Být stále singl -cítíte se taky tak smutní?

Na mě to občas taky padne, pořádný vztah jsem měla jeden - asi 5 let a pak ještě jeden tak napůl pořádný - asi rok.....ale tam to bylo tak, že jsem ty chlapy ze začátku vlastně ani nechtěla a pak nakonec teda jo....a bylo to celkem fajn.....ale teď už jsem děsně unavená z toho randění....už jsem si řekla, že nějakou dobu randit nebudu, protože za A buď mi ten muž nic neříká a nebaví mě to a jen to rande nějak přetrpím, nebo za B se zakoukám a pak po pár schůzkách rána z čistého nebe...vždycky když to vypadá, že je vše ok, tak mi naráz napíše něco v tom smyslu, že se k sobě nehodíme, nebo už ani neodpoví....a to mě pak dostane dost do depky.....takže nevím, co dělám špatně, ale prostě předstírat, že mě to baví, když se mi ten člověk fyzicky moc nelíbí, nebo mě vůbec skoro ničím nezaujme, není nic pro mě a když mě zaujme, tak já nezaujmu jeho.....asi budu single do smrti ....ale taky vyloženě nejsem typ, který by balil chlapa, nebo zoufale hledal další kořist, buď si mě uloví sám a nebo to nemá ani cenu....když jsem si někoho občas jakoby ulovila, tak to nebylo ono a asi mě ani v podstatě nechtěl.....

Ahoj daisy...čtu tvé příspěvky...napadá mě proč tak pěkná (určitě soudě dle nadhených prsou holka je singl a smutná k tomu...dle tvých ruzných přáspěvků mě napadlo, zda to není tím že jsi sama k sobě neupřímná a hraješ stále nějakou roli, protože se bojíš ukazat sve prave já......mám kamarádku(32) kterou znám odmalička..užasná hospodynka, hodná holka co miluje vaření, domáci práce, pro chlapa by se rozkrájela, zároven má slušnou stabilní práci a zároven je i neobyčejně krásná. Nevím kde je problém ale tato kamarádka chodila 5 let s romem-automechanikem-zlodejičkem, který jí bil! poté co se s ním rozešla , protože už dál nemohla byla rok sama a protože prý na nikoho lepšího nenarazila tak se k tomu romovi vrátila...celá rodina na mrtvici a nikdo absolutně nechápe jak se během toho roku mohla s nikým neseznámit! Dle mýho se obléká moc vyzívavě , mluví hrubě a často se i moc maluje - chlapi si ji někam zařadí, vyspí se s ní a nemají zájem ji dále poznávat asi..však koho by napadlo že tato "vulgárně" vyhlížející holka je ve skutečnosti užasná kuchařka, co vstává v 6 aby nachystala přítelovi snídani ..prostě mate svým zjevem :-/

Reaguji na Janice28: Ahoj Janice28,moc jsem nepochopila co jsi tímhle příspěvkem jakoby chtěla říct.Jestli to,že nějak matu svým zjevem asi zřejmě ...Ale myslím,že to tak není.
Na první pohled kdo mně vidí si řekne,že musím být namyšlená pipka,ale když mně pozná blíž,většinou řekne,že si vůbec nemyslel,že jsem taková jaká jsem,prostě pohodářka,spíš si na nic nehraju.Většinou se snažím být milá,hodně moc pro toho druhého udělat...ale asi je to vždy všechno špatně.Nevím kde dělám chybu,ale nejsem ta,která by si na něco hrála nebo tak...miluju auta,vaření,zvířata.Nevím,prostě nevím........

To já bohužel taky ale vím, že už to dlouho nepotrvá a budu singl...

Myslim si, že být sama je stejný luxus jako být s někým. Určitě jsou chvíle, kdy by člověk chtěl mít někoho po boku a zažívat s ním něco hezkého, ale na to se taky někdo najde a buď z toho něco bude nebo nebude, ale že bych se cítila zoufale, smutně jen proto, že jsem sama? Užívej

No má to své výhody i zápory. Smutno ti může být i s partnerem.Ono je to zas lepší než být jen s někým aby člověk někoho měl .

Přesně tak...
Ve dvaceti jsem potkala, jak jsem si myslela, fajn kluka... Ale už za rok jsem s ním nebyla šťastná... Jenže jsem si myslela, že už si nikoho nenajdu a zůstala jsem s ním. Po sedmi letech se nám narodila dcera a po deseti jsem konečně sebrala odvahu a rozvedla se.
Je to dva a půl roku co jsem s dcerou sama - a konečně šťastná. Zjistila jsem, že jsem typ ženské, která chlapa k životu nepotřebuje... A na nějaké stesky není čas, jsem neustále v jednom kole. A večer, když má princezna usne, si vychutnávám ten klid... Jenže je pravda, že bez dcery by byl můj život prázdný - ona mi dává tolik lásky a radosti...

ahoj holky,

nevím, jestli v tomhle deníčku budu hledat radu, nebo se jen potřebuji vypovídat..přesto,že jsem pozitivní človek, tak jsem v jedné oblasti svého života už vyloženě zoufalá a to je to,že jsem sama a nemůžu najít partnera. Je mi 27 let a naposled jsem měla vztah ve 20. Přítel mě podváděl,tak jsem to ukončila, přesto,že jednou jsem mu to už předtím odpustila a dala znovu šanci. Po rozchodu jsem chvíli chtěla i být sama, jak se tu zmiňovalo, singl život má i své výhody,takže jsme si života užívala,ať už s chlapem nebo bez. To,že mi je 27, tak to je jen číslo,věk neřeším...ale to,že to trvá tak dlouho,tak to už mě užírá.A co je nejhorší, (nechci, aby to vyznělo namyšleně) ale líbím se docela hodně chlapům a mám dost nápadníků. Nechci tu dělat zagorku a psát, že mě nikdo nechce, to bych lhala sama sobě. Ale asi je ve mně nějaký problém... Polovina z těch nápadníků je zadaná/ženatá a to je pro mě po jedné zkušenosti se zadaným chlapem opravdu tabu. Vím prostě,že nechci nikoho se závazky. Hodně to zobecním,ale druhá polovina mě nepřitahuje a když ano, tak to nevyjde. Občas se mi i stalo,že mi pánové prostě zapomněli říct,že doma na ně čeká partnerka, někdy dokonce manželka a nevědomě jsem byla na rande s ženatým chlapem. To jsem vždycky málem praskla vzteky..

Kamarády mám, takže se tolik sama necítím, ale strašně moc mě trápí to,že si jako mladá holka neužívám sexu, nemám s kým jet na výlet, nemá mě kdo obejmout... Většina z kamošek jsou už vdané, založily rodinu anebo randí či mají vztah. Já momentálně nic. A všichni to komentují tím,že jsem vybíravá. Ale to mám být s někým jen abych nebyla sama? Kolikrát jsem šla na rande, přesto,že se mi ten chlap nelíbil. Většinou už když jsem tam šla,tak jsem to chtěla mít za sebou a později jsem byla naštvaná sama na sebe,že jsem zase šla. Nechci vše hned zahvrhovat a tak jsem zkusila tuhle cestu,ale cítím,že takhle to být nemá a ani to tak nechci. Ráda bych se přirozeně s někým seznámila a byla nervozní z toho,že s ním někam jdu. Ale nezažila jsem to ani nepamatuji. Naposled když jsem byla na rande s klukem,který se mi líbil a jásala jsem,že jsem poznala normálního kluka, tak tam bohužel není zájem z jeho strany... a naopak je vyplesklej ze mě kluk, který mě nic neříká.. takovej začarovaný kruh.
Věřím,že se ten "pravý" najde, ale už mi dochází síly a dnes jsem si uvědomila, že jsem z toho opravdu už nešťastná. Mám hodně aktivit,takže hlavu mám zaměstnanou,ale tenhle víkend jsem měla vyloženě po dlouhé době volný a odpočinkový a akorát mě to dostalo do téhle "schýzi". Ještě mi vždycky přidá jedna kámoška, se kterou, když jsem ve společnosti, říká, že je vedle mě šedá myš,že jsem taková a maková a všichni jen koukaj na mě a že nechápe,že zrovna já jsem tak dlouho sama. to dělá pokaždý,když někam jdeme. a jak to skončí? všichni pak řeší proč jsem sama a vždy to okomentují dvěma oblíbenými slogany: "neboj, ten pravý přijde" a "no možná jsi moc vybíravá". )) (samozřejmě ti lidé vědí o mě prd).

Furt se mi honí otázky v hlavě, jestli nemám v sobě něco špatně..nějaký blok..ale co s tím?
Proč mě chtějí muži, o které já nestojím, proč ty, které bych chtěla já, nemají zájem a proč se sakra na mě tolik lepí zadaní chlapi ? a tak dále.. Jestli si to někdo celé přečte,tak už jen za to jsem vděčná - za vyslechnutí. Děkuji.
atd. atd.