Společné bydlení po 5 měsících

Reaguji na kalia: Reaguji na Saga: moje řeč holky

Reaguji na Adka:
Nejsi extrém, já se do toho tedy taky "nehrnu"....Ale nevidím na tom nic špatnýho...akorát já když chodím s člověkem 3 měsíce, tak si ho stále "oťukávám" a ještě ho pořádně neznám a mám pomalu osypky z představy, že bych si ho nakvartýrovala domů ale já jsem v tom holt taková pomalejší

Paradoxně mi přijde horší druhý extrém, chodit spolu třeba 8 let jak psala slečna a pak až zjistit, že se vlastně pod jednou střechou nesnesete...

Reaguji na Saga:
Souhlasím...můj poslední vztah na tom taky tak trošku zkrachoval...přišli jsme o hezké randění a nastal příliš brzo stereotyp a myslím, že to nám dost uškodilo...nechala jsem se do toho tak trošku natlačit a příště už budu aspoň chytřejší

Děkuji za rady, některé byly pozitivní a některé ne... Takže holky 1. listopadu se stěhujeme

podle mě to není brzo. My spolu začali bydlet ihned, a v pohodě...

Mám to uplně stejně, taky za přítelem dojíždím 2 hodiny autobusem, vždy v pátek a v neděli ráno se vracím zpátky. Jelikož studuji, tak se přestěhovat nemůžu, ale kdyby to bylo možné, šla bych do toho určitě! Ničeho se neboj, co horšího se může stát, než že to neklapne.)) Ale když se chce, všechno jde. Tak ať vám to dobře dopadne!.)

No tak tohle téma se týká i mě po několika nesprávných chlapících jsem potkala skvělého chlapa. V podstatě třetí týden se mě zeptal, zda bych si dokázala představit s ním třeba jednou bydlet, po měsíci zda bych to třeba nechtěla zkusit po prázdninách (tedy po 5 měsících, dá li bůh). Nemůžu říct že by mě to vyděsilo, ale jasně jsem řekla, že se mi to zdá brzo, navíc byt ve kterém teď žiju máme do příštího jara (tedy bych v něm ráda do té doby zůstala), líbí se mi tu a taky mám na svůj věk (22, on 31) pocit, že bych ráda ještě trochu své svobody..
On je přesně ten typ, o kterém jste tu psali, zatím perfektní chlap co mu je přes týden je samotnému smutno.
Taky v tom asi hraje roli to, že on má svůj byt - garsonku, já pronájem 3+1 - mám ráda volnost, někdy prostě potřebuju zavřít dveře a být sama a to prostě v garsonce nejde..
Nicméně to neznamená, že bych si nebyla jistá vztahem - přítele mám moc ráda a kdykoli nejsme spolu, tak se mi hned stýská..
Zatím to nechávám koňovi, stejně u něj jsem minimálně 4krát do týdne i s noclehem Uvidíme co bude nebo nebude za ten rok..

Vypichuje mi to oči!