo...
M.

Maria
hašlerka

Pravdou je, že už se to táhne moc dlouho. Přijde mi, že si zvykl na to, že já se snažím a on nemusí. Ale o tom vztah není. Nepošlu ho do prdele, nebudu s ním nekomunikovat, protože já jsem lepší než on. Prostě se přestanu snažit...Jako já už si na hlavu s**t nenechám (omlouvám se za výrazy a doufám, že mi bude odpuštěno, protože jinak to říct nejde).
Dneska ho uvidím...Musím se smířit s tím, že ho můžu ztratit, ale v tomhle už žít nechci! Dostalo by mě to za chvíli do blázince...

hašlerka

Já totiž nechci dělat demonstrativní kroky, v určitých věcech jsem se poučila a nechci jednat jako hysterka. Prostě v klidu a s rozvahou, protože jsem inteligentní slečna, tak se nebudu chovat jako primitiv

To Ti schvaluji, člověk by měl vždycky zachovat určitou úroveň.

Vidím, že se vztahama budou vždycky starosti ....přidávám se ke smutným duším. Mám zlomené srdce - už je to sice přes 2 měsíce, ale nedokážu se z rozchodu dostat .

Já se trochu jako hysterka chovám a neřeším to. Je to i otázka temperamentu. Kromě toho hysterie není o decibelech. A úroveň také ne.
Formico, tleskám Tvému zdravému naštvání.
M.

Alison
A není to tím, žes k tomu předešlému nechovala takový city jako k tomu současnému ? Ono, když Tě někdo takhle trapně kritizuje, tak se lehčeji odmiluješ, né..

formica
Sleduju tu Tvou story, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Trošku mi to přípomíná konec mého předešlého vztahu On se právě taky přestal snažit a začal si dělat, co chce a já musela být hodná a tolerovat vše. Nyní jsem fakt ráda, že je to za mnou, jen se trápíš a nemá to absolutně vůbec žádný význam. Pže člověk se prostě nezmění a jakmile to jednou přeskočí do takovýchto kolejí, tak to takhle většinou zůstane. Aspoň dle mého názoru. A pak už to je jen o tom, zda Ti to vyhovuje, ale píšeš, že ne, takže nejlíp, jak radily holky bych ho asi zkusila úplně ignorovat nebo si dát kafíčko, pohovořit si.. A ať je vidět, že Tě nemá jistou. Zkusit trochu ať žárlí, že je o Tebe zájem(jít třeba někam, kde potkáte Tvoje kamarády). A pokud ani to nezabere.. Tak zkusit zapomenout a potkat nového chlapa.. Ale sama vím, že to není tak lehké, když miluješ a jsi na něj zvyklá.. Hodně štěstí přeju!

borůvka2
2 měsíce je ještě krátká doba. Já i většina mých známých jsme se shodli, že optimální (pokud jste si neudělali nic extra hnusného a byl to delší vztah) je půl roku.. Pevné nervy..

Formi, můj názor znáš, podle mě se teď ale stejně jen trápíš a nejspíš sama zjišťuješ, že tudy už dál cesta nevede. Musíš se sama rozhodnout, jestli ti za to stojí. Podle mě se dá na vztahu co prošel krizí samozřejmě pracovat a zachránit, ale to byste měli spíš zažívat teď druhé líbánky, ale tohle fakt ne-e. Možná, kdybyste se rozešli už tehdy, tak by ses taky trápila, ale byla bys už v procesu "hojení". Teď jsi sice s ním, ale pohodu ti to nepřineslo.

Holky,
já se z něj zblázním. Nejdříve říká, že se nemusíme přeci vidět každý den. A když mu řeknu, že jdu v pondělí cvičit a ve středu taky, tak mi řekne, no jak chceš, můžeme se vídat klidně dvakrát do měsíce, když to tak chceš, ale pak nekřič, když budu mít něco naplánované. Já už nevím, ale víte co, já to neřeším, už ne. Nebo mi napíše, jaktože se ani neozvu, ale to, že se neozve on, protože pracuje, to je ok. Ale já přece taky pracuju nebo jsem ve škole!!!
Nebudu se trápit, jsem klidnější, mám super novou brigádu a poznávám tam nové lidi, dokonce půjdeme i do hospody. Co já se budu užírat...Ať si políbí...Nevím čím to je, že ten náš vztah takhle vypadá, nedokážu si představit život bez něj, ale takhle se trápit, to nejde...
No uvidíme, já si začnu více užívat a nějak to dopadne