Utracení psa

Jéé v našem městě Také jsem za ním byla s andulkou a pomohl a můj přítel tam chodí se svým pejskem, který už není nejmladší a má špatné srdíčko a taky mu hodně pomohl, takže za mě také můžu doporučit

Pejska je mi moc líto, určitě bych ho vzala jak psaly holky na specializovanou veterinu. Podle tvého popisu že zvrací kusy krve po jídle bych si tipla na střevní neprůchodnost. Vřed na žaludku by se projevoval asi trochu jinak.

Pak dej vědět, jak to dopadlo ...

Utracení ?! Prominte, ale vždyt vy ani nevíte co pejskovi je. Samozřejmě pokud by mu zjistili rakovinu, metastázy nebo nemoc, která je nevyléčitelná a při které by velmi trpěl, určitě bych volila uspání. Ale váš veterinář (resp. veterináři) si z něho udělali pokusného králíka, což mi připadá hodně neseriozní. Samozřejmě ne každý praktický veterinář má vybavení jako klinika, natož jako specializovaná klinika. Ale v tomto případě měl říct: nemám na diagnostiku přístroje, ale doporučuji vám xy kliniku, kde by mohli zjistit co pejskovi je. Tak to aspon dělá náš doktor, a to má nadprůměrné vybavení .

Takže první zjistěte, co pejskovi je a potom se poradte s odborníky co a jak dál. Za těch pár tisíc vám to snad stojí. Fenka je přece na začátku svého života, tak byste jí měli dát šanci. Třeba to spraví banální operace, to nikdo neví, třeba to opravdu je moc zlé.
Ale půl roku psa testovat na všechno možné u pravděpodobně průměrných doktorů - to je zlé.

Reaguji na eva60:

Zřejmě došlo k nedorozumění a špatně to vyznělo v textu, my nikoho samozřejmě utrácet nechceme, tato otázka padla, ale jen jako poslední možnost.

Reaguji na Gemini: A jak to vypadá? Celou dobu to tu napjatá sleduju

gemini
já jsem ani tak nereagovala na vás, jako na příspěvky uživatelek, které radí uspat, netrápit.
Jsem samozřejmě zastáncem humánního řešení pokud není šance na léčbu (zrovna ted máme doma FELV pozitivního kocourka a budu za čas muset učinit také těžké rozhodnutí, vzhledem k tomuže FELV je neléčitelné, tak jak bude za hranicí možné pomoci).
Ale vy musíte první zjistit co pejskovi je, potom uvažovat co dál.
Mimochodem máme dva kokršpaněly, psovi už bude 15 let, tak vám přeji aby i vaše fenka se dožila tak dlouhého věku.

Dneska naši byli nechat utratit našeho milovaného člena rodiny Ale dožil se úctyhodných 15,5 roku, byl to taky kokřík (trošinku s něčím míchlý). Bránila jsem se tomu do poslední chvíle a taky pořád doufala, že to třeba bude ok, at ho paní doktorka prohlídne a že se třeba bude dát ještě něco dělat, ale už by to bylo zbytečné prodlužování něčeho, co by stejně přišlo (vzhledem k jeho věku už by to asi nebylo moc dlouho). Náš pejsek začal samozřejmě špatně chodit, přestal slyšet a právě poslední cca 3 měsíce už to měl tak, že mu to třeba podklouzlo na lině a nemohl se zvednout. Bydlíme v rodiném domě, ale v patře, takže po schodech šel s vypětím všech sil. Každý večer ležel na koberci a začal šíleně kňučet až skoro štěkat - no utrpení, když to musíte poslouchat. A v noci jsme k němu několikrát museli vstávat, začal kňučet, protože nemohl vstát, nebo tu naopak různě chodil, protože nechtěl být sám. No prostě bylo vidět, že se trápí.
Celé dopoledne jsem samozřejmě probrečela a teď mu jdeme zapálit na hrobeček svíčku. Je to těžké, pořád vzpomínám co jsme spolu prožili, měli jsme ho 15 let!! Všude ho vidím a slyším...

Reaguji na Boubinda:
Udělali jste pro něho to nejlepší co jste mohli, jemu už je krásně a běhá tam nahoře se spoustou kamarádů.

Reaguji na Boubinda: to je mi líto. Jediná záplata na smutek, když tě opustí pejsek je si pořídit nového. Aspoň u mě to tak funguje. Hodně síly

Reaguji na denisatenisák: Reaguji na pehamek: Děkuju... Je to smutný a je mi to moc líto, ale je pravda, že už bysme se dál nemohli dívat, jak se trápí. Teď je mu určitě dobře. Zdravotně byl celkem ok, i doktorka říkala, že srdíčko má v pořádku, jen prostě ty nožičky.
Ale byl to můj první pejsek, takže na něj nikdy v životě nezapomenu a budu ho mít už navždycky v srdíčku...
Teď si teda nějak neumím představit pořídit si nového pejska, vůbec nad tím nepřemýšlím, nějak by mi to asi i přišlo nefér vůči tomu předchozímu. Navíc by s ním teď neměl být kdo doma. Ale samozřejmě za nějaký čas se tomu nebráním. Bez pejska je smutno, navíc bydlím na vesnici, takže si neumím představit nechodit na procházky. Tak o tom popřemýšlíme na jaře...

my se připravujeme na stejný scénář. Rovněž máme kokršpaněla, má 14 a půl, špatně chodí, zle vstává. Ale zatím to ještě jde. Jinak ostatní výsledky jsou v pořádku, ledviny, játra, srdce. Neslyší taky.

Reaguji na Boubinda: tak jasně, že hned zítra si nedovedeš nového pejska, ale tak třeba za měsíc, dva. U mě je to čím dřív, tím líp, ale každý to má jinak.

Reaguji na eva60: jo jo, ten náš začal mít potíže s chůzí a zvedáním kolem toho 14 roku, ale držel se pak ještě dlouho. Hodně se to zhoršilo za poslední půl rok bych řekla. Určitě se bude ještě nějaký čas držet, ale radši se na to pomalu připravujte.
Reaguji na pehamek: Tak určitě, hlavně když jsme byli zvyklí toho pejska mít. Ale v tuhle chvíli je prostě pro mě nenahraditelnej... Halt čas všechno zahojí

Holky, letos v březnu mi umřel děda, který měl doma psa - německého špice. Pejskovi bylo 12 let. Minulý týden ho mí rodiče museli utratit. Když k nám veterinářka přijela, řekla, že cítí v síni smrad - že jsou to ledviny. Vyšetřila ho a ... opravdu to byly ledviny a navíc měl i rakovinu střev. Týden z něj šla krev, všude byly kapky krve, nemohl už ani jíst, třepal se, vnoci vyl, asi měl bolesti. Píchla mu 2 injekce ... Už ho nemáme. Je mi po něm smutno. Ale byl nemocný a já nerada vidím, když se někdo trápí. Měl i zkažené zuby - děda o jeho chrup moc nepečoval. Když mu veterinářka sahala na pusu, vyjel po ní. Ach jo ...