Ahoj holky, asi jsem praštěná,
ale se svým bývalým přítelem se dáváme znovu dohromady, součástí toho ovšem je i to, že spolu budeme poprvé doopravdy bydlet a hlavně se za ním stěhuju do jiného města, takže úplně nový začátek, nová práce, noví přátelé, naprosto neznámé místo.
Jsem z toho hrozně nervózní a nesvá, na jednu stranu si nepřeju nic jiného, než s ním být, ale kdyby jsme mohli zůstat v místě, kde jsme původně oba žili, bylo by to pro mne mnohem snažší. Takhle nevím co mě čeká ve všech směrech, přijde mi to jako velký krok, něco jako, že je ten vztah fakt vážný, jenže já nikdy nebyla vztahový typ. Navíc, než jsme se k sobě začali vracet, udržovala jsem s jedním kamarádem takové přátelství s výhodami, jenže mám pocit, že ke mně cítí něco víc a já mu nechci ublížit. Přeci jen mi ten vztah nemusí vyjít a nakonec bych se vrátila zpátky domů, tak co pak?
Nevím jak to popsat, nejsem si jistá, jestli nedělám chybu, všechno a všechny opustit...
Je to skoro jako kdybych měla před svatbou, myslím takové ty pocity nervozity z toho, jestli je to ten pravý a tak. Myslíte, že je to normální? Měli jste to taky tak? Rozhodli by jste se stejně? Nebo by jste z pohodlnosti radši neriskovali?
Hlavně tam ještě nemám práci, budu hledat až se přestěhuju, on mě bude mezitím živit, z toho taky nejsem moc nadšená...
Mám pocit, že jsem se asi zbláznila a neměla rozum nebo co...
Jen chci podotknout, že ho opravdu miluju, ale... dál už jsem vám to popsala, tak co myslíte? Stěhování mě čeká tak za 2 týdny a já nevím, jak se do té doby uklidnit a nefungovat jako nervózní hysterka...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Strach ze společného bydlení a stěhování do jiného města
Nestěhovala bych se, pokud bych si nebyla 100% jistá, že to tak chci.
Poslat SZNo, pokud chci jeho, což chci, tak nemám na výběr. Ale samozřejmě by jsme tam byli max rok, kvůli jeho práci, pak by jsme se vrátili zpátky.
změna patří k životu
..nedá se to moc srovnávat, ale mám novou práci..tu bývalou jsem oplakala, sem tam jsem váhala, zda mám jít do nové práce..čekal mne nový kolektiv, nové prostředí atp., ale zvyla jsem si, nyní jsem ráda, že jsem odešla a začala znovu..
ovšem pokud tam nemáš práci, tak to bude hodně těžké.. opouštíš svou nynější práci? je to nové město příliš daleko?
No a co když se v průběhu rozejdete, co pak... Já bych se do toho raději nehrnula, pokud si nejsi opravdu jistá, přece jenom stěhování se do jiného města, kde nikoho neznáš, nemáš kamarády ani práci...
Cituji Chiquinquira22: No, pokud chci jeho, což chci, tak nemám na výběr.
Vždycky máš na výběr. Pokud chceš ty jeho a on tebe, tak si myslím, že by bylo rozumnější ten rok počkat a začít spolu bydlet až pak, na "původním" místě. Takhle mi to připadá, jako kdyby ti dal nějaké ultimátum, že buď půjdeš s ním bydlet teď hned, nebo se s tebou rozejde.
Reaguji na muninek: No, svou současnou práci jsem už opustila, ale s tímhle to nijak nesouviselo. Teoreticky mě tu nic nedrží. A to město je 100 km daleko...
Reaguji na petraparis: Ultimátum mi nedal, snažíme se o kompromis, proto třeba teď znovu neodjel pracovat do zahraničí, jako tehdy, což byl důvod rozchodu před rokem.
Reaguji na Chiquinquira22:
Aha, tak pokud to je kompromis... No, možná bych to tedy i zkusila. Ale i tak by ve mě asi pořád hlodal takový ten červíček pochybnosti... Každopádně pokud se rozhodneš se přestěhovat, tak ti budu držet palce 
Galerie obrázkůTaky jsem se přestěhovala s přítelem do jiného města. Nebyla jsem si 100% jistá, jsou to teprve dva týdny, takže moc nemůžu posoudit zatim 
Se svým přítelem,taky máme"vztah na dálku" skoro dva roky,vídáme se pokud možno co nejvíc,každý víkend,když mám volno,tak i během týdne,nebo využívám dovolený.
Jsme od sebe asi 200 km,a práve taky plánujeme už společně bydlení.Tak chápu,že se bojíš,pro mě to taky bude nový začátek. Nová práce,kamarádi. ale pokud si seš jistá,že sním chceš být a je to jen dočasný,proč to nezkusit
Stěhování přeci není nějaká nevratná záležitost, pokud tedy nechceš prodat současné bydlení a všechny nabyté peníze investovat do vašeho vzathu, takže v případě krize by ses neměla kam vrátit 
A pokud tě v místě současného bydliště nedrží ani práce, pak bych se toho vážně nebála. Navíc 100km není zas taková dálka, autem se nechá za hodinu hravě zvládnout, takže ani o své přátele bys neměla přijít
Mě něco podobného čeká zhruba za rok, s přítelem už také začínáme řešit společné bydlení a s tou vzdáleností to mám podobně jako Catastrophe, 200km. Mám tady ještě nějaké pracovní povinnosti než odejdu, takže budu mít dost času najít si zatím práci tam. A taky je pravda, že za tu dobu co jsme spolu už mám u přítele dost přátel, takže nejdu úplně do neznáma, nicméně ti moji tady mi stejně budou chybět.
Když to ale nebude fungovat tam, můžeme to po čase zkusit tady, prostě není to nevratná záležitost
bych byla šťastná, že se ke mně přítel vrátil a žila bych s ním, ale to se hodně týká mého osobního života...
Podobně jako Catastrophe a Girasole, s přítelem jsme od sebe cca 200km, taky jsme začali mluvit o sestěhování - tedy spíš já o tom začala mluvit, mám pocit, že je třeba se posunout dál. Jelikož jsou příspěvky už trochu staršího data, holky, pokročily jste někam?
Docela bych uvítala pozitivní zkušenosti, že to "jde" a není to tak těžký, jak to na první pohled vypadá...
My to plánujem tak, že bych šla já k němu, postupně si u něj nacházím kamarády tak jako Girasole.. Ještě to chce najít tak práci, dávám si časový horizont tak 1 rok, pokud to půjde vše dobře
