Jak se naučit žít bez lidí co tu už nejsou?

Laky
děkuji moc..snad se to zvládne..nevím proč,ale přítel je jediný komu věřím jako nikomu,ví o mě víc jak mamka.jak se cítím a vše kolem toho..a protože ho mám nejvíc připuštěného k tělu tak dokážu plakat co se týče taťky jen před ním..před ostatními se snažím držet a radši brečím když sem někde sama..

hafatko: asi ne, já si to ani nedokážu představit, ze by tu treba nebyla mamka, tak strasne hodnej clovek, co pro me udelal vse a chtela se pred pár mesíci zabít
víš já si myslím, že to tak má každý, když si nekdo vzpomene na svého zesnulého rodiče, tak začne brečet, u kamarádů to tak aspon je no=(
chápu, sme dve, kdo se hodne bojí=( tak to je dobre, že si nekoho takového našla, je to důležitý , že máš v nekom oporu, za to bud hodne vdečná
a tatínek ti umřel tento rok?

Nejlepší je se vyplakat a vymluvit z bolesti a jednoho dne zjistíš,že je ti sice pořád smutno,ale už o tom můžeš mluvit,aniž bys měla uplakané oči.
Nechci ti tvrdit,že ta bolest přejde úplně,ale bude jiná.Taková klidná a vzpomínající.
Drž se kočko první vánoce budou smutné a pak už bude jen líp.

Víš,nechci tvou bolest zlehčovat,ale když rodič pochová své dítě,je to podle mě tak strašné,že s tím,se opravdu nikdy nesrovná a asi ani nezvykne.Děti mají pochovávat rodiče a ne naopak

Věř,že i to ustojíš,(ale naztrátu dalšího človíčka vůbec nesmíš myslet),vím o čem mluvím,sice teď bulím,je to smutné téma,které se mě moc dotýkámě během cca 3měsíců odešlo dost moc blízkých lidí a další bojuje v nemocnici,ale je to prohraný boj,jen se čeká,ale je to bohužel život,takhle to chodí
A vidíš,žiju dál,přesně jak psala Laky

Tohle si pořád také říkám,že mě nechtějí vidět utrápenou,uplakanou...

To půjde,ale až za čas,pravda občas si i popláčeš,ale už ne s tak hroznou bolestí.

Bohužel ti pomoci nemůžui když bych moc ráda.

Mně zemřel bratr, já jsem se s tím jakž takž navenek vyrovnala, i když někdy přijde období kdy brečím každý druhý den v autě po cestě domů. Nikdo z mého okolí to neví, stěhovali jsme se. Pro mně je to tak lepší, chybí mi obzvlášť na Vánoce atd. Jiné sourozence nemám a s rodiči také moc nevycházím, není to moc veselé.

Co však vidím jako daleko horší je to, jak to postihlo mou mamku. Rapidně se zhoršil náš vztah, a od té doby je na mně patologicky závislá, požaduje abych byla neustále doma, když jdu někam s kamarády, psychické výčitky okamžitě na talíři, o vánocích neexistuje, abych si vyšla někam do klubu, ty výčitky bych asi neunesla.
Vánoce jsou pro mě nejděsivější období kvůli bratrovi i zbytku povedené famílie.

tanja77: to musí být strasné pro mamku to musí být příšerné, moje mamka by to nezvládla, kdyby o me nebo o sestru přišla, tak se ani tvé mamce bohužel nedivím taky to musíš mít hodne težké, ted pred vánoci jsme málem přišli o sestru=( nastestí ale žije, ale nedokážu si představit, že by tu nebyla=( taky přeju hodne štěstí

skarma007
tvoje mamka se chtěla zabít?
jo letos v srpnu ve 40letech..taky jsem za přítele ráda..nevím co bych dělala nebýt jeho..

toho bych chtěla právě dosáhnout..asi chci všechno moc rychle.

v pořádku..já to chápu..určitě to musí ještě mnohem víc težší...

to je mi moc líto..nechtěla jsem se nějak dotknout,protože vidím,že je to u tebe taky ještě čerstvější situace...mám pocit,že v dnešní době lidé umírají brzo..sice se nachází nové léky a prostředky aby se vyléčila rakovina atp.,ale stejně když si vezmu,že dřív lidé se dožívali vysokého věku a teď kdo má víc jak 65 tak může být strašně šťastný..

musím říct,že po všech vašich slovech je mi už tak nějak líp.protože jste mi daly naději,že časem si dokážu vzpomenout s úsměvem a to je hlavní..protože trápit se tím celý život každý den nejde,i když je to to nejhorší co může být..

Takže všem strašně moc děkuji Pomohli jste mi..Už i tím,že jsem si o tom mohla ¨s vámi promluvit...

hafatko: ano chtela=(a jeste se se mnou loučila, sem vdecna bohu, že to neudelala
aha můj kamarád to taky nese a nesl strasne tezce jako ty, jeste ze mel oji sestru, spolu chodí dotedka, ach jo, proč to tak musí bolet

Před skoro 4 lety mi umřel dědeček, měla jsem ho strašně ráda, byl mi hrozně blízký, úžasný člověk. Trvalo mi třičtvrtě roku než jsem se vzpamatovala.
Ale chybí mi pořád strašně, strašně moc.
Nedovedu si představit co bych dělala kdyby mi umřeli rodiče nebo někdo další...
Je to strašný

Bobišku Hafatko, to je tak smutné... Začnu od konce - s tím, že přítel jezdí rychle, neuděláš vůbec nic. Můj milý řidičák nemá, ale dělá spousty jiných extrémností, od kamarádů se pak dozvídám, jak to bylo úžasné, když jeli na kole z kopce rychlostí 45km/hod, samozřejmě po štěrku a bez přilby, wooow, luxus! Hold to tak je, pánové adrenalin potřebují, snad je to co nejdříve přejde.

A k tatínkovi. Řeknu to takto - kamarádčina babička měla její mamku po čtyřicítce, čili když pár let zpátky babi umřela, bylo mamce 35. Mladý člověk, že... Se smrtí babičky se nevyrovnala nikdy, doteď se jí o ní zdá a dochází na psychiatrii, tuším od roku 2002. V tomto případě byla ztráta rodiče až příliš bolestná.

Na druhou stranu kamarád, tipuji, že jen o něco starší než ty, přišel před pár lety o maminku a úplně se do sebe uzavřel. Bylo to někdy po Vánocích. S nikým nemluvil, nevycházel, jen se učil. Ačkoliv školu dříve flákal, toto pololetí strávil v knížkách, na vysvědčení měl vyznamenání a o prázdninách už v pohodě vyrazil se třídou k vodě - a užil si to parádně. Později se přiznal, že ze začátku neměl sílu na nic, pak mu ale došlo, že buď začne něco dělat, nebo to může rovnou vzdát. Nevzdal. Zprvu plakal každý večer, tak začal ještě cvičit, posilovat, aby neměl energii. Učení, posilka, nic víc. A později, když už stál před třídou se skvělým vysvědčením, mu došlo, že by na něj maminka byla strašně pyšná... a v tu chvíli se dostavila obrovská úleva.

A já pevně věřím, že přijde i u tebe!

skarma007
ježiš a proč se chtěla zabít zda to můžu vědět.to je strašné já bych si život vzít nedokázala..stejně tu jednou nebudu tak si těch pár let chci alespoň užít...

hoikka tytto
já to už bohužel poznala..doufám,že aspoň mamka tu bude hodně dlouho..strašně ti přeju,abys to poznala až za strašně dlouho...

Red_fire

tak tohle mě snad nepotká..to musí být strašné

to já první dny taky..ale já jsem uzavřená celkově ve všem..musím si nejprve u člověka získat důvěru a přítel ji má zatím asi největší..s mamkou mám vztah pěkný,ale nikdy jsem se jí neměla potřebu svěřovat a to je chyba..

moc děkuji

hafatko: to jo no, no kvůli sestre, nedokázala mamka unést, jak zije nekde jinde a ničí si život jenze po trech mesících co se segra odstehovala k přítelovi vypila omylem kyselinu a přišla málem o život a ted bydlí a léčí se u nás, tak je mamka trochu klidná no

Mne zomrela mamka o takomto čase pred 2 rokmi. V tom čase som bola čerstvo po liečení na psychiatrii kvoli ťažkým depresiám. A do toho zo dňa na deň mi odišla mamka, ktorá bola pre mňa NAJ NAJ NAJ bližším človekom.

Pravdu povediac, ja neviem, ako som to prežila. Človek prechádza takými fázami, že tomu dlho neverí, nenávidí všetko a všetkých, občas si vraví, že je to sen. Tie Vianoce hneď týždeň po pohrebe boli strašné. O rok na to som bola úplne sama, lebo som nechcela o Vianociach ani počuť. Tento rok idem k rodine, mám strach aké to bude...

Prvý rok som na to myslela asi 1000 krát denne, po tom roku sa to trocha "zaobalilo" a postupne sa tie hrany obrusujú, ale záleží na dni. Niekedy brečím ako by sa to stalo pred 10 minútami, proste to na človeka príde, niekedy na ňu myslím akoby bola normálne doma... ťažko sa o tom hovorí, to chápe len ten, čo to prežil.

Tiež nechodím na hřbitov, vobec, nedokážem to, nechodím ani tam, kde mamka bývala. A čas na tom nič nemení, spíš si stále častejšie vravím, NIE, už nikdy tam ísť nechcem. Je to veľmi ťažké, záleží na povahe človeka, na tom, či má nejak usporiadaný život, ale keď je sám, je to bez debaty na mašli .

Člověk si holt tím žalem musí projít, patří to k životu. Musí to obrečet. Pláč hodně uleví. A pak to chce čas. Půl roku je krátká doba a Vánoce jsou obdobím, které obzvlášť otevírá nezhojené rány. Obzvlášť o Vánocích si uvědomujeme, že nám ten člověk chybí. Všude to citové vydírání a sentiment. Rozesmáté tváře, bezstarostnost, kýčovitá výzdoba a žranice... To člověku nedodá.

Něco podobného ted zažívá i moje rodina. V neděli 20.12. večer mi zemřel strýc (mámy bratr). Bylo mu necelých 58 let a byl do té doby zdravý, takže to byl pro nás totální šok. Pohřeb bude po svátcích. Nejhorší je to s babičkou, která bydlí s námi. Staršně na svém synovi citově visela. Úplně ji ta zpráva zničila. Pořád jenom brečí, nálada u nás doma ji mizerná. Já na to pořád musím myslet - na to, jak jsem ho viděla naposledy, že jsem se s ním měla výdat častěji, na to, co jsem mu měla a neměla kdy říct, na to, co asi dělá jeho manželka... Kdyby aspoň sakra nebyly ty Vánoce!! Je to divné spojení - Vánoce = oslava klidu a míru, štěstí, rodinné pohody a do toho rodinná tragédie. Jsem zvědavá, jak ty svátky proběhnou, už aby byly za náma.

Vůbec ses ničeho nedotkla,neboj.Máš pravdu,umírají kolem lidé kolem50let a já už jsem nějak otupělá,jak je toho na mě moc-bych se jinak už zbláznila.Ale tobě moc držím palce,jsi silná holka,jen tomu zatím nevěříš

Je fajn,že se ti maličko ulevilo,vypovídat se pomáháA není to naděje,ale fakt,neboj-bude časem líp

Holky vše co tu čtu je smutné,jak jinak,ale všem moc přeji štěstí a sílu,pa